Jihozápadně od centra Jeruzaléma, za údolím Hinom, učinil Dr. Gabriel Barkay v roce 1979 velký archeologický objev. Ketef Hinom byl od 7. století př.n.l. používán jako pohřebiště, jehož hroby byly vytesané do skály. V jednom nich byly nalezeny dva malé svitky s hebrejským textem z 6. kapitoly Numeri napsané písmem, které se používalo v době prvního, Šalamounova chrámu.
Mrtví byli do hrobu ukládáni s různými cennými předměty. Kolem Jeruzaléma jsou tisíce hrobů, ale jejich vykradači v nich nic nenechali. Najít neporušený hrob je proto snem každého archeologa. Zveme vás ke sledování dobrodružného příběhu tohoto objevu.
Situační plánek na Obrázku 1 ukazuje rozmístění jednotlivých hrobů.
Obr. 1. Schéma skalního pohřebiště s hrobem 25, ve kterém byl učiněn zásadní nález.
Hrob, ve kterém byl učiněn významný nález, má číslo 25. Na Obrázku 2 je vidět spodní část tohoto hrobu – podlahu původní pohřební komory, která zůstala po odtěžení kamene tvořícího jeho strop a stěny, a která v původní vstupní komoře hrobu sloužila jako kamenná lavice, na kterou se na dobu jednoho roku pokládala těla zemřelých k zetlení měkkých tělních částí.
Obr. 2. Zde vidíme skalní lavici horní pohřební komory, která zůstala po odtěžení kamene, který tvořil její stěny a strop. Jamky jsou tak velké, aby se do nich vešla lidská hlava. Pod deskou je vidět otvor vstupu do spodní komory, která sloužila na ukládání kostí a darů v nádobách, jimiž byli mrtví obdarováni.
Pod touto kamennou lavicí je otvor vedoucí do komory pod hrobem, kterou archeologové nazývají depozitář či úložiště. Po roce tlení posbírali příbuzní čisté kosti nebožtíka a uložili je do této spodní části hrobu, která sloužila jako kostnice pro všechny zemřelé členy rodiny, jíž tento hrob patřil. Obrázek 3 ukazuje, jak vypadal podobný, ale neporušený hrob ze stejného období a oblasti.
Obr. 3. Jeruzalémský hrob stejného typu, ze stejného období, ale neporušený těžbou kamene. Šipka vpravo dole ukazuje vstup do spodní komory, tzv. úložiště či depozitáře na kosti všech zemřelých příslušníků této rodiny.
Když byla pohřební lavice hrobu č. 25 zbavena nánosů zeminy a otevřen přístup do kostnice v úložišti, nic cenného se tam kromě pár úlomků keramiky nenašlo a Dr. Barkay byl zklamaný, že zloději vykradli i tento hrob. Měl s sebou děti z archeologického kroužku a jeden z chlapců, Nátan, ho stále tahal za košili a na něco se ho ptal. Protože ho chtěl zaměstnat, aby měl na chvíli pokoj, dal mu za úkol vyčistit podlahu úložiště a připravit ji na fotografování.
Neuplynulo ale ani půl hodiny a Nátan ho už zase tahal za košili. Držel dvě neporušené hliněné nádobky z toho úložiště; překročil zákaz nic odnikud nebrat a zavolat vedoucího. V té „podlaze“ totiž našel skulinu a tu se mu podařilo zvětšit natolik, že zjistil, že je pod ní celý poklad – původní obsah depozitáře hrobu. Před vykradači ho zachránila deska, která se uvolnila ze stropu spodní komory depozitáře a vytvořila jeho novou, falešnou podlahu, která zakryla vše, co bylo pod ní. Bylo to ukryto nejen před dávnými vykradači hrobů, ale i před novodobými archeology. Obrázek 4 ukazuje, jak k objevu došlo.
Uvnitř bylo víc než tisíc objektů a dodnes jde o jeden z největších archeologických objevů na území Jeruzaléma. Našly se zde kosti 95 lidí a spousta nádob. Bylo možné odhadnout stáří jednotlivých objektů, protože ty nejstarší jsou vždy vespod a nejdál od vchodu. To nejlepší ale ukrývaly dvě z těch nádobek. Jak vidíme na obrázku 4 vlevo dole, v každé z nich byl plátek stříbrné folie stočené do ruličky asi 6krát.
Obr. 4. Nátan našel ve falešné podlaze úložiště skulinu, kterou se mu podařilo zvětšit, v důsledku čehož učinil zásadní objev. Umístění svitků v nádobách v úložišti hrobu číslo 25 na opačném konci od vstupu (vlevo dole) svědčí o tom, že jde o nejstarší předměty do tohoto hrobu uložené.
Uvnitř nádob byly nalezeny takto svinuté svitky (Obrázek 5):
Obr. 5. ukazuje dva svitky, každý z jiné nádoby, svinuté v nálezovém stavu.
Když svitky rozložili, ukázal se hustě psaný text ve starohebrejském písmu na 19 řádcích, jak vidíme na Obrázku 6 a 7.
Obr. 6. ukazuje oba svitky po rozvinutí a s viditelnými rýhami písmen.
Obr. 7 zvýrazňuje písmena starohebrejského písma nalezeného na obou svitcích.
První slovo, které Dr. Barkay rozluštil, bylo Boží jméno JHVH (Obrázek 8). Obsahem textů je část kněžského požehnání ze 6. kapitoly Numeri, veršů 24-26. Na větším svitku je napsáno:
(Ať) JHVH ti žehná a pečuje o tebe, (ať) tvář JHVH září směrem k tobě, a je ti milostiv.
Na menším svitku stojí napsáno: (Ať) JHVH ti žehná a pečuje o tebe, (ať) tvář JHVH září směrem k tobě, a dává ti klid a mír (=šalom).
Není pochyb o tom, že jde o text z doby prvního chrámu, kdy se toto písmo používalo. Nápis je datován do 7. století př.n.l.
Obr. 8. Boží jméno JHVH napsané aramejským písmem současné hebrejštiny používané od doby druhé chrámu (nahoře) a starohebrejským písmem užívaném v domě prvního chrámu (dole).
Dr. Barkay se narodil za 2. světové války v budapešťském ghettu a zde také strávil první roky svého života. Pamatuje si, kdy se setkal s prvními hebrejskými slovy - když mu jeho otec každý pátek těmito slovy žehnal. Tehdy netušil, že tatáž slova najde jednou v Jeruzalémě napsané na stříbrných svitcích o 500 let přesahujících stáří slavných svitků z Kumránu u Mrtvého moře.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=X74dr58e6T8
Další info: Joel P. Kramer. 2020. Where God came down. Expedition Bible. 160 stran.
