Graig Kirkby na fotografii na jeho webové stránce abetterfuturenow.com
Při zkoumání významu slova překládaného jako „církev“ (řecky ekklesia) se v dalším textu snažím vyhnout vytváření jediné definice biblických slov, která jsou ve skutečnosti obsažná a mají mnoho významů. Proto zde uvádím body, které společně vystihují podstatu toho, co stojí za používáním termínu ekklesia pro Boží lid v Novém zákoně.
- Je to přístup založený na hodnotách Království, který vnímá církev jako vztahovou, misijní, organickou a plynulou, spíše než hierarchickou, přitažlivou, institucionální a rigidní – jako rodinu Království, nikoli jako náboženské nebo obchodní podnikání.
- Společenství založené na víře, oddané jednoduchosti a síle Velkých přikázání a Velkého poslání: duchovní rodina, živá v Bohu, milující se navzájem a společně plnící poslání.
- Má společný způsob života, nejen nový rozvrh schůzek. Věřící přijímají pokyny od Boha Otce a žijí se společnou jistotou svého poslání ve světě.
- Rodina Království duchovních bratrů a sester, jimž slouží rodiče-vůdci, kteří povzbuzují ostatní, aby šli dál než kam došli oni sami; na „bezpečné místo“ pro milování, život a učení, které slouží také jako „odrazový můstek“ pro činy Království.
Existuje řada pojmů, které tento přístup popisují, jako například „misijní církev“, „vztahová církev“, „královská rodina“, „organická církev“, „mikro církev“, „královská komunita“ či „církev v domě“ (Římanům 16,:5; 1. Korintským 16,19; Koloským 4,15 a Filemonovi 1,2). Tyto výrazy považujeme za synonyma; žádný z nich sám o sobě není dostačující. Společně však vykreslují obraz toho, co znovu objevujeme o Otcově srdci pro Jeho ekklesii.
Při překladech se už ztratilo víc než jen pár slov a žel, ekklesia je jedním z nich. Ztratili jsme nejen pravý význam tohoto slova, ale také jsme se spokojili s formou shromažďování, která i nadále zastírá tu funkci správy, jakou Ježíš zamýšlel.
Než se podíváme na to, co to slovo původně znamenalo a jak se tento význam vytratil, je důležité si ujasnit, že záměrem tohoto příspěvku není kritika církve.
Stále častěji slýcháme lidi říkat věci jako: „Všechno je to o Království. Církev je hrozná. Církev je stará a přežilá... je složitá a zbytečná. Nepotřebujeme ji.“ To je jako říkat: „Život je o dýchání. Nepotřebujeme ale plíce. Plíce mohou zestárnout... a jsou komplikované, ty malé alveoly a tak.“
Samozřejmě, že život je o dýchání. Bůh však určil naše plíce jako orgán, který nám dýchání umožňuje. Církev je pro Království tím, čím jsou plíce pro dýchání. Pochopení evangelia Království jako rámce je zásadní. Stejně tak je však zásadní pochopit, že Bůh určil církev jako orgán nebo nástroj, skrze nějž své Království přináší.
Pojďme tedy zjistit, kde jsme původní význam tohoto slova zkreslili, a znovu naplnit a užívat tento termín tak, jak byl původně definován.
Význam slova ekklesia
Řecké slovo ekklesia, v latině ecclesia, je složeninou dvou slov: ek, což znamená „z“, a kaleo, což znamená „volat“. Společně doslovně znamenají „vyvolat“ a odkazují na „povolané“ nebo „vyvolené“.
V prvním století n.l. nebylo toto slovo náboženským pojmem. Jednalo se o politický termín odkazující na ty z řad běžného obyvatelstva, kteří byli povoláni, aby sloužili jako občanský orgán nebo výkonná moc.
Ve starověkém Řecku (již v roce 621 př. n.l.) byla ekklesia skupinou vybraných jednotlivců, kteří se pravidelně scházeli, aby projednávali občanské záležitosti a rozhodovali o nich. Ten význam si toto slovo zachovalo i v prvním století našeho letopočtu. Podle Encyklopedie Britannica, „shromáždění tohoto druhu existovala ve většině řeckých městských států a fungovala po celé helénistické a římské období“. Například evangelista Lukáš označuje městskou radu v Efezu, která byla nucena řešit rozruch na tržišti, jako ekklesia (Skutky 19,32;39;41).
Toto slovo tedy označovalo výkonný orgán, jehož funkcí bylo vládnout.
Ve smyslu Ježíšova výroku
I když se slovo ekklesia v Novém zákoně vyskytuje 114krát, Ježíš ho použil pouze dvakrát. Obě použití však byla významná. V prvním případě ho použil v souvislosti s autoritou Království (Matouš 16,1-20). Ve druhém případě ho použil v souvislosti se zprostředkováním vztahového konfliktu – aktem rozsouzení (Matouš 18,15-19).
Podívejme se teď na ten první případ.
Poté, co Ježíš varoval dvanáct apoštolů před nebezpečím legalistického náboženství (v. 1-12), začali učedníci diskutovat o tom, co se o Ježíši říká na veřejnosti. Když Ježíš prolomil zbožné klišé tím, že položil zásadní otázku: „Kdo říkáte, že jsem?“, prohlásil Petr: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“ (v. 13-16).
Ježíš to ocenil: „Blaze tobě, Šimone BarJona (=synu Jonášův), protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích“ (v. 17).
Na rozdíl od bezduchého, zprostředkovaného vztahu skrze náboženství touží Otec Bůh zjevit se nám osobně, důvěrně a láskyplně.
Ježíš pak prohlásil: „Založím svou církev a brány Hádesu ji nepřemohou. Dám ti klíče od království nebeského, a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ (Matouš 16,18-19)
„Vybuduji svou ekklesii…“ Pokud neslyšíme Ježíše říkat něco jako: „Vybuduji svou vládní exekutivu“ nebo „Vybuduji svou vládnoucí moc“, nepochopili jsme ani slovo ekklesia, ani neuvěřitelnou pravdu odhalenou v tomto sdělení.
Petr, pouhý člověk („syn Jonášův“), přijal od Otce zjevení Ježíšova panství a slávy. Ježíš zdůraznil význam tohoto zjevení tím, že v podstatě řekl: „Petře, ty pouhý kamínku, na skále toho zjevení, jehož se ti právě dostalo, vybuduji svou výkonnou moc.“
Je třeba pochopit srovnání, které Ježíš v tomto příběhu učinil. Ježíš srovnal bezmocné, člověkem vytvořené autoritativní struktury náboženského systému své doby s autoritou, kterou zamýšlel svěřit vykoupeným (16,1-12 a 18-19).
V tomto díle Ducha nám byla svěřena pravá, životodárná autorita: „klíče od království“ (v. 19). V Kristově autoritě mohli obyčejní lidé jako Petr uvolnit zdroje nebe, aby prosadili Jeho vládu na Zemi.
Ježíš použil výrazy „svázat“ a „rozvázat“, rabínská slova, která znamenala „zakázat“ a „povolit“. Byla to jasná narážka na anemický, pravidly posedlý přístup farizeů a saduceů (v. 1), autoritu, která vedla pouze k otroctví a strachu. „Církev“, kterou Ježíš buduje, kráčí v pravé autoritě; uvolňuje na této Zemi Boží vládu, autoritu, která lidi osvobozuje a přináší spasitelnou moc Království.
„Církev“ bychom tedy mohli definovat jako výkonný orgán Krále. Společně jsme povoláni, abychom sloužili jako Jeho zástupci na této zemi a vládli Jeho jménem. Pavel použil slovo „velvyslanci“ (2. Korintským 5,20), což je další sociálně-politický termín.
Je samozřejmé, že zastupování a vládnutí Jeho jménem zahrnuje milování a službu lidem, nikoli jejich ovládání a panování nad nimi. Ježíš nám často připomínal slovy i činy, že jsme povoláni ostatním sloužit, nikoli vládnout.
„... a brány Hádesu ji nepřemohou“
Ježíš měl na mysli vítěznou ekklesii, nad kterou by ani „brány Hádesu“ – pozor: nikoli „brány pekla“, jak si mnozí zvykli nesprávně citovat – nezvítězily.
Výraz „brány podsvětí“ odkazoval především na moc smrti. Slovo Hádes bylo používáno jako synonymum pro hebrejské slovo šeol - „hrob, velký vyrovnávač, smrt“. Ačkoli řecké slovo Hádes mělo v antickém řeckém myšlení i jiné pohanské konotace, do hlavního proudu judaismu se nedostaly (na rozdíl od křesťanství, kde se žel objevily již ve 2. století n.l.).
V Matoušovi 16 tedy Ježíš mohl jednoduše říkat, že ani smrt už není problém. V jediném případě, kdy Pavel použil slovo Hádes, prohlásil právě toto: „Smrti, kde je tvé vítězství? Hádesi, kde je tvá moc?“ (1. Korintským 15,55).
V Matoušovi 16 se však zdá být přítomen i sekundární význam, zejména vzhledem k tomu, že Ježíš poté hovořil o „klíčích od království“, což je odkaz na autoritu, a poté použil rabínské výrazy „svazovat a rozvazovat“ (v. 19).
Brány jako sídla výkonné vlády, rozhodování a kontroly
Ve starověkém světě se vládní a úřední záležitosti vyřizovaly u městských bran, které sloužily jako „velitelská a kontrolní centra“, a farizeové a saduceové tuto morální roli strážců bran převzali. Ježíš tady pravděpodobně naráží na náboženské systémy rozhodování a kontroly té doby. Metaforicky tak odkazoval na lidmi vytvořené autoritativní struktury, které utlačují a vykořisťují ostatní (viz v. 18-19; 5-12).
Nejdůležitější je, že Ježíš předložil vizi vítězného výkonného orgánu, který by nejen porazil tyto utlačovatelské a vykořisťovatelské autoritativní struktury, ale také vytvořil nový model bytí, myšlení a života, který by přinesl svobodu těm, kteří byli pod nadvládou náboženství a impéria.
Prorok Izaiáš zachytil tuto neuvěřitelnou myšlenku, když prohlásil, že „vláda“ spočívá na Ježíšových ramenech/bedrech, a že „rozšíření jeho vlády a míru nebude konce“ (Izaiáš 9,6-7).
Ježíš tedy termín ekklesia, ten politický termín, zasadil do kontextu Božího království. Zakotvil jej na základu Božího otcovského srdce a přímo jej konfrontoval s náboženstvím.
Právě tento termín vyjadřuje náš společný úkol jako vykoupených, výkonný orgán, skrze který On rozšiřuje své království.
Ekklesia v epištolách
Podobně, když Pavel použil termín ekklesia, nemělo to nic společného s nějakou denominací nebo kamennou budovou a nejednalo se o setkání, které by se konalo v určitý den v týdnu.
Slovo ekklesia bylo spíše používáno k označení výkonného orgánu Krále ve třech aspektech:
1. Univerzální význam
Slovo ekklesia bylo používáno v univerzálním smyslu k vyjádření původního Božího záměru, který se projevil skrze Kristovo pozemské tělo. Zde je příklad:
Všechno podmanil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nad vším církvi (ekklesia), která je jeho tělem, plností toho, který naplňuje všechno ve všem … Aby nyní církev (ekklesia) zjevila mnohotvárnou moudrost Boží knížatstvům a mocnostem na nebeských místech, podle věčného záměru, který uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu …“ (Efezským 1,22-23; 3,10-11)
2. Geografický význam
Slovo ekklesia bylo používáno v geografickém významu k označení všech věřících v městečku, městě nebo regionu. Zde jsou dva příklady, první se týká věřících ve městě Korint, druhý věřících v provincii Galacie:
Církvi (ekklesia) Boží v Korintu, těm, kteří jsou posvěceni v Kristu Ježíši, povoláni k svatosti, se všemi, kteří na každém místě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista…“ (1. Korintským 1,2)
Pavel, apoštol (ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých), a všichni bratři, kteří jsou se mnou, církvím (ekklesia) v Galatii...“
(Galatským 1,1-2)
3. Církev jako společenství
A konečně, slovo ekklesia bylo používáno k označení konkrétní skupiny věřících, kteří spolu sdíleli společný život.
Stejně tak pozdravujte církev (ekklesia) v jejich domě. (Římanům 16,5)
Pozdravujte bratry v Laodiceji a Nymfa a církev (ekklesia) v jeho domě. (Koloským 4,15)
Dalším synonymem, které Pavel používá pro církev jako společenství, je řecké slovo oikos, které znamená „dům, domácnost“ a odkazuje na duchovní rodinu. Timoteovi napsal:
„Jestliže se zdržím, budeš vědět, jak se lidé mají chovat v Boží domácnosti (oikos), která je církví (ekklesia) živého Boha, pilířem a základem pravdy.“ (1. Timoteovi 3,15)
Ve všech třech rozměrech ekklesia implikuje funkci správy, nikoli formát shromáždění.
Společně, jako jedno tělo, jako místní věřící v regionu, městě nebo obci a jako královská společenství víry, máme rozšiřovat Boží království v naší společné sféře vlivu, vědomi si toho, že naše vztahy zaměřené na Krista, Kristem naplněné projevy společenství a Kristem motivované dobré skutky slouží jako svědectví „sloupu a základu pravdy“ (1. Timoteovi 3,15; Koloským 2,2- 3).
Ano, jako věřící se budeme scházet, často a různými způsoby (a v různých seskupeních), ale naše setkání nás nedefinují ani neomezují; naše setkání jsou přetékáním toho, kým jsme: výkonným orgánem Krále; zamilovaní do Boha a jeden do druhého a projevující Jeho lásku světu.
Ztráta v překladech
Poukazovat na to, že slova se v překladech ztrácejí, ještě neznamená odsuzovat samotný proces překladu. Vděčnost je správnou reakcí na stovky hodin investovaných nejen do překladu z jednoho jazyka do druhého, ale také do zachycení záměru jazyka v průběhu dvou tisíciletí.
Žádný překladatelský proces není bezchybný a žádný překlad není dokonalý. Cílem exegeze je využít všechny dostupné nástroje, včetně různých překladů, lexikonů, slovníků a podobně – k vyvození plného významu biblického textu, a současně akceptovat omezenost překladatelského procesu.
K dané otázce:
Použití slova „church“ (kostel) v anglických překladech odráží jednu z nejviditelnějších chyb v překladu.
Slovo „církev“ se vyvinulo ze staroanglického (ċiriċe), staroseverského (kirkja) a skotského (kirk) slova odvozeného od řeckého slova kuriakon, které znamená „týkající se Pána“ – od řeckého slova kurios, které znamená „Pán“. Slovo kuriakon se v Novém zákoně používá pouze ve dvou případech: v souvislosti s „Večeří Páně“ (1 Korintským 11,20) a „Pánův den“ (Zjevení 1:10).
Slovo „církev“ (spolu s ċiriċe, kirkja a kirk) se tedy vztahovalo k tomu, co se týká nebo patří Pánu. V souvislosti s věřícími znamenalo „Pánův lid“.
Pro Pánův lid není těžké pochopit, jak se s tímto novým slovem spojilo náboženské shromáždění konané v den, který byl považován za „Pánův den“, a které často zahrnovalo „Večeři Páně“.
Když však překladatelé použili místo slova ekklesia soudobé slovo „církev“, zastřelo to funkci správy, kterou zamýšlel Ježíš, a proměnilo ji ve formu shromáždění.
I když je zcela v pořádku, že se věřící scházejí v Jeho jménu k uctívání a společenství, spojování slova ekklesia se „shromážděním“ (nebo dokonce „budovou“) nám brání pochopit naši identitu i roli v Království.
Otázka tedy zní:
Máme tedy slovo „církev“ ze svého slovníku vymazat, nebo používat a snažit se znovu navázat na původní význam výrazu ekklesia?
Podle mého názoru je moudřejším řešením ta druhá možnost. Církev v každém ohledu patří Bohu a my jsme Božím lidem. Pojďme však tvrdě pracovat na oživení tohoto slova v jeho původním kontextu království, a zbavit se představy, že se vztahuje pouze k náboženskému setkávání, nebo, v horším případě, k nějaké kamenné budově, v níž se věřící scházejí.
Editovaný strojový překlad DeepL.com
Zdroj: https://abetterfuturenow.com/what-does-ekklesia-ecclesia-mean
O autorovi:
Craig Kirkby má téměř třicetiletou zkušenost jako pastor, misionář a apoštolský vedoucí. Založil sbory věřících a vedl řadu projektů komunitního rozvoje, přičemž působil v Jižní Africe, Zimbabwe, Zambii, Japonsku, na Novém Zélandu a v Austrálii. Pracoval v mnoha církevních denominacích a apoštolských hnutích, motivován láskou Otce a vášní pro Ježíše a Jeho postupující království.
Craig je ordinovaným pastorem v Church of the Nations International (COTN) a má také bakalářský titul v oboru obchodu. Za posledních dvacet let založil tři úspěšné podniky ve třech různých odvětvích, aby podpořil misii a službu. Provozuje webovou stránku abetterfuturenow.com, působí jako misijní konzultant a kouč pro organizace a církve a vede projekty Dayspring Project a Flourish Life. S manželkou Lornou mají dvě dcery.
