O co jde při pochodech pro život

Dětské hřiště v Česku. Wikimedia Connons Mike fiesta CC BY SA PD 4.0

Dětské hřiště v Česku. Wikimedia Connons, Mike-fiesta, CC-BY-SA-PD-4.0

Proč se konají pochody pro život? Protože určité skupiny lidí cítí, že je naše společnost ohrožena: že je ohroženo naše srdce. Je-li totiž v nouzi naše srdce, je ohrožen i samotný život.

Co je zdrojem našeho života? Naše srdce, protože z něho život vychází, jak se píše v Přísloví: Především střez a chraň své srdce, protože z něho vychází život. (Přísloví 4,23)

Apoštol Jan zaznamenal tento Ježíšův výrok o tom, že tím základním zdrojem života je on sám: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14,6)

Lidé čas od času projevují touhu se uzdravit a tehdy se obrací k Bohu, aby setřásli okovy smrti a nasměrovali se k Životu. Máme tak Pochody pro Ježíše, Pochody pro život a další podobné aktivity. Účast na takových akcích není nikdy nuda, protože s Ježíšem nuda prostě není, jakkoli usilovně a autoritativně se nám to snaží náboženští lidé namluvit.

Řádně ohlášený Pochod pro život, který se konal v Praze v sobotu 26.4., aby podpořil ženy nucené proti jejich vůli k potratům, byl násilně přerušen za asistence Policie ČR, která se dle organizátorů z Hnutí pro život postavila na stranu levicových aktivistů. Z dopisu organizátorů akce premiérovi, ministrům a senátorům ČR:

Velitele akce evidentně nechalo klidným, že stovky malých dětí s rodiči byly bez pomoci zablokovány, následně obklíčeny, zastrašovány a vulgárně napadány, dokud jsme jako pořadatelé nebyli donuceni shromáždění ukončit. Narušitelé průvodu naopak dostali od PČR dvě !!! hodiny času, aby se zkonsolidovali a beztrestně upevnili svou blokádu.

Podle dalších zpráv bylo zadrženo 26 těch, kteří pochod blokovali.

V roce 2024 byla v naší zemi historicky nejnižší porodnost vůbec

Jak vyplývá z údajů Českého statistického úřadu, v loňském roce se v České republice narodilo pouze 84,3 tisíce dětí. To je nejnižší počet živě narozených dětí v celé naší historii.

Mnoho našich žen je v naší zemi každoročně donuceno k potratu svého dítěte

Tiskové prohlášení organizátorů Pochodu pro život uvádí, že celkový počet interrupcí provedených v ČR v roce 2024 byl patnáct tisíc. Tento zákrok podstoupilo mnoho žen neplánovaně těhotných se svým třetím dítětem, jež se cítily být nuceny k potratu proti své vůli.

Člověk neví, zda má plakat kvůli těm nenarozeným dětem, kterým byla odebrána šance prožít na Zemi svůj život, kvůli jejich matkám, které se podvolily nátlaku a prožívají velikou bolest, kvůli otcům těch dětí, kteří nemají dost odvahy čelit důsledkům svého jednání a zaměňují požehnání za přítěž, kvůli protestujícím aktivistům, kteří si neuvědomují, že bojují za to, co škodí nejen celé společnosti, ale také jim samým, kvůli těm, kdo řídí složky mající občanům zajistit klid a pořádek na základě ústavních práv a svobod, nebo kvůli celé společnosti.

Tato událost totiž svědčí o veliké nouzi naší společnosti: O infarktovém stavu srdce národa naší země, která je považována za srdce Evropy. O nouzi, která vznikla z nedostatku lásky.

Pláč nad těmi, kterým bylo znemožněno naplnit tady svůj úkol

Především: Děti nejsou vlastnictvím státu, ale ani rodičů. Patří Bohu, který jim dává život. Proto by měli rodiče i celá společnost jednat s dětmi tak, jak si Bůh přeje – jako s jeho jedinečnými dary.

To, že je dítě počato a narodí se, není samozřejmost. O tom mohou vyprávět mnozí, kteří se uchylují k asistované reprodukci. Slyšeli jste už výraz „vymodlené dítě“? Skrze děti dává Bůh kontinuitu, budoucnost a prosperitu celé společnosti. Každý z nás máme dar, který máme rozvíjet, a dovednosti, pomocí nichž máme pracovat pro dobro celé společnosti. Co když ti, kteří provádějí interrupce, ukončili život někoho, kdo byl právě jim určen v budoucnu ku pomoci? Kdo mohl objevit nový lék nebo učinit přelomový vynález? Nebo kdo by se mohl starat o jejich staré rodiče?

Pláč nad matkami, které nedaly svým dětem šanci se narodit

Žádné dítě není identické ani s jedním ze svých rodičů. Jeho DNA je stejná s DNA matky jen z poloviny. Neobstojí proto tvrzení, že žena má právo o životě svého dítěte rozhodovat jako o svém těle. Její dítě není jejím tělem. Má jinou, svou vlastní DNA.

Pláč 4,10: Ruce soucitných žen vařily svoje děti; staly se jejich jídlem při zkáze (kraličtí překládají „při potření“) dcery mého lidu. Když byla starověká města obléhána, docházelo někdy na pojídání všeho, co se dalo jíst, včetně vlastních dětí. Za tím je tato úvaha: Když zůstane naživu matka, může později v době dostatku jídla porodit další děti. Kdyby ale matka zahynula, pravděpodobně zahynou i její děti. Vypovídá to o bídě celé komunity. Tehdy se jednalo o nouzi potravy. Hlady dnes u nás nikdo nehyne, ale v duchovní nouzi je mnoho lidí, kteří se pak chovají, jako kdyby byli v nouzi skutečné.

Lukáš 12,22-31 zaznamenal tento Ježíšův výrok, o který se lze opřít proti strachu z nedostatku:

„Proto vám pravím: Nepečujte úzkostlivě o svůj život, co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékli. Neboť život je víc než pokrm a tělo víc než oděv. Pozorně si všimněte havranů, že nesejí ani nežnou, nemají komory ani stodoly, a Bůh je živí. Oč jste vy cennější než ptáci! Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého věku jediný loket? Nemůžete-li tedy ani to nejmenší, proč se úzkostlivě staráte o to ostatní? Pozorně si všimněte lilií, jak rostou; nepracují ani nepředou. Avšak pravím vám, ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra se hodí do pece, čím spíše obleče vás, malověrní. Ani vy nehledejte, co byste jedli a co byste pili, a nezneklidňujte se tím. Toto všechno horlivě hledají národy tohoto světa. Váš Otec ví, že to potřebujete. Hledejte však jeho království, a toto vám bude přidáno.

Dopad potratu na psychiku žen je ničivý. Nesmírná je tíže té viny, kterou se marně snaží přehlušovat výmluvami nebo obviňováním druhých. Jedna maminka, kterou po potratu ještě v narkóze přivezli na nemocniční pokoj, plakala tak, že její postel drnčela tak silně, že přehlušila i řeč a hudbu z rádia. Její duch věděl, co se stalo, a adekvátně reagoval.

Řešení přitom existuje, trvalé a bez následků: Krev Ježíše Krista, Božího Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. Řekneme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není. (První Janova 1,7-10)

Lidé, kteří podobně jako apoštol Pavel navštívili Nebe, svědčí o milionech maličkých, kteří tam jsou v péči andělů. Pokud se tam jejich matky dostanou, dosáhnou-li smíření s Bohem, zase se se svými dětmi shledají a mají možnost sdílet s nimi jejich vývoj do dospělosti. Ať již se tam dostaly ty děti násilným nebo „přirozeným“ potratem, je dobré dát jim jméno a vyhlížet setkání s nimi. Ty děti své matky milují a těší se na ně. Není už nutno trápit se vinou ze zabití vlastního dítěte nebo hledat ospravedlnění s tím, že vlastně o nic moc nešlo. Přiznejme si, že šlo, o život, a že je to vina. I takové selhání Bůh odpouští. Ježíšova krev vyteklá na kříži stačí na očištění i od takovéto viny. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, řekl Bůh už dávno, skrze Izajáše (1,18).

Pláč nad muži, kteří se nedokázali za ty bezbranné postavit

Možná měli strach, že to dítě nezvládnou utáhnout ekonomicky, možná dávali sobecky přednost vlastním koníčkům a pohodlí, možná podlehli rozhodnutí někoho jiného, možná se za rozhodnutí někoho jiného jen schovali a nechali si své rozhodnutí ukrást, možná se příliš obávali stavu této společnosti či budoucnosti, možná neznali svou zodpovědnost a autoritu. Pravděpodobně také nevěděli, že to oni budou u Božího soudu povoláni k zodpovědnosti za svoji rodinu.

Muži mají své ženy milovat a prokazovat jim úctu (Efezským 5,25 a Koloským 3,19) a ženy mají své muže poslouchat, pokud nejsou jejich pokyny v rozporu s Boží vůlí. Tak je v rodinách nastolen klid a dobré prostředí pro zdárný vývoj dětí. Ať byl důvod jejich selhání jakýkoli, řešení je stejné – u Ježíše je odpuštění pro každou vinu.

Někdy je zapotřebí, aby se nejprve znovu narodili rodiče z Božího ducha, než se mohou narodit jejich tělesné děti. Znovuzrození je to, co naše srdce musí prožít, aby z něho mohl vycházet život a ne to, co člověka znečišťuje: Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky. (Matouš 15,18-19)

Jak se to může stát? Když člověk přijde k Ježíši a své viny složí u jeho nohou, přijme odpuštění, předá mu vládu nad svým životem a svobodně se nadechne.

Pláč nad levicovými aktivisty

Ti prosazují nejen to, co škodí celé společnosti, ale především jim samým. Proč to dělají? Je otázka, jestli to sami vědí, protože do svého srdce sami pořádně nevidíme. Některé ženy mohou snad být k potratu motivovány touhou po „pomstě Bohu“, protože si o něm nesou falešnou představu. Zažily ošklivé věci a nemají nikoho lepšího, koho vinit ze zodpovědnosti za to, co se jim stalo. Stvořitel byl ale s námi i v těch nejhorších situacích, o všem ví a držel nás, i když jsme o něm nevěděli.

Pomstít se Bohu díky Bohu nejde. Nepřátelství vůči Bohu je jen jiným druhem uctívání Boha, byť je to uctívání naruby. Bude vám to možná připadat divné, ale dovoluji si tvrdit, že Stvořiteli takový nepřátelský postoj nevadí. Proč? Nečetli jste ve Zjevení 3,16: „že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst“?

Je-li kdo netečný, je to horší, než když aktivuje, byť na nesprávném místě a nesprávným způsobem. Apoštol Pavel je toho exemplárním příkladem: Pronásledoval křesťany až na smrt tak dlouho, až se jím stal sám, protože Stvořitel ocenil jeho horlivost a nasazení a dal se mu poznat. Těšme se na novodobé apoštoly z řad levicových aktivistů! Nebudou se už muset bát ani nudit.

Pokud je jejich aktivita nesena strachem z toho, že by mohl být prosazen zákaz potratů, měli by se odvolat na Stvořitele, který nám dal svobodnou vůli, přestože někdy děláme i to, co je proti jeho vůli.

Pláč nad společností, která potraty de facto podporuje

Společnost, která nerazí jednoznačnou propopulační politiku, dříve či později zahyne. Demografická čísla hovoří jasně. Podle Českého statistického úřadu v roce 2024 byl život patnácti tisíc dětí byl ukončen potratem. To je přes 15 procent všech těhotenství. Nejčastěji podstupují potrat ženy se dvěma dětmi, žijící ve stabilních rodinách, které samy sebe nevnímají jako sociálně potřebné, takže ani nežádají o pomoc. Podle průzkumu společnosti IPSOS z roku 2021 nedokázalo čelit přímému nátlaku k ukončení těhotenství 9 % žen, což představuje 1 400 žen ročně. Toto je citát z následující zprávy: https://hnutiprozivot.cz/blog/3048-ucastnici-pochodu-pro-zivot-pomoc-existuje-tehotne-zeny-o-ni-ale-casto-nevedi&uid=53162&k=20250423

Skutečně si přejeme, abychom jako národ vymřeli? Proč tedy neprosazujeme populační opatření všemi dostupnými prostředky? Proč je často tou první otázkou, kterou na gynekologii slyší nastávající maminka „Chcete si to nechat“?

Je naše společnost vůči dětem přátelská? Máme dost velké plochy dětských hřišť a dostatek zařízení, která dětem pomáhají nacházet a rozvíjet jejich obdarování? Je v parcích víc místa pro venčení psů nebo pro děti?

Zdroje na této Zemi jsou považovány za omezené - těmi, kteří nevidí budoucí možnosti

Ideologie, která tvrdí, že lidí je na planetě moc, a proto musí proběhnout jejich redukce, je nesena strachem. Nepočítá s mnoha možnostmi, které lidstvu otevírají nové technologie a zdroje, které jsme dosud neznali.

Aristoteles řekl, že strach je bolest vyplývající z očekávání zla. A pokud někdo očekává zlo, přináší oběti na oltáře nepřejících bohů, kterých se děsí, aby si je naklonil. Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, který přišel v Ježíši Kristu, je ale dobrý Bůh a těší ho, když jeho děti prosperují. V Bibli je pokyn „neboj se“ 365krát. Na každý den potřebujeme novou dávku odvahy.

Potřebujete-li pozitivní příklad, jak je možné získat víc zdrojů potravy i tam, kde by to žádný pesimista nečekal, můžete se podívat třeba na toto video:

https://www.youtube.com/watch?v=iCqf8-H2s0Q

Pláč nad nedostatkem lásky

Proč máme deficit lásky - jako národ, různé skupiny i jednotlivci. Protože jsme dovolili strachu, aby nám mluvil do života a do jisté míry ho řídil. Ti, kteří vědí, že Bůh nám nedal ducha strachu/bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy (Druhá Timoteovi 1,7) a dokáží to do svého života zapracovat, mají strachu méně a lásky více. Vybrali si být chosen, nikoli frozen. A pokud by se rodiče těch protestujících aktivistů rozhodli pro jejich potrat, kdo by dnes protestoval?