Prorok říká Bohu: "Podle své velikosti jsi rozmnožil děti lidí". Mezi tímto "rozmnožením" jsou tedy ti lidé, o které se Bůh obzvlášť stará a kteří zasvětili svůj život Stvořiteli, aby se co nejzásadněji sjednotili tělem i duší s Kristem. Z tohoto důvodu si blahoslavený biskup z Terni, svatý Valentin, svým správným životem zasloužil právo sjednotit se s těmi ctnostmi, které dodávají "skrytého člověka" duším všech věřících celého světa.
Proculus, Ephebus a Apollonius, Athéňané vznešeného původu, byli vzdělaní muži žijící mezi Řeky, kteří se věnovali latinským studiím, a pobývali jako hosté z Řecka ve městě Řím u svého spoluobčana Cratona, který ovládal oba jazyky, a těšili se jeho výuce i pohostinnosti. Stalo se, že Cratův jediný syn, jménem Chaeremon, mladý student, onemocněl takovým způsobem, že po ohnutí páteře uvízl s hlavou mezi koleny.
Zatímco téměř všichni lékaři, kteří byli ve městě Římě, mu nedokázali nijak pomoci, vystoupil jistý bývalý tribun Fonteius, který mu řekl, že stejné trpké trápení se přihodilo jeho vlastnímu bratrovi a že ho vyléčil jistý sv. Valentin, biskup, který byl občanem města Terni, a povzbudil ho, aby ho k němu vzali. Ten (uzdravený) chlapec od chvíle, kdy byl uzdraven, už Valentina neopustil a říkal, že ho k tomu nutí Ježíšova náklonnost a jeho dobrota.
Když se to Crato dozvěděl, poslal k němu (Valentinovi) urozené muže, své přátele, kteří ho požádali, aby se uvolil přijít do Říma. Když přišel, Crato ho přijal s pohostinností, ukázal mu svého syna Chaeremona a požádal ho, aby mu pomohl i s tímto, stejně jako vyléčil Fonteiova bratra.
Na to svatý Valentin, biskup, řekl: "Když si to ty přeješ, bude vyléčen". Crato mu řekl: "Zařídil jsem, že ti dám polovinu svého majetku, pokud ho budeš moci této nemoci zbavit".
Na to svatý Valentin odpověděl: "Překvapuje mě, že ty, pečlivý učitel, jsi nevěnoval pozornost tomu, co jsem řekl: ´Budeš-li si to přát ty, bude uzdraven´". Pokud jsi totiž uvěřil v mého Krista, tvoje víra je pro Boha cennější než ty, který utrácíš svůj život v těch nejbanálnějších a nesmyslných věcech a věříš, že modly bezbožných lidí, vyobrazené ve dřevě nebo v nějakém kovu, mají jakousi božskost, kterou mají samy v sobě. Ale v těchto dnech nelze věřit v ty, kdo se dopouštěli těch nejodpornějších a nejkrutějších činů (jako by byli bohové) a nebyli nikdy zbaveni špatnosti.
Kdybys však mohl držet tu víru, jak navrhuji, po tomto zranění, a důvěřovat neviditelnému a všemocnému Bohu, bude zdraví tvému synovi dáno, jak o to žádáš. Ale tvé bohatství, jehož polovinu jsi mi chtěl slíbit, musíš dát chudým, aby se za tvého syna modlili. V žádném případě mě nebudeš moci přesvědčit, abych pro jeho zdraví přijal něco jiného než víru, o kterou žádám. Věř tedy, že syn Boží je skutečně Bůh, Ježíš Kristus, a zřekni se všech model, a uvidíš svého syna zdravého".
Crato mu řekl: "Připouštím, že nevím, jak vaše náboženství funguje. Slyšel jsem však, že každý může být spasen svou (vlastní) vírou, že víra jednoho nepřináší užitek druhému, a že není možné, aby nevěra jednoho druhému uškodila".
Svatý Valentin, biskup, řekl: "Existují případy lidského chování, které nedovolují, aby jedni byli osvobozeni pro druhé, ani aby pro ně zahynuli. Neboť otec váhavý ve víře není schopen ublížit věrnému synovi. Proto v těchto případech, když je k tomu nutí potřeba, hledají uzdravení, pokud někdo trpí, otec za svého syna, sestra za svého bratra, majitel za svého otroka; a syn je navrácen otci a bratr jeho sestře, a čteme, že otrok byl navrácen svému majiteli. A tak pro nemoc těch, kteří se trápili, sami v té době přijali pravou víru, aby se oba stali věřícími, a protože jejich tělům bylo dáno časné zdraví, mohli získat i věčné [zdraví] pro své duše. Stejně tak se stalo, když setník dostal zpět svého umírajícího otroka, a představený synagogy viděl, jak se jeho mrtvá dcera vrátila k životu, a Lazarovy sestry se radovaly, že se vrátil k životu a hlasem Pána byl vzkříšen jejich bratr, jehož oplakávaly a naříkaly nad ním, když byl již čtyři dny v hrobě.
Je také mnoho jiných, kteří mohou tyto věci potvrdit v nových i starých posvátných knihách a ukazují, že víra jedněch druhým pomáhala a nevíra jedněch druhým škodila, což připomínat by teď bylo zdlouhavé. Neboť také nevíra jednoho člověka, faraona, způsobila, že celý Egypt byl pobit různými pohromami, až zahynul i se svým vojskem, a víra Mojžíšova dosáhla vítězství nad bojovným nepřítelem. A svatost Ježíše (syna) Nunova přinesla rozptýlenému lidu mnohá vítězství.
Co mohu připomenout o věřící vdově, když byl skrze Eliáše vzkříšen její jediný zesnulý (syn), jehož z pohřebního lože vrátil té vdově sám Kristus? A co ten ochrnutý muž, jehož i s jeho lůžkem spustili věřící dolů a byl uzdraven? Nebyla snad víra jednoho pro ostatní tak užitečná, když víra těch, kteří uvěřili, byla tak silná, že obdržela chválu z Božích úst, zahnala nedůvěru nevěřících, navrátila zdraví nemocným a život mrtvým?"
Poté, co svatý Valentin, biskup, podrobně popsal toto i mnoho podobného, řečník Crato padl k jeho nohám a řekl: "Věřím, že ten, kterého kážeš, je pravý Bůh, a že kromě něho není nikdo jiný, kdo by vládl nad nemocí, aby odešla; on vládne nad smrtí, aby mohla utéci; vládne nad životem, aby se mohl vrátit".
Svatý Valentin, biskup, řekl: "Křesťanská víra nejsou jen slova, ale zjevuje se také v činech." Crato se ho zeptal: "Jakými skutky se víra projevuje?" Svatý Valentin, biskup, řekl: "Odmítáním model zhotovených rukama, jejichž obrazy jsou uctívány v chrámech, omytím ode všech hříchů v nejčistším prameni a přijetím za Božího syna".
Crato řekl: "Jak může voda, která smývá nečistotu z těla, očistit hříchy?"
Svatý Valentin, biskup, řekl: "Sama voda skrze tajemství vzývání sv. Trojice přijímá do sebe Ducha svatého a skrze ni bude poslán pryč každý hřích i zločin".
Crato mu řekl: "Naše debata se prodlužuje, ale život mého syna se zkracuje!"
Svatý Valentin, biskup, mu říká: "Pokud neuvěříš v to, co nemůžeš slyšet nebo vidět, nebude možné, aby se tvůj syn uzdravil".
Crato mu řekl: "Co je to, co nejsem schopen slyšet nebo si představit ve svém srdci?"
Svatý Valentin, biskup, odpověděl: "Nikdy jsi neslyšel, že panna počala, panna porodila a po porodu zůstala pannou? Slyšel jsi někdy o někom nebo viděl někoho, o němž se říká, že chodil po rozvlněném moři suchou nohou, vládl větrům, uklidňoval rozbouřené živly a nakonec byl ukřižován, zemřel, byl pohřben a vstal z mrtvých třetího dne a poté, co ho mnozí viděli, vystoupil na nebesa a jak andělé dosvědčili, že vystoupil a že se zase vrátí [zpět k soudu]? Jestliže věříš, že se to stalo, přistup a dej se pokřtít, aby se obnovilo zdraví tvého syna a abys skrze něj dosáhl věčného života".
Crato mu odpověděl: "Ať řekneš cokoli a aby se odložilo množství slov, toto může být shrnuto do jednoho, pokud zde může být zachráněn ten, jehož jménem jsou tyto věci řečeny".
Svatý Valentin, biskup, řekl: "Protože moudrost světa, jíž ty se považuješ za učitele, je u Boha bláznovstvím, a ty nejsi schopen uvěřit tak dokonale, jak to vyžaduje víra, jíž je třeba věřit, dej mi svou důvěru pod tímto zaslíbením, že pokud tvůj syn bude zachráněn skrze mou víru, tak ty, skrze zdraví svého syna, se i s celou svou domácností [obrátíš] ke Kristu". Pak Crato zavolal svou ženu se všemi členy rodiny a pokleknuv k jeho nohám, začal slibovat, že pokud bude (jeho syn) uzdraven, všichni uvěří v Krista. Této scéně byli přítomni také Proculus, Ephebus a Apollonius, o nichž jsme se již [dříve] dozvěděli, že dokonale ovládají řečtinu a přišli studovat latinu. Také oni si stejně přáli, aby se Chaeremon, syn jejich řečníka, uzdravil, a řekli, že [také] oni uvěří.
Tehdy svatý Valentin, biskup, nařídil, aby pro ně byla připravena místnost a aby se po celý den a noc zachovávalo ticho. Zavřel za sebou a za chlapcem dveře. Chaeremon ležel už přes tři roky a [nemoc] ho opanovala a zesílila po celém jeho těle tak, že uvízl s hlavou mezi nohama, a nebyl schopen udržet pružné údy v žádné části svého těla. Neboť jeho ruce a nohy byly zároveň zkroucené a nikdo z lékařů nevěděl, co je ta jeho nemoc zač.
Tehdy svatý Valentin, biskup, muž Boží, plný víry, když zamkl dveře a položil kozí kůži na zem, zvedl chlapce Chaeremona z lůžka a hodil ho polomrtvého na tu kozí kůži, na níž měl [Valentin] ve zvyku se modlit. Poté, co zůstal v Bohu s chválami a modlitbami po celou noc, objevilo se světlo kolem prostřední hodiny noční, tak silné, že ti, kdo hlídali okolo, mysleli, že se v místnosti rozhořel oheň.
Po uplynutí jedné hodiny však chlapec vstal ve velmi dobrém zdraví a hned začal silným hlasem nerušeně provolávat slávu Bohu. Jeho rodiče oslavovali v Pánu, když ho slyšeli, neboť po tři roky pořád slyšeli jen jeho sténání a řev. Všichni společně se radovali a prosili Valentina, aby jim otevřel dveře. On však řekl: "Nesmím vám otevřít, dokud nedokončím stanovený počet modliteb a chvalozpěvů".
Když se však za svítání končila noc, otevřel svatý Valentin dveře do pokoje a vrátil mladíka Chaeremona jeho rodičům jako by mu nikdy nic nebylo; byl svobodný od všech nemocí. Pak Crato se svou ženou a všemi v jeho domácnosti uvěřili a nechali se pokřtít. Chaeremon se pak nedal přesvědčit žádným argumentem, aby svatého Valentina opustil.
Prokulus, Ephebus a Apollonius poté odložili studium lidské moudrosti, a tak se sjednotili s Pánem, že už nečetli nic z literárních studií. Ale obrátili se k Pánu a přešli k učiteli duchovního učení, v němž se projevili nejen slovy, ale i podivuhodnými činy.
Když se jejich prostřednictvím hrnuly ke Kristu zástupy učedníků, tak i Abundius, syn městského prefekta, byl ve své duši přitažen a v plnosti víry se veřejně prohlašoval za Kristova služebníka.
Tehdy se rozhořčení téměř všech senátorů rozhořelo. A svatý Valentin, biskup, byl zatčen a bit pruty, donucen obětovat démonům a po dlouhém bití byl zatčen a umístěn do vazby. Když však viděli, že se neustále chlubí [tím, že je pronásledován], a posiloval duše všech, kteří skrze něj uvěřili v Krista, byl uprostřed noci v tichosti vyveden z vězení a na příkaz prefekta města, Furiose Placida, sťat.
Tělo pozoruhodného Kristova mučedníka Valentina pak odnesli Proculus s Ephebem a Apolloniem a v noci je převezli do jeho vlastního kostela ve městě Terni; tam ho co s poctami pohřbili na zakoupeném pozemku na předměstí, nedaleko od téhož města.
Když tam pobývali s každodenním bděním a chválou v Bohu, pohané je zatkli a konzul Lucentius je dal do vazby. Lucentius věděl, že Proculus, Ephebus a Apollonius měli mezi lidmi, kteří je znali, mnoho obdivovatelů a obával se, že by mu je lidé mohli násilím vzít, tak nařídil, aby je uprostřed noci předvedli před soud. Když viděl, že se nenechali ošálit jeho sliby a nedali se ani zastrašit, nařídil, aby byli podrobeni hrdelnímu trestu. On sám však ihned se svým doprovodem uprchl, a kamkoli se vydal, nedovolil, aby se o tom vědělo.
Všichni obyvatelé cítili skutečný zármutek nad jejich smrtí, ale i radost z jejich mučednictví. Abundius pak všechny tři pohřbil nedaleko těla svatého Valentina a společně chválili Pána Ježíše Krista, který žije a kraluje s Bohem Otcem a Duchem svatým na věky věků a na věky. Amen.
Zdroj:
Roger Pearse, 2019, anglický překlad latinského díla: Anonymus, Passio sancti Valentini episcopi Interamnae martyris, BHL 8460
https://www.roger-pearse.com/weblog/wp-content/uploads/2019/07/Valentine-of-Terni-Passio-2019-1.pdf
