Aj aj, co vedlo archeology k tak rozdílným tvrzením o městě Aj?

Khirbet el-Maqatir - biblické město Aj, a vádí Sheban - místo úkrytu Jozuových vojáků v záloze. Z videopřednášky Scotta Striplinga, v=Jd_NMNWUL6w&list=PL3A55E60D1482CEEC&index=4

Město Aj sahá do dávné historie. Zmiňuje ho již 12. kapitola Genesis, kde se v 8. verši píše, že Abraham postavil mezi městy Bethelem na západě a Ajem na východě nejen svůj stan, ale i oltář a vzýval zde Boží jméno. A Jozuovo vojsko tady, u toho malého města, utrpělo po zázračném vítězství u daleko většího Jericha (více zde) nejprve porážku, než ho dobylo s použitím chytré vojenské strategie využívající specifik místního terénu. To vše se odehrálo s největší pravděpodobností v roce 1406 př. n.l.

Tato dvě biblická města, Bethel a Aj, leží asi 15 km severně od Jeruzaléma, u křižovatky starých obchodních cest: severojižní (z Betléma a Jeruzaléma do Šechemu a odtud do Samaří nebo Tirzy) a východozápadní (z jordánského Ammánu přes Jericho ke Středozemnímu moři do Joppe). Jak to víme?

Město Beitin označili jako Bethel archeologové W.F. Albright a J.L. Kelso, kteří na místě tohoto dnešního moderního města prováděli vykopávky v letech 1934-1960. Pozdější archeologové však hlavně na základě Eusebiových údajů o vzdálenosti měst v jeho spise Onomasticon označili Beitin za biblický Beth-Aven a dnešní město El Bireh ztotožnili s biblickým Bethelem.

Mapa regionu, v němž leželo biblické město Aj. Z práce B. Wood, 2016

Lokalizace biblického Aj však nebyla jednoduchá a pro některé není tato otázka uzavřená dodnes. Důkladnější vykopávky vedené snahou objevit Jozuovo Aj započal v roce 1979 David Livingston, který na jejich podporu založil v roce 1969 v Pensylvánii Asociaci pro biblický výzkum, ABR, která působí dosud a v oblasti biblické archeologie dosáhla řady významných výsledků.

David Livingston vytrvale kopal na kopci Khirbet Nisya 14 km severně od Jeruzaléma po dobu 20 sezón v rozmezí 24 let, ale nenalezl zde žádné důkazy o tom, že by toto místo bylo osídleno v době bronzové, kdy Jozue přivedl lid do Zaslíbené země. Vykopávky zde však vedly k zahájení souběžných vykopávek v Khirbet el-Maqatir 2,8 km severovýchodně od Khirbet Nisya, a přinesly hojné důkazy svědčící pro identifikaci tohoto místa jako města Aj z Jozue 7–8. Khirbet el-Maqatir v překladu znamená „Zřícenina místa, odkud stoupal kouř obětí“.

Objevil se však ještě další adept na Aj: větší kopec ležící jen asi kilometr „daleko“ od vápencového kopce Khirbet el-Maqatir, kterým je Khirbet et-Tell. Oba kopce mají mezi archeology, kteří na nich po řadu let prováděli vykopávky, své zastánce.

To, co se při dobývání Zaslíbené země odehrálo kolem města Aj, zachycuje kniha Jozue. Sedmá kapitola popisuje prohru Izraelitů u poměrně malého města Aj v důsledku Akánova porušení Božího příkazu nebrat nic z věcí Jericha, jež byly pod kletbou. Akánova neposlušnost přivodila nezdar celému společenství. Teprve když nalezli a potrestali viníka a jeho tělo zasypali v údolí Zkázy (Akór) hromadou kamení, dostal Jozue Boží instrukce, jak při dobývání města Aj dosáhnout vítězství.

Mapa s městy doby bronzové. Z práce B. Wood, 2016

Strategický plán k druhému pokusu o dobytí Aje:

• postavit menší zálohu mužů na západ od Aje, mezi Bethel a Aj (verše 9, 12 a 13)
• vylákat obránce města k pronásledování hlavního oddílu umístěného severně od Aj jeho předstíraným útěkem (verše 5-6, 11, 13)
• obsadit město „zezadu“ ze zálohy a zapálit ho (verše 2, 4, 7-8; 19-21)
• sevřít vylákané a vylekané obránce města ze dvou stran (verš 20)

Podrobný popis v 8. kapitole Jozue si můžete přečíst třeba v Českém studijním překladu tady https://obohu.cz/bible/index.php?jhwh=ano&k=Joz&kap=8&styl=CSP.

Biblický popis terénu kolem města Aj je tak podrobný, že podle něho lze vytvořit 3D mapu, ale oba tábory tvrdí, že se vztahuje právě na tu jejich lokalitu. Zde uvádíme ty biblické údaje, které jsou ověřitelné buď pomocí geografie a geomorfologie nebo archeologie:

Topografické údaje v Bibli a skutečná realita:

Muži v záloze byli schovaní západně od Aje, mezi Ajem a sousedním spřáteleným Bethelem (verše 9,12-13, 17)

• směrem na západ od el-Maqatir leží údolí, vádí Sheban, ve kterém se bez problémů mohlo ukrýt 5000 vojáků, aniž by na ně bylo vidět z Aje, z Bethelu (=el-Bira), nebo z cesty mezi nimi
• západně od et-Tell leží pahorek, na kterém je dnes umístěn vysílač, a za který by se snad také schovalo pár mužů, ale bylo by na ně vidět z Beitinu, kde byl podle Albrighta Bethel, který měl s Ajem smlouvu

Hlavní oddíl byl umístěn severně od města Aj

• brána města el-Maqatir, odkud mohli vojáci vytáhnout vstříc hlavnímu oddílu Jozue, byla umístěna na severní straně hradební zdi; 1,5 km severně od el-Maqatir je Jebel Abu ‘Ammar, nejvyšší kopec v této oblasti, na němž mohl Jozue zaujmout pozici (914 m n.m.)
• severně od et-Tell je dnes na místě, které by mohlo pojmout dost vojáků, olivový háj

Mezi táborem hlavního oddílu a Ajem bylo mělké údolí (verše 11 a 13), do něhož Jozue v noci sestoupil

• severně od pahorku el-Maqatir leží mělké údolí el-Gayeh, na jehož dno lze snadno z pevnosti el-Maqatir dohlédnout
• severně od et-Tell je však hluboká a úzká soutěska, do níž z et-Tell není vidět

Střet se odehrál před pouští/pustinou Araba (verše 14 a 15)

• Araba, poušť u Mrtvého moře, je na dohled od obou pahorků

U bran města byla navršená velká hromada kamení nad mrtvolou krále Aje (verše 23 a 29)

• kopec Khirbet el-Maqatir byl v době železné osídlen Izraelci, kteří použili většinu kamení jako stavební materiál na své domy
• na místě městské brány et-Tell našli archeologové hromadu kamení. Žádná kostra se pod ní ale nenašla.

Rozloha města Aj byla daleko menší než rozloha Jericha, a také menší než rozloha Gibeonu (Jozue 10,2), který zaujímal asi 6 ha

• hradební zeď z doby Jozue na el-Maqatir ohraničovala asi 1 ha území
• osídlení na et-Tell bylo ve stejné, pozdní době bronzové, zaujímalo daleko větší plochu, asi na 10-11 ha. Biblické Jericho se rozkládalo asi na 11 hektarech

Město bylo vypáleno v pozdní době bronzové LB IB (1445–1400 př. n.l.)

• na el-Maqatir byla z doby bronzové nalezena 10 cm silná vrstva popela, barva kamenů u brány byla změněna vlivem ohně a keramika z této doby ležící na povrchu byla vytvrzena přepálením. Časově to odpovídá Jozuovu příchodu do Kenaanu (1406 př n.l.)
• et-Tell byl vypálen asi 2100 př. n.l., tedy daleko dřív, než do této oblasti přišel Jozue.

Místní názvy slouží archeologům jako jeden z ukazatelů při hledání lokalit

Když v roce 1838 navštívil Khirbeth el-Maqatir Robinson, místní obyvatelé mu sdělili, že jde o místo dávného města Aj. Protože ale neprováděl průzkum, nenalezl pro toto tvrzení žádné důkazy, byť mohl najít keramiku i zbytky zdiva přímo na povrchu. Ještě v roce 1899 slyšel od místních obyvatel Ernst Sellin, když toto místo navštívil, že je na Khirbet Ai. Místní názvy se považují za jedno z vodítek archeologů při určování hledaných lokalit.

Historie archeologického zkoumání

Archeolog William F. Albright publikoval roku 1924 článek „Ai a Beth-Aven“, kde městu Aj na základě blízkosti k okolním městům, jež však byly určeny nesprávně, přisoudil et-Tell, aniž by zde provedl archeologický průzkum. Pro jeho autoritu to vzala většina archeologů jako samozřejmost a jeho tvrzení kriticky nezkoumali. Pokud se pak chtěl někdo něco dozvědět o archeologii et-Tell, musel v encyklopedických příručkách hledat pod heslem „Ai“.

Také John Garstang, který na et-Tell prováděl vykopávky v roce 1928, považoval tento kopec za místo, kde leželo biblické město Aj. Pořídil fotografii pahorku západně od Aje pro svou knihu „Joshua Judges“ a popsal ji jako místo, kde se ukrývala záloha. Na základě svých nálezů keramiky řadil poslední osídlení Aj do pozdní doby bronzové a uvedl, že město bylo zničeno kolem roku 1400 př. n.l., což by odpovídalo biblickému datování.

Archeoložka Judith Marquet-Krause v roce 1933. Neznámý fotograf. Wikimedia Commons, CC-BA-Y-SA-PD-US missing

Po Garstangovi vedla vykopávky na et-Tell jeho mladá studentka Judith Marquet-Krause v letech 1933-1935. Tyto vykopávky přerušila smrt Judith, jejíž záznamy bez komentáře zveřejnil po její smrti její manžel, když ve 29ti letech zemřela na tuberkulózu. Na počátku vykopávek pořídila fotografii, na které je na západní straně vidět asi 6 m vysoká kupa kamení. Přikrývala komplex městské brány s věží a malou svatyní.

Na fotografii Khirbet et-Tell před vykopávkami ukazuje šipka na vysokou hromadu kamení. Fotografie Judith Marquet-Krause z videa J.Kramera, v=lK7GQxkEkKk

V Jozuově době už et-Tell nebyl obydlen

Ze zápisů Judith Marquet-Krause z roku 1935 vyplývá, že na et-Tell bylo významné sídliště na počátku střední doby bronzové, ale že bylo zničeno ohněm kolem roku 2100 př. n.l. Jinými slovy: Když Jozue přišel do Zaslíbené země, na et-Tell už nebylo žádné osídlení; neměl zde co dobývat. A kdyby byl et-Tell tím kopcem, na kterém leželo Aj, potom by Aj bylo městem, ve kterém nikdo nežil, když Abraham postavil svůj stan mezi městy Bethel a Aj, jak se píše v Genesis 12,8.

Joseph Callaway ze Southern Baptist Theological Seminary prováděl na et-Tell vykopávky v letech 1964 až 1972. Ve své zprávě nazvané New Evidence of the Conquest of Ai prohlásil, že se zde nenašla žádná keramika z pozdní doby bronzové, kdy se mělo dobývání Zaslíbené země odehrávat. Callaway se domníval, že Garstangovy nálezy byly zařazeny chybně.

Když izraelští archeologové prováděli v prosinci 1981 orientační průzkum lokalit v této oblasti, oznámili i nálezy z doby bronzové na malém kopci Khirbet el-Maqatir. Israel Finkelstein opatřil své záznamy o tomto sídlišti tabulkou s nákresy nalezené keramiky, která Dr. Woodovi připomínala keramiku z doby Jozue. Při své návštěvě tohoto naleziště zaregistroval archeolog Dr. Bryant Wood pozoruhodnou shodu mezi topografií tohoto místa a popisem uvedeným v Jozue 7–8. V roce 1995 zde zahájil Dr. Wood s podporou ABR vykopávky s cílem zjistit, zda by archeologické důkazy podpořily předpoklad, že Khirbet el-Maqatir je biblickým Aj. Během mnoha sezón vykopávek (od roku 1995 je vedl Dr. Bryant Wood a od roku 2014 Dr. Scott Stripling) nalezli archeologové podstatné důkazy, jež tuto domněnku potvrzují.

Rekonstrukce města Aj v době Jozue na základě archeologických nálezů z el-Maqatir. Z videa v=HGIlI1iLLb8

Archeolog Joel Kramer, který se vykopávek na el-Maqatir též účastnil, se však rozhodl pokračovat samostatně na vykopávkách v et-Tell, k čemuž dostal povolení v roce 2019. Jejich vedením pověřil svého kolegu Tita Kennedyho. Provedli výkopy ve čtyřech čtvercích, v nichž našli značné množství keramiky z pozdní doby bronzové, ovšem nad černou vrstvou uhlíků a popela. Znamená to, že toto město bylo vypálené ještě předtím, než k němu přišel Jozue.

Také Zioni Zevit v roce 1985 napsal, že geografické reálie umístění města Aj na pahorku Khirbet et-Tell odpovídají, ale že zde nebyly nalezeny známky osídlení v době, kdy měli Izraelité do Zaslíbené země přijít, tedy v pozdní době bronzové. Že zde už neměli co dobývat.

Nálezy z el-Maqatir

Plánek s hradbami Khirbet el-Maqatir. Severní čtyřkomorová brána, 4 m široké zdi. Z videopřednášky Scotta Striplinga, v=Jd_NMNWUL6w&list=PL3A55E60D1482CEEC&index=4

Kamenní svědkové - hradební zeď, čtyřkomorová severní brána, tři kameny kotvící kůly vrat

Archeologové často říkají, že kameny mluví, a zde to platí nejen o těch ze 4 m široké hradební zdi a brány na severu, ale i o třech kamenech s jamkou uprostřed, jež byly nalezené poblíž této brány, a které sloužily jako opory otáčivých dřevěných pilířů vrat zvaných otočnice, dva z těch kamenů byly spodní a jeden horní. Základy samotné brány ukazují, že byla čtyřkomorová, se dvěma místnostmi po každé straně. Při jihovýchodní straně hradební zdi byly nalezeny základy dvou kruhových staveb, jež pravděpodobně sloužily jako strážní věže. Na schématu nahoře pořízeném v průběhu vykopávek je zakreslena jen jedna z nich. 

Spodní kameny, do nichž byly vsazeny otočnice vrat u severní brány města na kopci Khirbet el-Maqatir. Z videa v=HGIlI1iLLb8

Horní kámen, který sloužil k ukotvení otočnice vrat u severní brány Khirbet el-Maqatir. V nálezové pozici. Z videa v=HGIlI1iLLb8

Důkazy o požáru města: 10 cm vrstva popela z doby Jozue a znovu vypálená keramika

Od doby bronzové nás dělí asi 3400 let, během nichž lidé na tomto kopci bydleli a budovali své domy, k čemuž používali kámen z ruin předchozích staveb. Proto je vrstva nálezů z doby bronzové na povrchu. I když ještě lze na některých místech vidět pozůstatky hradeb a bran, spálená vrstva se dochovala jen sporadicky a to tam, kde na vrstvu popela spadl velký kámen, který ji přikryl. I když takových míst není na Khirbet el-Maqatir mnoho, byla zde objevena. Vrstva popela byla až 10 cm silná. Hořelo tu v době Jozue. Jak to víme?

Ze všech druhů nálezů při archeologických vykopávkách je vždy nejvíc keramických střepů. Celá nádoba se ze sta míst vykopávek v Izraeli najde každoročně jen jedna, ale střepů jsou statisíce. Keramika má díky svým dobově proměnlivým tvarům a stylu veliký význam pro časování vrstev, ve kterých se našla. V době bronzové se vytvarovaná hlína vypalovala v peci při teplotě asi 800 stupňů. V el-Maqatir však archeologové nacházeli některé střepy daleko tvrdší než jiné, což svědčilo o tom, že tyto střepy byly vypáleny při vyšší teplotě. Nejprve se domnívali, že jde o daleko pozdější byzantskou keramiku, která byla vypalována při vyšších teplotách, ale tvary svědčily pro dobu bronzovou. Dr. Bryant Wood je předním odborníkem na keramiku doby bronzové z dané oblasti, věnoval jí i svou disertační práci. Na základě bohatého srovnávacího materiálu mohl spolehlivě určit, že ta keramika, která byla vypálena ohněm vysoké teploty do vysoké tvrdosti, pochází skutečně z doby bronzové. Nacházela se na pahorku el-Maqatir a to na celé jeho ohrazené ploše, ve vrstvě vystavené požáru při vypálení města v době Jozue. Kniha Jozue píše pouze o třech městech, že byla vypálena. Kromě Jericha to bylo Aj a na severu Hazor. Izraelci měli přislíbenou zemi, ve které nebudou muset stavět domy, ale budou obývat ty, které postavili jiní. Spálené domy byly neobyvatelné.

Druhy keramiky svědčící pro zásobované místo

Nálezy z vykopávek v místech běžného osídlení obsahují vysoký podíl keramiky sloužící k vaření. Na el-Maqatir byla ale převážná většina nalezených kenaanských nádob určena k zásobování. Šlo o veliké džbány a skladovací nádoby na potraviny zvané pithoi. Střepů z okrajů těchto nádob se zde našly stovky. 

Pohřeb kenaanského kojence v nádobě v budově u severní brány města na kopci el-Maqatir. Z videa v=C13cF-W57EY

Přítomnost žen prokázal nález pohřbeného novorozence

V malém městě sloužícím jako strážní pevnost na hranicích bychom přítomnost žen nečekali, nicméně Jozue 8,25 zmiňuje, že ve městě Aj byly i ženy. Dokázala archeologie tento údaj ověřit? Kupodivu ano. Archeologové nalezli místo pohřbu čerstvě narozeného dítěte. Bylo vloženo do velké nádoby podobné nádobám užívaným ke stejným účelům a nalezeným i jinde, protože kojenecká úmrtnost byla ve starověku velká. Nádoba byla nalezena spolu s dalšími obětinami v rohu budovy u severní brány.

Důkazy boje: Kameny do praků

Archeologové našli velké množství kamenů do praků z doby Jozue, některé velmi těžké. Dosahovaly velikosti tenisového míče a byly vyrobeny nejen z vápence, ale i z pazourku.

Egyptský skarabeus faraona Amenhotepa II. nalezený in situ při vykopávkách na Khirbet el-Maqatir. Z videa v=C13cF-W57EY

Nejvýznamnější nález – egyptský skarabeus patřící faraonovi exodu

Tento nález se stal nejvýznamnějším archeologickým nálezem z Izraele roku 2013. Našla ho in situ, tedy na jeho původním místě, americká studentka Destry Jackson účastnící se vykopávek, i přesto, že je „velký“ jen něco přes centimetr. Jeho horní strana je zaoblená, vypouklá, ale do rovné spodní strany je vyrytý symbol sfingy s tělem lva a hlavou jestřába, představující panování ve vzduchu i na zemi. Doprovází ho egyptský symbol pozemského i věčného života anch, který má tvar kříže. Díky srovnání s dalšími skarabey ho bylo možné časově zařadit. Byl nalezen na místě pozdějšího domu z prvního století, ve vrstvě popela, v níž byla i keramika z pozdní doby bronzové LB I (1483-1400 př. n.l.). Egyptských skarabeů patřících jednotlivým faraonům se totiž našlo velké množství; každý vládce měl svůj charakteristický styl. Díky skarabeům se stejným symbolem i vyrytým jménem faraona, jemuž náležel, bylo možné určit, že tento skarabeus patřil Amenhotepovi II. Ten je považován za faraona exodu, více zde. Byl nalezen ještě další skarabeus, který však pocházel z místní produkce. Našla se i bronzová hlava berana uražená ze sošky egyptského boha Khnuma s beraní hlavou. Pochází zřejmě ze stejného zdroje jako skarabeus Amenhotepa II., protože byla poblíž.

Bronzová hlava ze sošky egyptského boha Khnuma nalezená při vykopávkách v Khirbet el-Maqatir. Z práce B.Wood, 2016

Strategický význam el-Maqatir

Vojenští historikové upozorňují na významnou polohu pahorku el-Maqatir ze strategického hlediska. Aj leželo na hranici tvořené vádím el-Gayeh dělící oblast na severu, již kontroloval městský stát Šechem, od jižní oblasti městských států sdružených kolem Jeruzaléma. V dobách, kdy se dorozumívaly posádky pevností pomocí kouřových signálů a ohňů, byl kopec ve výšce téměř 900 m n.m. s dohledem na kopce Jeruzaléma významným strategickým bodem, který pravděpodobně sloužil koalici jižních městských států jako severní vojenská pevnost. Jericho se rozkládá v nížině u Jordánu v nadmořské výšce mínus 276 m n.m. (hladina nedalekého Mrtvého moře je ve „výšce“ mínus 430 m n.m.). Po dobytí Jericha potřeboval Jozue vystoupit výš a obsadit významný strategický bod, z něhož by pak už protivník nemohl na dálku komunikovat s posádkami na jiných kopcích včetně Jeruzaléma.

Data sama o sobě nestačí. Je třeba je také pravdivě interpretovat. Nechť čtenář na základě shromážděných informací sám usoudí, na kterém kopci leželo biblické město Aj.

Zdroje:

• Kelso J.L. The excavation of Bethel (1934-1960). The Annual of the American School of Oriental Research. Vol. 39.
• Wood G.B. 2008. The Search for Joshua's Ai. Critical Issues in Early Israelite History, p. 205–240. https://doi.org/10.1515/9781575065984-015
• Wood G.B. 2016. Locating 'Ai - Excavations at Kh. el-Maqatir 1995-2000 and 2009-2014. In: Tavger A. et Amar Z. (eds.): In the Highland´s depth. Journal for the Study od Archaeology and History of the highland´s Region. Volume 6, pp. 17-50. ISBN 978-965-7632-13-0
• https://www.youtube.com/watch?v=lK7GQxkEkKk
• https://library.biblicalarchaeology.org/article/the-problem-of-ai/
• https://www.youtube.com/watch?v=lK7GQxkEkKk
• https://www.youtube.com/watch?v=_4L8ehwyZcE
• https://www.youtube.com/watch?v=HGIlI1iLLb8 (1. díl, 2018)
• https://www.youtube.com/watch?v=C13cF-W57EY (2. díl, 2018)
• https://armstronginstitute.org/769-uncovering-the-bibles-buried-cities-ai
• https://www.youtube.com/watch?v=Jd_NMNWUL6w&list=PL3A55E60D1482CEEC&index=4