V páté kapitole druhé knihy Králů (2 Kr 5) čteme příběh Naamana, významného velitele vojska aramejského krále Ben-Hadada II. Trpěl bílým povlakem na kůži, nemocí, která ho řadila mezi malomocné, ale nebyla nakažlivá, takže nemusel být vyloučen ze společnosti. Služebná jeho ženy, kterou získal jako kořist při jednom výboji do Izraele, poradila, aby šel za izraelským prorokem, který je v Samaří. Naaman to sdělil svému králi a ten to pojal jako mezistátní syrsko-izraelskou záležitost – poslal dopis izraelskému králi Joramovi, synovi krále Achaba, se žádostí, aby jeho vojevůdce zbavil malomocenství. Ten roztrhl své roucho, protože to vnímal jako léčku a záminku k invazi, neboť si byl vědom, že není schopen takovému požadavku dostát. Proč se Joram tolik bál, chápeme lépe díky tomu, že nám Josephus (Židovské starožitnosti VIII, XV) prozradil, že právě Naamanův šíp zasadil jeho otci Achabovi smrtelnou ránu. Jméno Naaman znamená „příjemný“.

V arabštině se slovem naeeman častují ti, kteří se právě vykoupali, nechali se ostříhat nebo upravit si bradku; je to slovo odvozené od slova „ráj“. V syrském Damašku je dnes na místě Naamanova bývalého domu nemocnice určená k léčbě malomocenství, která nese jeho jméno.

Tím „prorokem, který byl v Samaří“, byl Elijášův žák Elíša. Vzkázal králi, aby požadavek syrského krále delegoval na něj. Naamanovi pak vzkázal, aby sedmkrát sestoupil do Jordánu, potom že bude své nemoci zbaven. Jakmile se Naaman zbavil svých představ, předsudků a pýchy a zařídil se podle té rady, po sedmém vynoření byl čistý.

Podívejme se na Naamana jako na vzor člověka, který potřebuje zachránit, a na Jordán jako na obraz Ježíše Krista. Šestá kapitola Římanům nám sděluje, že křtem jsme ponořeni do Ježíšova těla – spolu s ním jsme zemřeli a spolu s ním jsme také vzkříšeni k věčnému životu. Na znamení, že nad námi už hřích nepanuje. Ten, kdo je zachráněn, se nejen může, ale také má považovat za mrtvého hříchu a živého Bohu v Ježíši Kristu.

Mapa Jordánu po částech od pramenů po Mrtvé moře. Mapy.cz

Vlevo část Jordánu u pramene, vpravo Mrtvé moře, pruhy mezi tím ukazují střední tok řeky. Zdroj: Mapy.cz

 

Odkud Jordán pramení? Napájejí ho tři hlavní prameny sycené z tajícího sněhu, stékající z pohoří Hermon v severním Izraeli, kde se dokonce lyžuje. Ty tři prameny tečou na jih, kde vtékají do Galilejského jezera, z něhož na jižním konci vytéká řeka Jordán, protéká úrodnými nížinami a nakonec se vlévá do Mrtvého moře v příkopové propadlině s hladinou 430 metrů pod hladinou světových moří. Na severu voda klesá, aby napájela zemi, a na jihu stoupá v podobě vodních par, protože Mrtvé moře je bezodtoké. Jordán znamená „sestupovat, jít dolů“. I Ježíš sestoupil z nebe jako Bůh v těle, Immanuel; tělesně v něm přebývala plnost božství (Koloským 2,9). Jako Boží syn zosobňoval i Boha Otce a Ducha svatého. Řekl, že když vidíme jeho, vidíme Otce (Jan 12,45; 14,9).

Ty tři prameny se nejprve „ztrácely“ v mokřadu, z něhož se pak vlévaly do Galilejského jezera. Ten mokřad může představovat Ježíšovo mládí, kdy o něm nebylo moc slyšet. Další část toku představuje Galilejské jezero, kolem něhož a na němž se odehrávala většina Ježíšovy služby.

Z Galilejského jezera na jihu vytéká voda v podobě řeky Jordán, což je jedna z nejkratších (251 km), ale současně i nejznámějších řek světa. Ježíšova služba byla velice krátká a on je tou nejslavnější osobou na celém světě.

Jordán, sestupující, se vlévá do Mrtvého moře, odkud se vypařuje. Ježíš po smrti sestoupil do podsvětí a po vzkříšení vystoupil opět vzhůru k Otci. Když přicházeli Izraelci do zaslíbené země, vody Jordánu se před nimi rozestoupily, tok vody byl přerušen, aby mohli projít (Jozue, 1., 3. a 4. kapitola). Ježíšův život byl přerušen na Golgotě a jako Izraelci vstupovali přerušeným tokem Jordánu do zaslíbené země, tak i my procházíme skrze přerušený život Ježíše do Božího království, jež je tou zaslíbenou zemí pro nás.

Na tomtéž místě, kde Izraelci vstoupili do zaslíbené země, se Ježíš nechal od Jana pokřtít. Ne kvůli svým hříchům, ale aby se naplnila veškerá spravedlnost. Tam vstoupil do služby a vzal na sebe jho obětního beránka. Proto o něm Jan Křtitel řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“, (Jan 1, 26).

Mrtvé moře je nejhlubší místo na Zemi. Ježíš sestoupil do nejhlubších propastí pekla, a opět vystoupil. Ježíš o sobě řekl, že je dárcem živé vody (Jan 4,10). V Janovi Ježíš říká: „Kdo věří ve mne, řeky živé vody poplynou z jeho nitra“ (7, 38).

Mrtvé moře je považováno za místo velkého bohatství. Podobně i ten, kdo našel Ježíše a zemřel s ním sám sobě, našel veliké bohatství. Neexistuje způsob, jak popsat veškeré bohatství, které v Ježíši Kristu máme.

Když tedy Elíša řekl Naamanovi, aby se šel ponořit do Jordánu, řekl mu, aby šel k Ježíši Kristu. Chcete-li se zbavit hříchů, jděte k Ježíši. Smrt, uložení do hrobu a vzkříšení. Každý, kdo je v Kristu, je novým stvořením. Staré pominulo.

Bůh tento svět stvořil. Ví o každém kamínku v každém potůčku. Ví, kde se vytírají ryby a kde se líhnou pulci. Ví o každém listu trávy. Ví o každém vlasu na naší hlavě. Ví o každém vrabci a ví všechno o každém z nás. Chce nás zachránit. Nechce, abychom skončili v pekle. Potřebujeme se znovu narodit.

Bůh nám dal nádherný obraz Ježíš Krista, té vody života. Máte-li žízeň a připadáte-li si vyprahlí, doporučuji vám Ježíše. Nikdy nedokážete pojmout všechno jeho bohatství.

Řeka Jordán je obrazem narození, života i služby, smrti i vzkříšení Ježíše Krista, našeho Pána. On je ten pravý Mesiáš. On je ten pravý, živý Bůh. Pán pánů a Král králů. Je vzkříšený, jak řekl.

Zdroje: