Erika Kirk v okamžiku, kdy prohlásila, že vrahovi svého muže odpouští. Z YT videa v=lXULd7Ie7zM.jpg
Zde přinášíme přeložený záznam projevu Eriky Kirk, který pronesla na veřejném shromáždění k uctění památky jejího zavražděného muže Charlieho. Osmihodinový prográm jen na kanálu Newsmax sledovalo živě přes 6 milionů amerických diváků.
Dobrý den.
Bůh vám všem žehnej, že jste sem přijeli z celého světa, abyste uctili a oslavili mého Charlieho.
Na pódiu AmericaFestu 2023 jen pár kilometrů odtud, přede dvěma lety pronesl Charlie projev na naší akci víry TPUSA. Charlie miluje improvizované projevy. Je v tom velmi dobrý. Mluvil bez písemné přípravy, takže jsem nevěděla, co řekne. Tématem, které si pro ten den vybral, bylo jeho podřízení se vůli Boží. Citoval jeden ze svých oblíbených biblických veršů, Izaiáš 6:8. „Zde jsem, Pane. Pošli mě.“ Poté, co Charlie skončil, setkala jsem se s ním v zákulisí a mluvila s ním. Nikdy na to nezapomenu. Řekla jsem: „Charlie, zlato, příště mi prosím řekni, že se něco takového chystáš říct.“ Protože když něco takového řekneš.. Ten verš má obrovskou sílu. Když řekneš: „Tady jsem, Pane, použij mě“, Bůh tě vezme za slovo. A On to tak s Charliem udělal. Před jedenácti dny Bůh přijal tuto úplnou odevzdanost mého manžela a povolal ho k sobě. Charlie chtěl víc než cokoli jiného plnit nikoli svou, ale Boží vůli. A během těchto posledních jedenácti dnů, přes veškerou bolest, jsem nikdy předtím nenašla tolik útěchy jako nyní ve slovech modlitby našeho Pána: „Buď vůle tvá.“
Toho dne, kdy byl můj manžel zavražděn, se mi zjevila Boží láska. Desátého září odpoledne jsem přijela do nemocnice v Utahu, abych udělala něco nemyslitelného: podívala se na zavražděné tělo svého manžela. Viděla jsem ránu, která ukončila jeho život. Cítila jsem vše, co byste očekávali, že budu cítit. Cítila jsem šok, hrůzu a takovou bolest v srdci, o níž jsem netušila, že existuje. Ale bylo tam ještě něco jiného. I ve smrti jsem viděla muže, kterého miluji. Viděla jsem ten jediný šedivý vlas na jeho skráni, o kterém jsem mu nikdy neřekla. Teď to ví. Promiň, zlato, říkám to teď. Jemu jsem o něm ale nikdy neřekla, nechtěla jsem.
Také jsem viděla toto. Viděla jsem na jeho rtech nepatrný úsměv, který mi sdělil něco důležitého. Odhalilo mi to velkou Boží milost v této tragédii. Když jsem to spatřila, řeklo mi to, že Charlie netrpěl. Dokonce i doktor mi řekl, že to bylo tak rychlé, že i kdyby byl Charlie zastřelen přímo na operačním sále, nic by se nedalo dělat. Nebyla v tom žádná mdloba, žádný strach, žádná agónie. Charlie v jednu chvíli dělal to, co miloval: diskutoval a debatoval na kampusu, bojoval za evangelium, za pravdu před velkým davem, a pak mrkl. Mrkl a uviděl svého Spasitele v ráji a všechna nebeská tajemství mu byla odhalena. I v následujících dnech se mi stále zjevovala Boží láska. Následujícího dne jsem se na letišti v Air Force Two setkala s Usha Vanceovou, tak vzácnou ženou.
Držela jsem ji za ruku a upřímně jsem jí řekla: „Nevím, jak to zvládnu.“ Ona mi něco řekla. Řekla: „Víš, když jsi s dětmi v letadle a zbývá posledních 15 minut letu a je to šílené, děti nespolupracují, hračky létají všude kolem a všichni křičí a ty si říkáš, že se nemůžeš dočkat, až to letadlo přistane, ale do přistání zbývá ještě 15 minut, těch 15 minut zvládneš a následujících 15 minut taky.“ Usho, myslím, že sis to tehdy neuvědomila, ale ta slova byla přesně to, co jsem potřebovala slyšet.
Ale především se mi za posledních 10 dní zjevila Boží milost a Boží láska. Po Charlieho zavraždění jsme neviděli násilí, neviděli jsme nepokoje, neviděli jsme revoluci. Místo toho jsme viděli to, za co se můj manžel vždy modlil, aby v této zemi viděl. Viděli jsme oživení. Minulý týden jsme viděli lidi, kteří poprvé za deset let otevřeli Bibli. Viděli jsme lidi, kteří se poprvé od dětství modlili. Viděli jsme lidi, kteří šli poprvé v životě do shromáždění věřících.
Charlie si rád zapisoval. Dělal to proto, aby si zapamatoval důležité okamžiky a výroky, které na něj měly vliv. Jedno z toho, co do svého deníku napsal, bylo: „Každé rozhodnutí, které učiníte, zanechá na vaší duši stopu.“ Těm z vás, kteří jste právě toto rozhodnutí učinili, kteří jste udělali první krok k duchovnímu životu, říkám: Děkuji a vítejte. Doufám, že jednoho dne se ohlédnete zpět a uvědomíte si, že to bylo to nejdůležitější rozhodnutí vašeho života, protože to tak je. Všichni z vás, kteří již jste věřící, máte za úkol tyto lidi vést. Neberte to na lehkou váhu. Zalévejte semínko jejich víry, chraňte ho a pomáhejte mu růst.
Každý den, když Charlie přijížděl do kanceláře, procházel svůj seznam kontaktů. Vím, že mnohé z vás to ovlivnilo. Procházel svůj seznam kontaktů a sedm biblických veršů pro daný den. Věděl, že víra je zvyk. Čím víc ji žijete, tím víc roste. Ale vězte také, že semínko bylo teprve zaseto. Nepřítel vás bude nejvíc pokoušet právě v této době. Bůh tu pro vás bude vždy, ale vy se musíte znovu a znovu rozhodovat, že svou duši nasměrujete ke Kristu. Modlete se znovu a znovu. Čtěte stále Bibli. Jděte příští neděli a také tu následující do shromáždění věřících a osvoboďte se od pokušení a pout tohoto světa.
Být Kristovým následovníkem není snadné. A ani to nemá být snadné. Ježíš řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.“ Řekl, že bude pronásledován. Řekl, že i my budeme pronásledováni. Charlie to věděl a šťastně nesl svůj kříž až do konce. Chci, abyste všichni věděli, že ačkoli Charlie zemřel příliš brzy, byl na smrt připraven. Nebylo nic, co by odkládal. Nebylo nic, co by bylo příliš těžké nebo příliš bolestivé, ani nic, co by prostě nechtěl udělat. Opustil tento svět bez toho, že by něčeho litoval. Každý den dělal sto procent toho, co mohl. A chci, abyste věděli jedno: Charlie zemřel s nedokončenou prací, ale ne s nevyřešenými záležitostmi.
Bude mi chybět. Bude mi velice chybět, protože naše manželství a naše rodina byly krásné. Stále jsou. Největším posláním v Charlieho životě bylo oživit americkou rodinu. Když mluvil s mladými lidmi, vždy jim s nadšením vyprávěl o Boží vizi pro manželství a o tom, že kdyby se odvážili ji žít, obohatilo by to každou část jejich života stejně, jako to obohatilo náš život. Někdo se mě jednou zeptal, jak jsme s Charliem dokázali udržet naše manželství tak silné, když byl neustále na cestách. Naším malým tajemstvím byly milostné dopisy. Každou sobotu mi Charlie jeden napsal. Nikdy nevynechal, ani jedinou sobotu. V každém z nich mi sděloval, co pro něj bylo v uplynulém týdnu nejdůležitější a jak je vděčný za mě a za naše děti. A na závěr vždycky skončil tou nejkrásnější otázkou. Vždycky končil otázkou: „Prosím, dej mi vědět, jak bych ti mohl lépe sloužit jako manžel. Charlie dokonale chápal Boží roli křesťanského manžela, muže, který vede, aby mohl sloužit.
Všem mužům po celém světě, kteří se dívají: Přijměte Charlieho výzvu a přijměte pravé mužství. Buďte silní a odvážní pro své rodiny. Milujte své ženy a veďte je. Milujte své děti a chraňte je. Buďte duchovní hlavou své domácnosti, ale buďte prosím vůdcem, jehož stojí za to následovat.
Vaše žena není vaše služebná. Vaše žena není vaše zaměstnankyně. Vaše žena není vaše otrokyně. Je vaší pomocnicí, nejste soupeři. Jste jedno tělo, které spolupracuje pro slávu Boží.
Byla jsem Charlieho důvěrnicí. Byla jsem jeho pokladnicí, jeho nejbližší a nejdůvěryhodnější poradkyní, jeho nejlepší přítelkyní. Vkládala jsem do něj svou lásku, milovala ho hluboce a posilovala ho, protože jeho láska ke mně mě vedla k tomu, abych byla lepší manželkou. Každý den mě ctil a já se modlila, abych mohla být takovou manželkou, jakou Bůh pro mého manžela potřeboval.
Ženy, také pro vás mám výzvu. Buďte ctnostné. Naše síla spočívá v Božím záměru pro naši roli. Jsme strážkyně. Jsme povzbuzovatelky. Jsme ochránkyně. Střežte své srdce, protože vše, co děláte, z něj vychází. A pokud jste matky, uvědomte si, že je to ta nejdůležitější služba, jakou máte.
V naší rodině, protože Charlie hodně cestoval, snažili jsme se cestovat s ním, kdykoli to bylo možné. Ale dbala jsem na to, aby se doma po návratu z práce cítil Charlie jako ve svém posvátném útočišti, daleko od starostí světa. Nedávala jsem mu pocit viny za to, že byl pryč moc dlouho nebo moc často, nebo že se vracel domů příliš pozdě. Vždy jsem mu říkala: domov je tady pro tebe a bude na tebe čekat. Udělala jsem z něj místo, kam se chtěl, když byl na cestách, co nejdříve vrátit.
Mezi námi neexistovalo žádné bodování. Byli jsme tým, který spolupracoval na stejném úkolu. Nikdy jsem nechtěla být tou, která stojí mezi Charliem a úkolem, který pro něj Bůh připravil, který mu určil. A věděla jsem, že Charlie vždy udělá maximum, aby se stejným úkolem pomohl mně.
Moje manželství s Charliem bylo to nejlepší, co mě v životě potkalo, a vím, že to bylo to nejlepší, co potkalo i jeho. Chtěl, aby tu radost zažili všichni. A to je na Božím plánu pro manželství tak krásné, že je dostupný pro každého... Mohla bych o tom mluvit donekonečna, a v příštích letech to také budu dělat. Ale Charlieho poslání bylo především zaměřeno na ty, kteří v manželství nejsou. Svou organizaci pojmenoval výstižně. Věděl, že v Americe, a zejména mezi mladými lidmi, není něco v pořádku, že potřebují nový směr. Charlie vášnivě toužil oslovit a zachránit ztracené chlapce západu. Mladé muže, kteří mají pocit, že nemají určení, nemají žádný cíl, žádnou víru a žádný důvod k životu. Muže, kteří marní svůj život rozptýlením, a muže, kteří jsou pohlceni záští, hněvem a nenávistí. Charlie jim chtěl pomoci. Chtěl, aby měli v Turning Point USA domov. Když chodil na kampusy, chtěl jim ukázat lepší cestu a lepší život, který byl na dosah ruky. Chtěl jim to ukázat.
Můj manžel Charlie chtěl zachránit takové mladé muže jako byl ten, který mu vzal život. Ten mladý muž. Mladý muž na kříži, náš Spasitel řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Tomu muži, tomu mladému muži, odpouštím. Odpouštím mu, protože to udělal Kristus a udělal by to i Charlie. Odpovědí na nenávist není nenávist. Odpovědí, kterou známe z evangelia, je láska, a to láska ustavičná. Láska k našim nepřátelům i láska k těm, kteří nás pronásledují.
Svět potřebuje Turning Point USA. Potřebuje skupinu, která odvede mladé lidi od cesty utrpení a hříchu. Potřebuje něco, co vyvede lidi z pekla, nejen v tomto světě, ale i v tom příštím. Potřebuje mladé lidi, kteří budou směřovat k pravdě a kráse. A tak vám dnes slibuji, že každá část naší práce bude ještě lepší. Je mi velkou ctí být novou generální ředitelkou Turning Point USA.
Neberu to na lehkou váhu. Charlie a já jsme měli společný cíl. Jeho vášeň byla i mou vášní a nyní je jeho poslání i mým posláním. Vše, co Turning Point USA vybudoval díky Charlieho vizi a tvrdé práci, my znásobíme desetkrát díky síle jeho odkazu. Pobočky porostou. Vzniknou tisíce nových. TPUSA Faith přibere tisíce nových pastorů a kongregací. A ano, akce na kampusech budou pokračovat. A budeme i nadále pořádat debaty a dialogy. První dodatek naší ústavy je tím nejlidštějším dodatkem. Jsme přirozeně mluvící bytosti, přirozeně věřící bytosti. A první dodatek chrání naše právo na obojí. Žádný vrah nám nikdy nezabrání, abychom se stavěli na obranu těchto práv.
Protože když zastavíte konverzaci, když zastavíte dialog, stane se toto. Když ztratíme schopnost a ochotu komunikovat, dostaneme násilí. A když tu teď stojím a dívám se na tuto krásnou fotografii svého manžela, která přede mnou na stadionu visí, vzpomínám na svého manžela před 13 lety. Ještě jsem ho neznala. Bylo mu 18 let. Muž, který právě dokončil střední školu, pohyboval se po chodbách RNC bez jediného dolaru v kapse a bez jediného kontaktu v telefonu.
Lidé, kteří ho viděli, říkali, že neví, co dělá, ale on to věděl. Věděl přesně, co dělá. Chtěl změnit svět, a také ho změnil. Charlieho život byl pro tuto zemi přelomovým bodem. Byl to zázrak. Kéž je ten zázrak, kterým byl Charlieho život, bodem obratu i pro vás. Zvolte modlitbu, zvolte odvahu, zvolte krásu, zvolte dobrodružství, zvolte rodinu. Zvolte život ve víře. A co je nejdůležitější, zvolte Krista. Miluji tě, Charlie, zlato, a budu ti dělat čest.
Bůh vám všem žehnej a Bůh žehnej Americe.
Erika Kirk na shromáždění na počest jejího zavražděného muže. Z YT videa v=lXULd7Ie7zM.jpg
Editovaný překlad DeepL.com
