Prezident Donald J Trump mluví na vzpomínkovém setkání na Charlieho Kirka. Z YT videa v=RHwDIvEQxrs.jpg
Před necelými dvěma týdny byla naše země připravena o jednu z nejsvětlejších osobností naší doby, velikána své generace a především oddaného manžela, otce, syna, křesťana a vlastence. Charles James Kirk byl brutálně zavražděn radikalizovaným chladnokrevným monstrem za to, že vyslovil pravdu, kterou měl v srdci. Byl násilně zabit, protože se zasazoval o svobodu a spravedlnost, o Boha a vlast, o rozum a zdravý selský rozum. Byl zavražděn, protože žil statečně, žil odvážně a brilantně, bez omluvy argumentoval. Dělal to, co bylo pro naši zemi správné.
A tak se v ten strašný den, 10. září 2025, náš největší evangelista americké svobody stal nesmrtelným. Nyní je mučedníkem americké svobody. Vím, že mluvím za všechny, kteří jsou dnes zde, když říkám, že nikdo z nás nikdy nezapomene na Charlieho Kirka. Ani historie na něj nezapomene. Protože Charlie se sice již v nebi setkal se svým Stvořitelem, ale jeho hlas na zemi bude rezonovat napříč generacemi. A jeho jméno bude žít navždy, ve věčné kronice největších amerických vlastenců. Bude žít stále.
Charlieho úžasné a krásné vdově Erice: Víme, že tíha této obrovské ztráty je téměř nesnesitelná. Ale i uprostřed bolesti a utrpení, které jsou tak velké, že je ani nelze pochopit, jsi nějak našla sílu a hlubokou víru, aby ses stala útěchou pro miliony a miliony lidí. Moc ti děkuji, Eriko. Moc ti děkuji. Dnes tebe a vaše krásné děti objímá celá země. Sdílíme tvou nesmírnou a zdrcující bolest a slibujeme, že uděláme vše, co je v našich silách, aby vaše děti vyrůstaly v zemi, kde je jejich otec ctěn a uctíván jako velký americký hrdina. Protože právě tím je.
Charlieho rodičům, kteří ztratili svého milovaného syna, a celé rodině Kirků: víme, že žádná slova nemohou nikdy zaplnit prázdnotu, kterou po sobě zanechal. Je to prázdnota, kterou nelze zaplnit. Doufám však, že mimořádný příval emocí během posledních jedenácti dnů vás utěšil vědomím, že váš syn přinesl během svých 31 krátkých let do tohoto světa více dobra a lásky než většina lidí, dokonce i velmi úspěšných lidí, za celý svůj život.
Charlie Kirk miloval Ameriku celým svým srdcem. A jak dnes jasně vidíme, Amerika milovala Charlieho Kirka. Vždy dokázal přilákat velké davy. Podívejte se na to dnes. Podívejte se, co se děje. Je to velký dav. Máme tu dnes viceprezidenta Spojených států, JD Vance. Máme tu předsedu Sněmovny reprezentantů USA, Mikea Johnsona. Máme tu nespočet členů Senátu Spojených států. Omlouvám se, nebudu vás představovat, ale jsou tu všude. A stejně tak Sněmovna reprezentantů, jsou všude v tomto velkém stadionu. Tohle není aréna, tohle je stadion. Naše skvělá vláda a tento stadion plný lidí, nemluvě o tom, že na druhé straně ulice jsou také desítky tisíc lidí. A právě teď nás sledují na obrazovkách. Je mi líto, že jsme vás nemohli pustit dovnitř. Pokud by někdo chtěl uvolnit své místo, prosím, přejděte na druhou stranu ulice.
Je to jako to dávné probuzení, že? Staré probuzení. Pro miliony Američanů, zejména mladých lidí, je bolestivé a nemyslitelné rozloučit se s vlastencem, jehož srdce mělo ještě tolik co dát. Je toho tak moc. Charlie, který vyrůstal na předměstí Chicaga, byl od mládí naplněn vlasteneckým duchem a ve všem, co dělal, byl typickým Američanem. Jedna z posledních věcí, které mi řekl, byla: „Prosím, zachraňte Chicago.“ To uděláme. Zachráníme Chicago před hroznou kriminalitou. Na střední škole byl quarterbackem fotbalového týmu a kapitánem basketbalového týmu. Byl to dobrý sportovec. Mnoho lidí to o Charliem neví. Byl skautem, který trávil školní přestávky posloucháním jiného bojovníka za svobodu, někoho, koho velmi obdivoval, Rushe Limbaugha.
Ale pro Charlieho bylo ještě důležitější než politika a služba rozhodnutí, které učinil v páté třídě a které nazval nejdůležitějším rozhodnutím svého života, a to stát se křesťanem a následovníkem svého Spasitele, Ježíše Krista. Inspirován vírou a láskou ke svobodě udělal Charlie něco pozoruhodného. Když mu bylo pouhých 18 let, na radu svého mentora, který mu řekl, aby odložil studium na vysoké škole, přestože se mu tak dařilo. Zasvětil svůj život tomu, aby přiváděl mladé lidi ke konzervativnímu smýšlení. Jak se mu to podařilo? Podívejte se. Jak se mu to podařilo? V roce 2012, dva dny po maturitě a s pouhými 1 800 dolary v kapse, založil tento mladý muž z Illinois, o kterém nikdo nikdy neslyšel, organizaci, jejíž velkolepé ambice byly zachyceny v jejím názvu, Turning Point USA. Skvělý název.
A mám pocit, že se stane větší a lepší než jakou byla kdy dřív. Dává to smysl? Bude větší a lepší než kdy předtím. Podívejte se, co se děje. Před dvanácti lety Charlie vstoupil na svůj první univerzitní kampus, velmi liberální University of Wisconsin v Madisonu. Postavil si kartonový stůl a vyvěsil ceduli se třemi slovy. Velká vláda vysává. Věřili byste tomu? To je Charlie. Ten den Charlie mluvil s každým studentem, který k němu přišel, a většina z nich byla pravděpodobně o dost starší než on. Nakonec, po mnoha hodinách, našel prvního vedoucího pobočky Turning Point. Ve svém prvním roce po střední škole Charlie cestoval 300 dní, sbíral peníze a šířil své poselství na kampusech po celé zemi. Bydlel v suterénu svých rodičů, kteří ho tam měli velmi rádi. Milovali Charlieho. Všichni milovali Charlieho. Spal i na gaučích přátel a příznivců. Žil na gaučích dva nebo tři roky.
Pak se jeho život začal trochu měnit, ale on zůstal stejný. Pět let odmítal brát výplatu, ale den za dnem pracoval od 5 hodin ráno do 11 hodin večer, ustavičně. Jeho zaměstnanci si pamatují, že nosil džíny z Walmartu a trička z obchodu Goodwill. Pamatujete si obchod Goodwill? Nebylo to snadné, ale Charlie to nedělal kvůli penězům. Nikdy to nedělal pro peníze. Peníze pro něj nikdy nebyly to hlavní. Vždycky to dělal kvůli poslání, jak už tehdy rád říkal: „Musíme naši zemi zachránit.“ A přesně to udělal. Pořád mi volal: „Pane, musíme zachránit naši zemi.“ Říkal jsem: „Charlie, moc děkuji, že mi to říkáš. Vážím si toho.“ Charlie se přihlásil jako dobrovolník do mé kampaně v roce 2016 a cestoval po celé zemi s mými syny Donem a Erikem. Poznal jsem ho velmi dobře a okamžitě jsem pochopil, že Charlie je ve skutečnosti mistr stavitel, mistrovský budovatel lidí.
Byl to Charlie, kdo jako první začal organizovat mladé černošské konzervativce, kteří toužili po podpoře a vedení. Byl to Charlie, kdo se zastal pronásledovaných křesťanů a Židů na univerzitních kampusech. Byl to Charlie, kdo pomohl dostat online cenzuru, svobodu projevu a kulturu rušení do popředí naší politické debaty. Byl v tom se mnou. Byl to Charlie, kdo pomohl sjednotit MAGA. A víte, co je MAHA? Správně, Make America Healthy Again (Udělejme Ameriku znovu zdravou). A zítra budeme mít jedno z největších oznámení, opravdu z lékařského hlediska, myslím, v historii naší země. Budeme to dělat s Bobbym a Oz a všemi odborníky. Myslím, že to budete považovat za úžasné. Myslím, že jsme našli odpověď na autismus. Co vy na to? Autismus, zítra budeme v Oválné pracovně v Bílém domě mluvit o autismu. Jak k němu dochází. Abychom už nedopustili, aby se to dál dělo, a jak se s tím alespoň trochu vyrovnat, když to máte, aby rodiče mohli pomoct svému dítěti, svému krásnému dítěti. To je velká věc. Otravoval jsem s tím je všechny: „Najděte na to odpověď.“
Před dvaceti lety se narodilo s autismem jedno z 10 000 dětí. Před 20 lety. Nejnovější průzkum říká, že jedno z dvanácti. Tak špatné to je. To platí pro chlapce, ale také pro dívky, u nichž je to o něco lepší – asi jedna z dvaceti. Očividně se něco opravdu pokazilo a my si myslíme, že víme, co to je. Myslím, že to bude jedna z nejdůležitějších tiskových konferencí, jaké jsem kdy měl, a moc se na ni těším. A víte, kdo se na ni také těšil? On to věděl. Řekl jsem mu trochu o tom, co se děje, byl to Charlie, seděl by v první řadě uprostřed, věřte mi. Zítra nám bude chybět. Bylo to pro něj také velmi důležité. Před rokem sem, do tohoto skvělého státu Arizona přivedl Donalda Trumpa a Bobby Kennedyho. Pamatujete si to? Jaká to byla noc. Jaký to byl den.
A byl to Charlie, kdo mi jako jeden z prvních řekl o muži z Ohia jménem JD Vance. Slyšeli jste o něm? Odvedl dobrou práci. Ale Charlie mi často volal, někdy večer před velkou událostí na druhé straně země, a ptal se mě: „Myslíte, že byste mohl přijet a promluvit na té události?“ Následujícího dne? Říkal jsem: „Charlie, dej mi pokoj, jsem prezidentem Spojených států. Chceš, abych letěl čtyři hodiny letadlem?“ A někdy jsem to udělal. Byl to velmi dobrý člověk. Byl velmi přesvědčivý. Nepřestával mě o takové věci žádat: „Pane, mohl byste být zítra v Kalifornii?“ Říkal jsem: „Charlie, dej mi pokoj, prosím.“ On ale nepřestával. A uspěl. Ale já jsem téměř vždycky jel, protože jsem nechtěl Charlieho zklamat. Pracoval tak tvrdě, že jsem ho prostě nechtěl zklamat.
Cítil jsem se provinile. On ve mně vyvolával pocit viny. Jako prezident jsem měl mnoho lidí, kteří mě o něco žádali, ale Charlie byl jeden z mála, kteří vždy víc dávali než brali. Byl dárcem, mnohem víc než příjemcem. A bez ohledu na to, jak velkým Charlie se stal, nikdo pro něj nebyl příliš malý, aby si ho nevšiml. Byl dobrý ke všem. Na tom nezáleželo. Před několika lety požádal Charlieho žák čtvrté třídy, aby se objevil v jeho podcastu, který pravděpodobně sledovali jen rodiče toho čtvrťáka a Charlie, který byl v té době, upřímně řečeno, docela populární. Souhlasil a chlapec ho požádal o radu. Charlie odpověděl: „Levice. Levice.. (já tomu říkám radikální levice. Někdy tomu říkám radikální levicoví blázni. Ale Charlie to neřekl. Říkal jen „levice“. Pravděpodobně měl pravdu, ale já si nemůžu pomoct). Řekl tedy: „Levice (radikální levicoví šílenci) má možná všechny peníze světa, mě ale nikdy nepřemůže. Budu vstávat tak brzy, jak bude třeba, abych se o sebe postaral. Budu zůstávat vzhůru tak dlouho, jak bude třeba, a nikdy nepřestanu za naši zemi bojovat.“ A to dělal až do svého posledního dechu. Tohle dělal. Dělal to. Přemýšlejte o tom.
Jaký hrozný okamžik. Byl jsem v Oválné pracovně, když jsem se to dozvěděl. Bylo to jako surrealistický zážitek, hrozné, hrozné... V Oválné pracovně jsem měl právě několik velmi významných lidí a byl jsem uprostřed velmi důležitého rozhovoru pro naši zemi – byli tam významní lidé, ti nejvýznamnější. A řekl jsem: „Musíte hned odejít.“ Řekli mi o tom před skupinou velmi mocných lidí, a já řekl: „Musíte hned odejít, hned teď, prosím, hned teď. Musíte odejít. Jděte.“
Díky své odhodlanosti a schopnostem vybudoval Charlie Kirk Turning Point z jeho skromných začátků, začátků, o kterých nikdo nevěřil, že by mohly vyústit do něčeho takového, do velkého hnutí a juggernautu americké politiky. Máme tu obrovský stadion plný lidí, ale on měl obrovské davy ještě předtím, než jsem se dozvěděl tuto hroznou zprávu a než jsme se dozvěděli, že se stalo něco tak strašného. Ročně přednesl více než 250 projevů na více než 200 vysokých školách a univerzitách. A to v době, kdy nebylo zrovna v módě chodit na vysoké školy a univerzity, pokud jste byli konzervativci. Vyžadovalo to opravdu velkou odvahu. Mluvili jsme spolu a já jsem řekl: „Myslím, že jsou mnohem konzervativnější, než si myslíme.“ On souhlasil, ale nebylo to něco, co by se dělo jen proto, že by radikální levice dělala velmi špatné, velmi nebezpečné věci.
Charlie založil pobočky na 2200 kampusech a promluvil ve více než 1000 církvích. Spustil podcast a rozhlasovou show, která si získala milion posluchačů denně a stala se jednou z těch větších rozhlasových show.
Charlie nepřivedl do hnutí jen mladé lidi. To hnutí najednou začalo růst mílovými kroky. Do roku 2024 jsme získali více mladých lidí než kterýkoli republikánský kandidát v historii naší země, poprvé v historii, včetně většiny mužů do 30 let. Věřili byste tomu? Pamatujete si, kdy republikánští prezidentští kandidáti získávali 4 % hlasů? U mladých lidí jsme si vedli neuvěřitelně dobře a on byl velkým, velkým faktorem. Neuvěřitelné. Ale donutil mě na tom pracovat. „Pane, musíte tady pronést projev. Musíte tam pronést projev.“ A udělali jsme to a vyhráli jsme. A naší zemi se teď daří neuvěřitelně dobře. Před rokem jsme měli zemi, která byla mrtvá, a teď máme tu nejžhavější zemi na světě.
Charlie nám pomohl toho dosáhnout. Byl jedním z těch velkých lidí. A přes to všechno se jádro Charlieho poselství a jeho základní metoda nikdy nezměnily. Opravdu nikdy se to nezměnilo. Zůstal stejným člověkem. Také na každé akci na kampusu Charlie požádal lidi, kteří s ním nesouhlasili, aby vystoupili, a místo toho, aby je umlčel, podal jim mikrofon a nechal je mluvit. Tak mnoho z nich přesvědčil. Bylo to docela úžasné sledovat.
Krátce předtím, než Charlie dorazil na kampus, ten den, kdy byl zavražděn, mu jeho spolupracovník poslal SMS, že v davu je mnoho kritiků a studentů, kteří nesouhlasí s jeho názory a jsou poměrně vehementní. A to mu ve skutčnosti udělalo radost, protože je chtěl přesvědčit, rozuměl jim. Opravdu rozuměl. Rozuměl tomu, co je správné, a měl v tom pravdu.
Mimochodem, hodně z toho bylo založeno na zdravém rozumu. Charlie tomu člověku odpověděl: „Nejsem tu, abych s nimi bojoval. Chci je poznat a milovat je, chci se k nim dostat a pokusit se je vést ke skvělému životu v naší zemi.“ V tom soukromém okamžiku v den jeho smrti najdeme vše, co potřebujeme vědět o tom, kým Charlie Kirk skutečně byl. Byl to misionář s ušlechtilým duchem a s velkým, obrovským posláním. Vůči svým nepřátelům nechoval nenávist. Chtěl pro ně to nejlepší.
V tom jsem s Charliem nesouhlasil. Já svého protivníka nesnáším a nepřeji mu nic dobrého. Je mi to líto. Je mi to líto, Eriko. Erika teď se mnou ale může mluvit, i celá skupina, a možná mě přesvědčí, že to není správné, ale já svého protivníka nemůžu vystát.
Charlie se teď hněvá. Dívá se dolů a je na mě naštvaný. Nechtěl nikoho démonizovat. Chtěl všechny přesvědčit o myšlenkách a o principech, které považoval za dobré, správné a pravdivé. Před každým vystoupením se modlil těmito slovy: „Bože, použij mě pro svou vůli.“ Vždycky říkal totéž: „Použij mě pro svou vůli.“
A přesně to Bůh udělal. Když se nad tím zamyslíte, přesně to udělal. Čím více úspěchů Charlie dosahoval a čím víc se mu dařilo, tím nebezpečnější se jeho mise stávala. Na univerzitách po celé zemi se jeho snaha o otevřený dialog setkávala s hrozivou nenávistí. Docházelo k bombovým hrozbám, spouštění požárních alarmů a nespočet radikálů plných vzteku se ho snažilo přehlušit. Bylo to ošklivé. Říkal jsem: „Charlie, tohle co děláš je nepříjemné.“
Na jedné akci musela policie postavit barikády, aby ochránila studenty před rozzuřeným davem výtržníků. Mnozí z těchto lidí jsou za to mimochodem placeni velkými částkami peněz. Jsou to agitátoři. Jsou to placení agitátoři, pamatujte si to. Když vidíte, že všichni mají stejné krásně vytištěné transparenty, každý transparent je identický a pochází z prvotřídní tiskárny. Nejsou to transparenty, které někdo vyrobil ve svém sklepě. Jsou placeni velmi špatnými lidmi. A doufejme, že prostřednictvím ministerstva spravedlnosti zjistíme, kdo tito lidé jsou.
Na jiné vysoké škole teroristé z Antify rozbili okna, házeli kameny a pokusili se vtrhnout do budovy, kde Charlie přednášel. Bylo to opravdu zlé. Často bylo potřeba desítek policistů, aby zabránili levicovému násilí, násilí, které pochází převážně z levice. To od mmnoha lidí neslyšíte, že? A prakticky každý den, po celá léta než byl zavražděn, dostával Charlie ty hrozné výhrůžky smrtí. Lidé to nevědí, ale já jsem s ním o tom mluvil. Říkal: „Dostal jsem nějaké výhrůžky.“ Vždycky měl pocit, že když někdo skutečně vyhrožuje, není třeba se ho bát. Bát se je třeba těch, kteří nevyhrožují. A myslím, že víte, co tím myslím. Znal rizika, ale on i já jsme sdíleli stejné motto: Nikdy neustupovat a nikdy, nikdy se nevzdávat. Prostě se nikdy nevzdávej a neustupuj. Věřil v to tak silně. Tak silně. A má pravdu, má naprostou pravdu.
Radikálové a jejich spojenci v médiích, někdy označovaní jako, jak řekl můj syn, falešná zpravodajská média, se snažili Charlieho umlčet z jednoduchého důvodu: protože vyhrával, a to s velkou převahou. Ovládl univerzitní kampusy, univerzity, které byly teoreticky velmi liberální, nebo jak oni rádi říkají, progresivní. Já je nazývám liberálními, ale oni se rádi nazývají, protože je to tak krásné slovo, progresivními. Když se nad tím ale zamyslíte, jsou opakem progresivních. Oni byli ale opravdu odporní, a on na tyto univerzity chodil.
Najednou, během dvou, tří let, se (tyto liberální univerzity) proměnily v bašty konzervatismu. Bylo to opravdu úžasné sledovat. Lhali o něm, protože nechtěli, abyste ho poslouchali nebo se od něj učili, protože to, o čem mluvil a co kázal, dávalo tak velký smysl. Kamkoli přišel, vyhrál debaty, získal si srdce, získal si mysli. A ano, vyhrál volby pro lidi. Pomohl nám. Pomohl ostatním lidem. Vyhráli jsme největší volby v historii naší země. Věřím, že Charlie Kirk byl bezpochyby jednou z nejvlivnějších osobností v nejdůležitějších volbách v historii naší země. Volby toho krásného dne, 5. listopadu 2024. Pamatujete si ten den? Bylo to před devíti měsíci. To byl ale den. Myslím tím, že první den byl docela dobrý, a musím vám říct, že druhý den byl fenomenální, ale stalo se spousta špatných věcí, a teď o tom není pochyb. Podváděli jako psi, ale my jsme jim to oplatili, že? Oplatili jsme jim to.
Ale Charlieovi dlužíme hlubokou a trvalou vděčnost. Stejně jako Charlie a Erika udělali Turning Point populárním, my se díváme na zemi, která má šanci dosáhnout úrovně, jakou nikdy předtím neměla. Cla nás opět obohatila. Jsme bohatší, než si kdokoli kdy myslel, že by to bylo možné. A jediní, kdo ta cla zpochybňují, jsou lidé, kteří naši zemi nenávidí, nebo ty zahraniční země, které za to platí cenu, protože nám po celá léta dělaly to samé. Využívali nás, ale my vyděláváme peníze. Stáváme se čím dál bohatšími a tím pádem se můžeme lépe o své občany starat. A můžeme se lépe starat i o jiné země; daří se nám neuvěřitelně dobře. Cla byla opravdovou brzdou.
Volby byly důležité, a díky nim byla cla zavedena. A nezapomínejte, že jiné země to dělají nám. Charlie to pochopil, viděl ty peníze. Viděl, co do naší země přichází, a že to můžeme použít na Medicare, Medicaid, sociální zabezpečení, všechny ty věci, za které tak tvrdě bojujeme, a přesně to se děje. Ta čísla jsou neuvěřitelná.
Když byla konečně v noci po volbách loni v listopadu vydána oficiální zpráva, že volby jsou vyhrané, objevila se v noci, a Charlie byl naživo před kamerou. V tu chvíli ho přemohly emoce. Nikdy jsem ho takového neviděl. Byl tak šťastný. Dlouho nic neříkal. Měl slzy v očích, pak si zakryl obličej rukama a začal plakat. To nebyl Charlie, jakého jsem znal. Ale když o tom přemýšlím, vlastně to byl Charlie, jakého jsem znal, protože měl obrovské srdce. Chtěl jen to, co bylo pro naši zemi dobré, a viděl, že se ubíráme tak hrozným směrem. A co bylo moc krásné, aby zakryla jeho skloněnou hlavu, nasadila mu Erika s láskou čepici MAGA. To se mi moc líbí. Milujeme MAGA. Milují všichni MAGA? Make America Great Again. Pamatujete si projevy Joea Bidena, když povstával? „Zastavíme MAGA. Zastavíme MAGA.“ Sotva ze sebe ta slova dostal. „Zastavíme.“ Řekl jsem: „Může mu někdo říct, že MAGA znamená Make America Great Again?“ Jak můžete říct, že to zastavíte? Charlie tomu rozuměl. Když Charlie konečně vzhlédl a promluvil, usmál se skrz slzami zalité oči a jednoduše řekl: „Boží milost mi dává pokoru.“ To bylo jeho prohlášení toho večera. Sledoval jsem ho. Byl jsem opravdu velmi ohromen. Ukázalo to, že měl velké srdce.
Každý Američan by se měl zamyslet a podívat se na pokřivenou duši a temného ducha každého, kdo by chtěl zabít tak dobrého mladého muže, jako byl Charlie. Zabít kohokoli; ale zabít právě takového muže. Nezasloužil si to. Nezasloužil si to. Naše země si to nezasloužila. A každý, kdo by to omlouval, je prostě mimo.
Charlieho vražda nebyla jen útokem na jednoho člověka nebo na jedno hnutí. Byl to útok na celý náš národ. Byl to hrozný útok na Spojené státy americké. Byl to útok na naše nejposvátnější svobody a Bohem daná práva. Zbraň byla namířena na něj, ale kulka byla namířena na nás všechny. Ta kulka byla namířena na každého z nás.
Charlie byl skutečně zabit za to, že vyjádřil myšlenky, kterým hluboce věří prakticky všichni v této aréně a lidé na většině ostatních míst v naší zemi. Ale atentátník ve svém úsilí selhal, protože Charlieho poselství nebylo umlčeno. Nyní je větší, lepší a silnější než kdykoli předtím, nedá se to ani zdaleka srovnávat. Je vzácné, když se něco takového stane, ale Charlie je dnes větším než byl. Zamyslete se nad tím. Před pouhými dvěma týdny. Dnes je větším, než byl přede dvěma týdny. To možná nepomůže jeho přátelům a blízkým, kterých je tolik.
A já jen chci říct, že ho milujeme. A on se na nás právě teď dívá a říká: „Páni, to je ale skvělý dav.“ Říká: „Je to skvělý dav.“ Ano, je to skvělý dav vlastenců. Proto brzy udělím Charliemu nejvyšší civilní vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody. Je to nejvyšší civilní vyznamenání. A slavnostní ceremoniál se bude konat v našem krásném Bílém domě ve velmi bezpečném Washingtonu D.C. Na místě, které Charlie opravdu ctil.
Ano, kriminalitu ve Washingtonu jsme zastavili, trvalo to 12 dní. Nyní můžete chodit do restaurací, můžete se procházet středem ulice se svou ženou. Můžete nechat svou ženu chodit po ulicích samotnou. Bude v pořádku. Jaký jeto rozdíl. Jaký rozdíl dokáže udělat dobré řízení. Jsem na to tak hrdý. Washington D.C. bylo to jedno z nejhorších měst v zemi, na světě. A teď je považováno za velmi bezpečné město. Včera jsem tudy projížděl a trávníky jsou v pořádku. Je to jako by to bylo jiné místo. Je to, jako by stany zmizely, hrozby zmizely. Gangy tam už nejsou. Odstranili jsme tisíc pět set recidivistů, 1 500. Pokud máte tři recidivisty, může to znamenat velký rozdíl. Ale jsem tak hrdý na Washington DC a teď se chystáme do Memphisu a i tam to dáme rychle do pořádku. A pak se chystáme do dalších měst, ale nejdřív půjdeme do Chicaga a budeme velmi na Charlieho myslet, až tam půjdeme, a dáme to tam do pořádku. Máte neschopného guvernéra, který si myslí, že je to v pořádku, když je o víkendu zavražděno 11 lidí a 28 lidí je postřeleno, ale on říká, že má zločin pod kontrolou. Ne, nemají to pod kontrolou, ale my to velmi rychle pod kontrolu dostaneme. Uděláme to. Charlie miloval to, co jsme dělali. Byl tak hrdý na to, co se stalo. Byl tam, aby to viděl. Byl tak hrdý na to, co se stalo ve Washingtonu D.C.
Jak víte, ten zvrácený vrah, který naplánoval a provedl Charlieho vraždu, byl zatčen a obviněn z vraždy prvního stupně. Bůh dá, že za svůj hrozný zločin dostane plný a nejvyšší trest. Je to strašná věc, protože to nemůžete dopustit. Nemůžete to dopustit. Nemůžete to v této zemi dopustit.
Ministerstvo spravedlnosti také vyšetřuje sítě radikálních levicových fanatiků, kteří financují, organizují, podněcují a páchají politické násilí, a myslíme si, že víme, kdo mnozí z nich jsou. Ale vymáhání práva může být pouze začátkem naší reakce na vraždu Charlieho. Během posledních jedenácti dní jsme slyšeli příběhy komentátorů, influencerů a dalších lidí v naší společnosti, kteří jeho vraždu přivítali s nechutným souhlasem, s výhradami nebo dokonce s jásotem. Slyšeli jste to? Já také. Nemohl jsem tomu uvěřit. Někteří z nich jsou titíž, kteří posledních osm let strávili morálním souzením každého, kdo s nimi v politice nesouhlasil, a teď najednou začali jásat nad vraždou. Neuvěřitelné.
Jejich jména znáte. Mimochodem, ti už všechno ztratili, a brzy se to potvrdí. Někteří z těch stejných lidí, kteří vás nazývají nenávistníky za to, že používáte nesprávné zájmeno, byli naplněni radostí z vraždy otce dvou krásných malých dětí. A ti stejní komentátoři, kteří tento týden křičeli něco o fašismu kvůli zrušené noční televizní show, jejíž moderátor neměl talent ani sledovanost, minulý týden naznačovali, že Charlie Kirk si to, co se mu stalo, zasloužil.
Žádná strana v americké politice nemá monopol na narušené nebo zmatené lidi, ale jedna část naší politické komunity věří, že má monopol na pravdu, dobro a ctnost. A dochází k závěru, že má také monopol na moc, myšlení a projev. To ale už neplatí. Tuto situaci jsme velmi rychle překonali. Je tragické, že zvěrstva tohoto druhu, jaký jsme právě viděli v Utahu, jsou konečným důsledkem tohoto myšlení.
Používá-li se řeč násilí, pak někteří nutně dojdou k závěru, že je násilí k zastavení mluveného projevu oprávněné; to ale my ospravedlnit nedovolíme. Tradice rozumu a otevřené debaty, kterou Charlie praktikoval, není pilířem jen naší demokracie. V mnoha ohledech je základem celé naší společnosti. Je to právo a dědictví každého svobodného Američana, největší odkaz osvícenství a jeden z nejcennějších úspěchů civilizace.
Svobodu projevu budeme bránit za každou cenu a poneseme dál pochodeň svobody, kterou Charlie Kirk držel tak hrdě a tak vysoko. Byl tak hrdý a držel tu pochodeň vysoko. Nikdy, nikdy ji nenecháme zhasnout. Nenecháme ji nikdy vyhasnout, ale pozvedneme ji výš než kdy předtím. Bude pozvednuta a toto je začátek. Možná by nemělo být překvapením, že Charlie, který strávil svůj život rozhovory s kritiky těchto tradic, došel k přesvědčení, že potřebujeme nejen politické přeskupení, ale také duchovní probuzení. Potřebovali jsme to. A musíme do Ameriky vrátit víru, protože bez hranic, zákona, pořádku a náboženství už opravdu žádnou zemi nemáte. Chceme, aby se do Ameriky vrátilo náboženství. Chceme vrátit do naší krásné USA Boha jako nikdy předtím. Chceme Boha zpět. Charlie by byl tak potěšen, kdyby dnes slyšel své přátele a kolegy, jak vydávají svědectví a vzdávají Bohu slávu.
Několik minut po výstřelu v Utahu, kdy miliony Američanů, mladých i starých, tuto zprávu uslyšely, padly na kolena a začaly se modlit. I mnozí, kteří se modlili jen zřídka, prosili Boha o zázrak: „Prosím, Bože, zachraň Charlieho.“ Ale i když Charlieho čas s námi na Zemi skončil, tyto modlitby za zázrak již byly vyslyšeny. Jen se podívejte, co se děje. Podívejte se, co se děje. Ve dnech po Charlieho smrti jsme viděli, že jeho odkaz oslovil miliony lidí po celém světě. V kanadském Calgary se tisíce lidí shromáždily před radnicí, aby zazpívaly americkou národní hymnu a zvedly plakáty s jménem Charlie Kirk. V jihokorejském Soulu se shromáždily davy lidí, kteří mávali americkými vlajkami a volali: „Jsme pro Charlieho Kirka.“ Jeho památka byla uctěna v ulicích Berlína, Varšavy, Vídně, Sydney, Madridu, Londýna, Tel Avivu a po celém světě. Je tak krásné to sledovat.
Muž z daleké australské venkovské oblasti poslal pastorovi SMS zprávu: „Zítra půjdu poprvé v životě do kostela.“ Pastor se zeptal: „Proč?“ Muž odpověděl: „Kvůli Charliemu Kirkovi.“ Dokážete si to představit? Poučením z Charlieho života je, že nikdy nesmíte podceňovat, co dokáže jeden člověk s dobrým srdcem, spravedlivým cílem, veselou povahou a vůlí bojovat, bojovat a bojovat. Musíte bojovat. Zachraňujeme naši zemi a Charlie je v tom velkým faktorem, opravdu velkým faktorem. Charlie Kirk začínal jen se záměrem změnit názory na univerzitních kampusech. Místo toho dosáhl mnohem většího úspěchu, změnil historii. Změnil dějiny.
Charlie Kirk dnes odpočívá ve slávě v nebi na věčnost. Přešel od přednášek na univerzitách ve Wisconsinu k pokleknutí před Božím trůnem, kde se právě teď nachází. Truchlíme za přítele a vůdce, kterého jsme ztratili, ale jdeme vpřed posíleni jeho vírou a povzbuzeni jeho odvahou a inspirováni jeho příkladem bránit zemi, pro kterou žil, svobodu, pro kterou zemřel, a hodnoty, kterým tak hluboce věřil. Věřil v hodnoty, kterým bychom měli věřit všichni.
Charlie vytvořil něco velmi zvláštního, nazývá se to Turning Point USA. A pod vedením a láskou Eriky se stane větší, lepší a silnější než kdy předtím. Takže, Charlie, všichni ti chceme poděkovat. Chceme ti velmi hlasitě říct: „Bůh ti žehnej, Charlie. Bůh ti žehnej za to, co jsi udělal. Je to neuvěřitelné.“ A Bůh žehnej Erice a dětem. Bůh žehnej Spojeným státům americkým.
Mohl bych požádat Eriku, aby prosím přišla? Eriko, prosím, pojď sem. Děkuji. Děkuji vám všem moc. Děkuji vám moc a hodně štěstí. Bůh s vámi. Děkuji.
Prezident Donald Trump s vdovou po Charlie Kirkovi Erikou.při vzpomínkovém setkání za Charlieho. Z YT videa v=RHwDIvEQxrs.jpg
Na stejném shromáždění promluvila i Charlieho manželka Erika, jejíž řeč si můžete přečíst tady.
Editovaný strojový překlad DeepL.com
Zdroj: https://www.rev.com/transcripts/trump-speaks-at-kirk-memorial
