Když přišli Izraelité do Zaslíbené země, poté, co se před nimi rozestoupily vody Jordánu, v Gilgálu se obřezali a oslavili tam pesach. Po týdnu obléhání a obcházení Jericha pak toto město dobyli a vypálili. Podle Božího příkazu se tam ničeho kromě drahých kovů pro Boží poklad ale nedotkli, protože na tom byla kletba. Po více než 3300 letech tam proto mohli archeologové najít velké nádoby plné ječmene spáleného na povrchu. Stovky litrů. K dobytí města totiž došlo těsně po žních.

Pro další malé město, Ai, už zákaz nic nebrat neplatil. I když to vypadalo na další snadné vítězství, Jozuovo vojsko tam utrpělo nečekanou porážku. Proč k ní došlo? Čí to byla vina? Dotazovali se Boha, který postupně upřesňoval: kmen Juda, z něho rod Zeracha, z něho rod Zabdího, z něho rodina Karmího a z ní Akána. Akána se přiznal, že vzal hezký šineárský plášť, dvě stě šekelů stříbra a jeden zlatý jazyk o váze padesáti šekelů. (Jozue 7,21; ČSP). Také prozradil, kam to ukryl, a bylo to tam vzápětí nalezeno. Vyvedli ho i se vším, co mu patřilo, do údolí Zkázy (Akór), ukamenovali ho, spálili a zasypali velkou hromadou kamení. Další tažení už bylo vítězné a tu hromadu později archeologové identifikovali.

Zlatý jazyk z egyptského pohřebiště Hawara. Wikimedia Commons Geni CC BY SA PD 4.0

Zlatý jazyk z egyptského pohřebiště Hawara. Wikimedia Commons, Geni, CC-BY-SA-PD-4.0

S jednou položkou té Akánovy nedovolené akvizice překladatelé silně zápasili. I když hebrejština jasně píše „lašon“, což Septuaginta správně překládá do řečtiny „glóssa“ (obojí znamená „jazyk“), z českých překladů si to jako „jazyk“ dovolil přeložit jen Český studijní překlad. Kraličtí, Hejčl, Šrámek a Jeruzalémská bible překládají „zlatý prut“, Nová Bible kralická a Bible21 „zlatá cihla“, Pavlík „tyč ze zlata“. Roháčkův překlad má „jazyk zlata“. Slavný překlad krále Jakuba, King James pak překládá „zlatý klín“. Oč tady jde?

V lednu 2021 oznámilo egyptské Ministerstvo cestovního ruchu a starožitností pozoruhodný objev dvou 2 000 let starých mumií, které měly v ústní dutině zlaté jazyky. K tomuto objevu z Alexandrie se ve stejném roce přidal další objev ze středního Nilu, kde byly nalezeny zlaté jazyky ve třech lebkách, muže, ženy i tříletého dítěte pohřbených současně v 7.-6. stol. př. n.l. (foto v článcích na odkazech dole). To byly všechno jazyky z poměrně lehké zlaté folie. Ten zlatý jazyk, který ukradl Akána, ale vážil podle jeho slov padesát šekelů, což se odhaduje na 700 g. Zlatá cihla o váze 700 g má rozměry 41 x 91 mm a tloušťku 8 mm.

Jak svědčí i Amarnské dopisy, kenaanské obyvatelstvo bylo v době Jozue pod silným egyptským vlivem, kterým byl dosud prosáklý i lid vycházející z egyptského otroctví na svobodu. V Jerichu bylo zřejmě ledacos. Slavná archeoložka Kenyonová v tom prastarém městě, považovaném za jedno z nejstarších na světě, nalezla několik pohřbů rituálně obětovaných dětí. I proto se někteří domnívají, že Akána vlastně vykradl hrobku.

Zlaté fóliové jazyky vkládané mrtvým do úst jim měly údajně pomoci komunikovat v posmrtném životě s bohy. Dr. Lorelei Corcoran z Memphiské univerzity sdělila, že v egyptském pohřebním kontextu se toho týká zaklínadlo z Knihy mrtvých (1550 př. n.l.), které mělo umožnit nebožtíku i v posmrtném životě dýchat, mluvit, jíst a pít. Zlatý jazyk je též spojován s řeckým pohřebním zvykem umísťovat do úst zemřelého minci jako platbu pro převozníka, který přepravoval zemřelé přes řeku Styx do podsvětí.

S tím by mohla souviset i průpovídka našich babiček: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“.

Akána se dopustil minimálně dvou přečinů najednou. Za prvé, přestoupil zákaz nedotýkat se klatých věcí a vzal šineárský plášť, který je spojován s babylonskou magií, k níž mohl být přitahován. Za druhé, vzal si pro sebe stříbro a zlato, které se mělo dát na Boží poklad. Tím vlastně okradl samotného Boha. Malachiáš 3,8 se ptá: „Smí člověk Boha okrádat?“ a myslí tím zadržování desátků. Tady je však situace podobná té, kvůli níž ve Skutcích 5 zemřeli Ananiáš i Safira. A pokud Akána vykradl hrob, čemuž napovídá i to, že vše, co ukradl, mohlo pocházet z hrobky, která se otevřela při pádu hradebních zdí, znečistil se navíc při mrtvém (Numeri 19,13).

 

Zdroje:

Biblická archeologie