Boj o pravdu na pahorku Jericha

Jericho vykopávky biblického města. T.Hayardeni CC BY SA PD 3.0

Jericho, vykopávky biblického města. T.Hayardeni, CC-BY-SA-PD-3.0

Málokteré místo archeologických vykopávek zažilo tak rozdílné hodnocení výsledků těch, kteří zde pracovali.

Joel Kramer pozval archeologa Petera Parra, který asi před 50ti lety pracoval na vykopávkách Tel Jericho se známou britskou archeoložkou Kathleen Kenyonová, která tehdy projekt řídila. Pozval i Dr. Bryanta Wooda, který připravoval k tisku analýzu nálezů keramiky jak z vykopávek Garnstanga, tak i Kenyonové se zaměřením na kanaánskou keramiku pozdní doby bronzové. Protože se tvary i zdobení keramiky měnily v čase podobně jako dnešní oděvy či auta, nese rysy své doby a je pro datování zásadní.

Oba pozvaní archeologové přišli každý se svými názory, které byly zcela rozdílné. Zatímco se Peter Parr nepovažuje za věřícího a Bibli nevěnoval pozornost, Dr. Wood bere vše, co píše Bible, nejen vážně, ale i doslova.

Oba se nicméně shodují, že Tel Jericho je skutečně tím místem, kde biblické Jericho kdysi stálo. Tel znamená pahorek, tedy vyvýšené místo u zdroje vody, kde kdysi stálo nějaké lidské sídlo. K vyvýšení nad okolní terén došlo u všech takových pahorků/telů tak, že každá další populace osídlující dané místo navrstvila materiál na vrstvy spodní, podobně jako když se dělá patrový dort. Jak se jde při vykopávkách hlouběji, obnažují se stále starší vrstvy. Málokdy se však poštěstí najít písemný doklad, který by vypovídal o životě lidí, kteří zde žili – kdy přišli, kdo vlastně byli či proč své město opustili. Archeologové nacházejí doklady o tom, co se stalo, ale někdy je složité najít odpověď na otázku, proč se to stalo. Potřebujete historický text, který ty nálezy pomůže vysvětlit.

Takhle vypadalo Jericho když k němu přišel Jozue. Windler BAR

Takto vypadalo Jericho, když k němu přišel Jozue. Windler, BAR

Dr. Randall Price prováděl vykopávky v Kumránu proti jeskyni číslo 4, kde bylo nalezeno mnoho svitků od Mrtvého moře včetně svitku knihy Jozue. Tyto svitky staré asi 2200 let byly opisem ještě starších svitků, z nichž některé mohly projít rukama Jozue. Kromě Bible nemáme jiný historický text, který se týká Jericha z doby před více než 3000 lety. V Bibli o něm nejvíc mluví kniha Jozue. Zásadní otázkou tedy je, zda archeologické nálezy z Jericha potvrzují to, co říká Bible.

První větší vykopávky prováděl v Jerichu německý tým pod vedením Ernsta Sellina a Carla Watzingera v letech 1907-1909.
Další vykopávky prováděl John Garstang v letech 1930-1936.
Třetí etapu vykopávek vedla Kathleen Kenyonová v letech 1952-1958.
Čtvrtou etapu vykopávek prováděli Italové Lorenzo Nigro a Nicolo Marchetti, jejichž výklad významu vykopávek je však výsledkem politického nátlaku, protože tehdy Jericho spadalo do území pod palestinskou samosprávou, jež nepřipouští proizraelské vysvětlení nálezů.

Syntéza nálezů z prvních tří etap vykopávek skládá obraz starého Jericha a ukazuje, jak toto město asi vypadalo v době Jozue. Již Sellin a Watzinger našli kolem vnějšího obvodu pahorku asi 6-7,5 m vysokou zeď z kamenů, která držela vnitřní hliněný násyp. Její krátký úsek můžeme vidět i dnes. Na hliněném násypu kdysi stála další, stejně vysoká zeď, postavená z hliněných cihel, jež se zřítila „pod sebe“ – odklopila se a spadla směrem ven, po celém obvodu. Zachovala se z ní jen spodní řada cihel. Další podobná, ale vyšší zeď z cihel se tyčila po jejím obvodu směrem ke středu města. I ta padla směrem k obvodu.

Příkop Kenyonové skrze hradby Jericha padlé cihlové zdivo červeně. Associates for Biblical Research

Příkop Kenyonové skrze hradby Jericha. Padlé cihlové zdivo je vyznačeno červeně. Associates for Biblical Research

Když Izraelité město obcházeli, jistě si říkali, jak je možné ho dobýt, protože se zdálo být dokonale opevněné. V Jozuovi 6,20 se ale píše, že sedmého dne se zdi sesuly. A všechny tři skupiny archeologů skutečně našly při vnějším obvodu té kamenné zdi sesuté zdivo z červených hliněných cihel. V archeologii je to unikátní nález, který nemá jinde obdoby. A dokonale souhlasí s biblickým popisem. Ti, kteří tvrdí, že sesun hradebních zdí způsobilo zemětřesení, neberou v potaz směr pádu zdiva – vždy od centra města směrem ven. Při zemětření padá zdivo na různé strany.

Jozue 6,20 také píše, že Izraelité vyšli do Jericha nahoru. Použili tedy spadlé zdivo jako rampu, po níž z okolí hradeb vyběhli do města.

Jozue 6,24 pak sděluje, že Izraelité spálili ohněm město i všechno v něm. Garstang skutečně nalezl téměř metr mocnou spálenou vrstvu. Kathleen Kenyonová pak kopala na pěti čtvercích, aby Garstangův nález ověřila. Nalezla stejnou vrstevnatost jako Garstang se silnou destrukční vrstvou, se spálenými kusy dřeva ze stropních trámů.

Jericho úsek severní hradební zdi která se nezřítila kde asi bydlela Rachab. T.Hayardeni CC BY SA PD 3.0

Jericho, úsek severní hradební zdi, která se nezřítila, a kde pravděpodobně bydlela Rachab. T.Hayardeni, CC-BY-SA-PD-3.0

V této vrstvě také jak Garstang, tak i Kenyonová nalezli řadu místností plných skladovacích nádob se zuhelnatělým obilím. Jen Kenyonová ho našla více než 200 litrů v jedné sezóně. To zcela odpovídá situaci, kterou popisuje Bible. Jozue 3,15 píše, že když Izraelci přišli k Jordánu, byl právě čas žní. A v Jozue 5,10 slavili pesach, který se slaví po sklizni ječmene.

Protože ty nádoby byly plné ječmene, muselo k dobytí města dojít hned po žních a obléhání nemohlo trvat dlouho. Jozue 6,18 sděluje, že se Izraelci neměli dotýkat toho, co bylo zasvěcené modlám. Ten nález spáleného obilí potvrzuje, že poslechli a žádné obilí si nevzali. Obětovali to obilí v Jerichu Stvořiteli jako prvotiny ze Zaslíbené země.

Vrstvy, které archeologové v Jerichu našli, odpovídají posloupnosti biblického líčení. Katleen Kenyonová zavedla do archeologie metodu, které se říká stratigrafická metoda vykopávek. S její pomocí vyčetla z uspořádání vrstev, že nejprve došlo k sesuvu hradebních zdí a teprve potom k požáru, který město zničil. Biblickému popisu to odpovídá přesně.

Jozue 6,26 píše, že ten, kdo by město Jericho znovu vystavěl, bude prokletý. Po zničení Jericha bylo město skutečně po nějakou dobu opuštěné. I toto odpovídá závěrům archeologů, kteří našli silnou degradační vrstvu z rozpadajícího se materiálu.

Proč se tedy archeologové neshodují v tom, zda ke zničení Jericha došlo tak, jak to popisuje Bible, když se jejich nálezy s biblickým příběhem shodují?

Jde o datování celé události. Podle biblické chronologie se událost odehrála kolem roku 1446 př. n.l. Podle první knihy Králů spadá čtvrtý rok Šalomounovy vlády, kdy začal stavět chrám, do roku 966 př. n.l., což bylo 480 let po vyjití Izraelců z Egypta (1 Královská 6,1). Když odečteme 40 let putování po poušti, vychází vejití do Zaslíbené země na rok 1406 př. n.l.

Podle keramiky datoval Garstang zničení Jericha asi do roku 1400 př. n.l., což odpovídá biblickým údajům. Kenyonová s tím ale nesouhlasila a datovala zničení města o 150 let dříve, asi do roku 1550 př. n.l. Pokud by měla pravdu, neměli by Izraelité po příchodu do země už co ničit. A ti, kteří zapsali Jozuovo tažení, by si to celé vymysleli, se všemi detaily jako od očitých svědků. Dr. Wood je však na základě srovnávání keramiky z Jericha s keramikou později nalezenou i na jiných lokalitách přesvědčen, že Garstangovo časování je správné a časování Kenyonové je chybné.

Jak se mohla Kenyonová o celých 150 let zmýlit? Protože se opírala o to, co nenašla. Nenašla keramiku dováženou z Kypru, kterou očekávala najít i v Jerichu. Bez ohledu na to, že Jericho leží ve vnitrozemí a nikoli u Středozemního moře, po němž přivážely lodě zboží. Poté však pracovaly další týmy archeologů i jinde a objevily keramiku, která potvrdila datování Jericha při jeho zničení do doby kolem 1400 př. n.l. A v samotném Jerichu byla nalezena keramika, která tu z Kypru napodobovala.

Dalším dokladem toho, že to, o čem píše Bible, se v Jerichu skutečně odehrálo, je, že Jericho bylo při dobytí kenaanským městem, poté bylo delší dobu opuštěné a v mladších svrchních vrstvách se zde našly důkazy o izraelském osídlení v době železné. Bible říká, že to bylo za krále Achaba, který v době železné žil. Protože ten vládl mezi lety 873 až 852 př. n.l., bylo Jericho opuštěné asi 500 let.

Zdroje: