Candice Smithyman: Boží prosperita

Dr. Candice Smithyman: Jak se dívat z Boží perspektivy

Z cyklu Tvoje cesta k naplnění tvého poslání

Bůh chce okolnosti tvého života změnit, ale potřebuje k tomu tebe. Nauč se aktivovat prorocké portály, abys viděl/a, jak Bůh tu změnu dělá.

Bůh chce, aby ve tvém životě nastala změna. Slyšel tvé modlitby. Ví, že chceš něco změnit. I Bůh chce tyto změny a přichází naplnit své Slovo. Je však něco, co potřebuješ udělat ty, abys otevřel/a určité prorocké portály v nebi, aby se to, co mluvíš, ve tvém životě naplnilo.

Bůh se dívá ze svého úhlu pohledu. Sedí v Nebi. I my tam sedíme s Ním. Pohled z nebe se liší od toho, co vidíme my tady na Zemi. Můžeme být přemáháni vším, co kolem sebe vidíme, může nás to zahlcovat. Bůh to ale tak nevidí. Podíváme se dnes na něco z proroka Ezechiele.

Bůh skrze dialog ve 37. kapitole nejen Ezechielovi, ale i celému světu odhalil, kým skutečně je. Chci vám pomoci posunout se od chudobného, omezeného nastavení mysli k očekávání rozkvětu. Nemluvím o penězích. Výraz „život v prosperitě“ užívám ve významu „život zdaru, prospívání, plodnosti a rozkvětu“, k němuž nás Bůh povolal. Prosperita začíná v duši. Jak víme, 3Jan 1,2 píše: Milovaný! Přeji ti, abys ve všem prospíval (dařilo se ti dobře) a byl zdráv, jako prospívá tvá duše.

Bůh tedy chce, aby naše duše prospívala čili prosperovala. Z duše, tedy z mysli, vůle a emocí, promlouvají ústa. Ústa promlouvají buď zdar nebo nezdar (chudobu). Co to je, nastavení chudoby? Při chudobném nastavení žijete v nedostatku a zoufalství. Není to o tom, že by se to negativní kolem vás nedělo, ale když to vaši duši zatěžuje natolik, že sami začínáte stávat tím nedostatkem a začínáte být tím zoufalstvím, ocitnete se tam, kde je vaše řeč spletena ze slov chudoby.

Chci vás proto dnes na základě Písma povzbudit, protože Bůh chce udělat ve vašem životě změnu, ale vy jste už natolik ve svém myšlení prostoupeni chudobou a mluvíte ze srdce rozbitého traumatem a pod zkresleným pohledem. Lidé, kteří prožili mnohá traumata, nemohou vidět správně. To, co kolem sebe vidí, vidí optikou svých traumat, skrze to, co se jim přihodilo. Nemohou proto vidět správně. A nemůžete prorokovat a promlouvat Boží slovo do situací, které lidé nevidí správně. Musíte tedy nejprve posunout zaměření svého pohledu, abyste viděli tak, jak vidí Bůh.

V tomto dialogu mezi Bohem a Ezechielem to vidíme. Bůh chtěl udělat na Zemi změnu a zavolal na Ezechiele, aby tu změnu vykonal. Aby se mohl Ezechiel stát účinným Božím hlasem, musel začít nazírat vše tak, jak to vidí Bůh. Chcete být účinným Božím hlasem? Pak potřebujete vidět vše tak, jak to vidí On. Nemůžete říkat co vás napadne. Můžete vidět to, co se na Zemi odehrává, ale nemusíte o tom nutně mluvit, aby se to změnilo. Řekněte to, co vidí Bůh, uchopte to, a pak se to začne měnit.

Čtěme ze 37. kapitoly Ezechiele. Pán byl nad Ezechielem a přenesl ho v Božím duchu do údolí plného suchých kostí. Jak mezi nimi procházel, viděl, že jich je mnoho a že jsou suché. Bůh Ezechielovi řekl: „Synu člověka, mohou tyto suché kosti ožít?“ A Ezechiel odpověděl: „Jenom Ty to víš, Pane.“ Jinými slovy, Ezechiel se na tyto kosti díval svýma očima a myslel si: „To je ale hodně suché údolí, to nevypadá dobře.“ To byla jeho pozemská perspektiva. I vy se možná díváte doma kolem sebe a říkáte si: „Tady je to je ale zoufale suché, opuštěné, přemáhající.“ Možná vidíte nedostatek, vidíte chudobu. Je to váš pohled. A já neříkám, že by to nebyla pozemská realita. Je to skutečná realita na Zemi. A Ezechiel se rozhlížel a viděl všechny ty suché kosti. Proto, když se ho Bůh zeptal, odpověděl: „To víš jenom ty, protože já vidím jenom smrt, sucho a nicotu.“

Bůh se ho proto zeptal: „Mohou tyto kosti žít?“ Slovo „žít“ v hebrejštině znamená „ožít, začít znovu žít, obnovit se, opravit se, dát slib“. To byla Boží otázka.

Můžete se dívat kolem sebe a Bůh se vás ptá: „Může toto ožít? Může to růst? Může se to obnovit?“ Bůh se vás na to může ptát. A vy se na něho díváte a říkáte: „To víš jenom Ty, Pane.“ Ezechiel říká, že se chce na vše podívat tak, jak to vidí Bůh. To slovo „víš“ znamená v hebrejštině „vidět, zjistit správně“. Tak říká: „Já nevím, Pane, ale Ty to víš. Jenom Ty vidíš správně. To, co vidím já, to jsou jen suché kosti. Vidím svůj život jako vyschlý. Vidím, že mě všechno přemáhá. Vidím deprese, útlak, smrt. Vidím, že to, co se kolem mě děje, není správné.“

Posloucháte příliš mnoho zpravodajství, všechno, kam pohlédnete, vypadá zoufale, opuštěně, suše a mrtvě. Nevypadá to dobře. Neříkám, že to není realita. Říkám ale, že v tom žít nemůžete. Pokud teď ovlivníte to, co se děje ve vašem životě na Zemi, budete žít v Nebi. Chcete-li změny ve vašem městě či národě, musíte se dívat na všechno tak, jak to vidí Bůh. Potřebujeme tedy vědět to, co ví Bůh, protože On vidí a posuzuje vše odlišně. On to neposuzuje z depresivního postavení. Vidí, co může z toho zoufalého, suchého a mrtvého vzniknout.

Potřebuješ tedy změnit své myšlení. Když se dívá Bůh, vidí, co může do té situace přinést. Vidí, kde může odstranit smrt a přinést tam život. Bůh to vidí. Řekl to Ezechielovi, že vidí. Potřebujeme se dostat do souladu s tím, jak to vidí Bůh. Všichni máme nějakou kapacitu. Kapacitu vidět jenom to, co my vidíme, nebo kapacitu vidět to, co vidí Bůh. Nemusíte být prorokem Páně povolaným ke službě v Těle Kristově coby jeden z pěti Kristových darů církvi (apoštolové, proroci, pastoři, učitelé a evangelisté). Nemusíte být v úřadu proroka, abyste viděli to, co vidí Bůh. Všichni, kteří jsme v Těle Kristově, jsme spojeni s Duchem svatým a máme schopnost prorokovat jako Boží lid, máme schopnost jako lid vidět. Jsme uschopněni vidět to, co vidí Bůh.

Chci tě tedy teď povzbudit, protože jsi prorokem ve svém domě a chceš, aby se ve tvém domě udály určité věci. Máš pro to vizi, díváš se směrem k tomu. Máš autoritu ve svém domě volat k tomu, co není, jako kdyby to bylo. Máš autoritu vidět vše určitým způsobem a povolat to k životu. Víš, že je to vzrušující a Bůh chce něco změnit a proto tě volá, abys něco změnil/a.

Jak se dívat způsobem, jakým se dívá Bůh?

Bůh chce něco změnit u tebe doma, ve tvém životě, v tvé práci, ve tvém městě, ve tvém národě. A potřebuje k tomu tebe. Potřebuješ se přestat na všechno dívat optikou tvého života, abys zjistil, co chce Bůh dělat, a začít vidět to, co vidí Bůh. Prorok Ezechiel je toho výborným příkladem. Chci, abyste rozuměli, že ani Ezechiel neviděl správně. Byl povolán do úřadu proroka, a v jednom okamžiku přiznal: „To víš jenom Ty.“ Vím, že mi rozumíš. Říkáš: „Tento dům je v takovém nepořádku.“ Nemusí to být praktický nepořádek, ale zmatek duchovní, emoční, fyzický – zmatek v jakékoli oblasti. Můžeš ale vzhlédnout k Nebi a říct: „Jenom Ty víš, co tady vidíš, ALE já chci vidět to, co vidíš Ty. Ukaž mi to, co vidíš Ty. Chci to vidět také. Chci říkat to, co vidíš Ty, Pane. Protože věřím, že když budu vědět, co vidíš Ty, bude to lepší než to, co vidím já.“

To, co vidí Bůh, je o mnoho lepší než to, co teď vidíš ty. Pohled z nebeského portálu není zamlžený. Chceš-li, aby se ve tvém domě otevřel portál, aby přišlo proroctví, sláva, a nastala změna, vypůsobí to Boží Slovo a vidění věcí tak, jak je vidí Bůh. Budu se za tebe modlit, abys takový pohled získal/a. Pokračujme teď ale ve čtení ze 37. kapitoly Ezechiele. Bůh chce, aby Ezechiel k suchým kostem prorokoval a řekl jim: „Suché kosti, slyšte Pánovo slovo.“ (Ez 37,4)

Ezechiel se měl stát Božím hlasem. To je velice důležité. Máš Boží hlas uvnitř sebe. Jsi znovu narozen/a, ponořen/a do Ducha svatého, máš v sobě hlas Ducha svatého. Máš Jeho Slovo. On přišel, aby Boží Slovo vykonal. To je Jeho Slovo. Budeš mluvit k tomu, co je mrtvé a povolávat to, co je mrtvé, aby ožilo. Řekneš: „Vidím, že jsi mrtvá/ý. Vidím, že jsi ve zmatcích. Vidím, že jsi zkažená/ý. Ale já teď k tobě budu mluvit.“ Bůh říká Ezechielovi, aby se stal Jeho hlasem. Tělo Ježíše Krista je povolané, aby se stalo Božím hlasem v tomto bláznivém světě, v němž právě teď žijeme. Jsi povolán/a stát se Božím hlasem. Boží hlas uvádí do souladu vše, co je v souladu s Boží vůlí. Držíme se tedy Boží vize a říkáme: „Bože, je toto to, co vidíš Ty?“ A Ezechiel začal prorokovat a mluvit k těm kostem a říkal jim: „Vy suché kosti“, a to slovo „suchý“, JABEŠ, znamená „zahanbený; zmatený; zklamaný; ten, který selhává; vyschlý; zvadlý“. „Vy kosti, které jste tím vším.“

Vím, že je právě teď někdo, kdo se cítí být zahanbený, zmatený, zvadlý, zklamaný, cítí se jako někdo, kdo selhal. Tobě budeme teď prorokovat: „Nejsi ničím z toho, čím se cítíš být. Vstaň živý/á v mocném jménu Ježíš.“ Prorokujeme stejně jako prorokoval Ezechiel suchým kostem. Těm zmateným, zahanbeným, selhávajícím řekl: „Slyšte slovo Pána. Slyšte ten hlas. Slyšte, jak Bůh říká: „Toto mluví k suchým kostem Pán Bůh: „Hle, způsobím, aby do vás vstoupil Duch, a budete žít.“ (Ez 37, 5-6). „A vložím na vás šlachy, a dám na vás maso, a pokryju vás kůží. A vložím do vás dech/ducha, a budete žít a budete vědět, že JÁ JSEM Pán.“

Když začneme promlouvat Boží Slovo, tak On přijde a začne ho naplňovat. Zjistíme, že nás Bůh miluje.

Vím, že se cítíš být zmatený/á, polámaný/á, znechucený/á, zahanbený/á, všechno to dohromady. Ale dovol, abych ti řekla, že Bůh tě takto nevidí. Vidí tě skrze svého Syna, Ježíše Krista, který na kříži zemřel, prolil svou krev, byl pohřben, vzkříšen a vystoupil vzhůru. Sedí hned vedle Boha po Jeho pravici, právě tam. A ty jsi tam s nimi. Jakmile jsi přijal/a Ježíše jako svého Pána, je to tvé nové postavení. Když tedy přijmeme Ježíše, to zahanbení, ten zmatek, ta vina, ten strach, to všechno, ta vláda smrti, její jho je uvolněno, a přichází vláda života. Právě to se tady děje, protože Ezechiel prorokoval k tomu, co bylo mrtvé, a říkal: „Chci, aby to ožilo.“ A ten zmatek, to zahanbení, ta vina, ten strach, to není z Boha. Bůh nic takového nemá. Ani my nemáme nic takového mít. Tvoje identita toto postrádá. Tím ty skutečně jsi. Vím, že možná žiješ svůj život a rozhoduješ se a vybíráš podle své viny, hanby nebo strachu. Tak s tím teď přestaň, protože život, k němuž tě Bůh povolal, je život, který pochází od Něj a On nic z toho nemá. Ani ty nemáš nic z toho ve své identitě. Když tedy vychází proroctví a Bůh začíná skrze Ezechiele mluvit, aby to všechno povstalo k životu, přichází třesení. Pánův hlas tedy vytváří třesení. Působí pohyb a dunění. Z Nebe přichází hlas a vše se mění. Kosti se seskupují. Začínají chrastit a přichází na ně šlachy a maso a pokrývá je kůže. V té chvíli ale ještě nejsou živé, protože v nich není dech/Duch. Měly ale všechno pohromadě. Kontejner byl v pořádku, ale neměl obsah. Dech chyběl. Ale náhle to, co bylo roztrháno na nezměrné množství kousků, co bylo vyschlé a křehké a polámané, to se náhle stalo celistvým.

Když tedy přichází Boží slovo, vezme každý kousíček a vytvoří celek. Někteří z vás jsou skutečně rozlámaní. Já ale teď promlouvám ve jménu Ježíš: Stáváš se celistvým/celistvou. Všechny tvé suché kosti teď přicházejí k životu. Přichází na tebe opět maso. Začínáš cítit. Vím, že jsi otupělý/á a znecitlivěný/á. Ale právě teď k tobě mluvím. Povstaň k životu ve jménu Ježíš, ožij! Začni cítit. Mluvím ke tvým mozkovým buňkám. Byly mrtvé v důsledku depresí. Povstaňte k životu ve jménu Ježíše Krista! Mozku, ožij!

Začni dýchat. To je další krok. Protože pak začal Ezechiel prorokovat o dechu. Pán řekl: „Prorokuj k duchu/dechu/větru, prorokuj, synu člověka, a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Jehovah: Přijď duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí. I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy, převelice velké vojsko.“ (Ez 37, 9-10).

Poslouchej, Bůh k tobě právě teď promlouvá život. Povstaň k životu ve svém těle, v mocném jménu Ježíš, všude, kde je zranění, kde něco bolí, v zádech, a kyčle, oblast kotníků, tlak kolem kotníků je uvolněn ve jménu Ježíš Kristus. Otče, děkuji. A bolest v zátylku provázená velkým tlakem je odstraňována ve jménu Ježíš. Narovnej se a napřim se trochu. Pán se pohybuje. Chci, abys začal/a dýchat. Začni prostě dýchat. Pán volá čtyři větry, severní, jižní, východní a západní. Prorokuje dechu. Prorokuje život Ducha svatého. Duchu svatý, přijď a obklop ty, kteří nás právě sledují. Jen začni. Napřim se, pozdvihni se. Halelujah, sláva. Děkuji ti, Ježíši. Cítíš to uvolnění? To je Pánova sláva, jsi osvobozován/a.

Budu se teď za vás modlit. Vidím různé věci v Duchu. A chci, abys pokračoval/a v oživování tam, kde jsi. Chvála Pánu. Stres odchází spolu se strachem, ve jménu Ježíš. Už tady není žádný strach, strach ze smrti, v mocném jménu Ježíš. Kosti ožívají. Otče, chválíme Tě, a děkujeme Ti, Pane.