Rozhovor Kelsey O'Malley s Andrewem Whalenem 13.1.2026 o prorockých snech a oltářích.
Andrew měl o roce 2026 několik snů, a prosil Boha, aby mu ukázal, co čekat, ale vše přehlušovalo slovo: „Hledej a nič!“ (Seek and destroy). Bylo mu jasné, že se to týká oltářů - toho druhu, jaké Písmo přikazuje ničit.
Vojenská taktika používá toto označení pro aktivní vyhledávání pozic nepřítele a jejich ničení dřív, než by mohl zaútočit a přenést boj na naše území. Je to agresivní postup ke zničení mocenských opor nepřítele. Předpokladem je ty nepřátelské síly nalézt a lokalizovat. Jde o ofenzivní (útočnou), nikoli defenzivní (obrannou) taktiku.
Bible o tom mluví v Dt 12, 2-3: Zcela zničte všechna místa, kde národy, jež obsadíte, sloužily svým bohům — na vysokých horách, na návrších a pod každým zeleným stromem. Strhněte jejich oltáře, roztřískejte jejich posvátné sloupy, jejich posvátné kůly spalte ohněm, tesané modly jejich bohů pokácejte a odstraňte jejich jméno z onoho místa.
Mluví se zde o úplném zničení všech těch míst, kde pohané uctívají své bohy, a to všemi prostředky. Používá se zde vojenská terminologie, která mluví o útočných operacích. Nemluví se tu o strategii zákopových pozic, ani slovo o ústupu. Mluví se zde o postupu při zabírání zaslíbené země, kde jsou přítomni cizí, falešní bohové. Jejich obětiště musí být zničena. Je to silná řeč.
Dalším místem je 2. Králů 23, 4-20: Nato král přikázal veleknězi Chilkijášovi, kněžím druhým v pořadí a strážcům prahu, aby vynesli z Pánova chrámu všechny předměty učiněné pro Baala, Ašeru a pro celý nebeský zástup. Spálil je venku za Jeruzalémem na polích Kidrónu a jejich prach odnesl do Bét-elu. 5Odstranil žrece, které ustanovili judští králové, aby pálili oběti na návrších v judských městech a v okolí Jeruzaléma, a ty, kdo obětovali Baalovi, slunci, měsíci, hvězdám zvěrokruhu a celému nebeskému zástupu. 6Vynesl Ašeru z Pánova domu ven za Jeruzalém do údolí Kidrónu, spálil ji v údolí Kidrónu, rozdrtil na prach a její prach hodil na hroby obyčejných lidí. 7Strhl také domy chrámových smilníků, které byly v Pánově domě, kde ženy tkaly stany pro Ašeru. 8Přivedl všechny kněze z judských měst a znečistil návrší, kde kněží pálili oběť, od Geby až po Beer-šebu. Strhl též návrší bran u vchodu do brány velitele města Jóšuy, nalevo, když se vchází do městské brány. 9Kněží návrší ovšem nevystupovali k Pánovu oltáři v Jeruzalémě, ale jedli nekvašené chleby spolu se svými bratry. 10Tófet, který je v údolí Hinómova syna, také znečistil, aby nikdo neprováděl svého syna či dceru ohněm Molekovi. 11Odstranil též koně, které judští králové zasvětili slunci, od vchodu do Pánova domu, u komory dvorního úředníka Netan-meleka, která byla v parbaru; vozy zasvěcené slunci spálil ohněm. 12Také oltáře, které byly na střeše Achazovy horní místnosti a jež udělali judští králové, i oltáře, které udělal Menaše na obou nádvořích Pánova domu, král strhl, rozdrtil je a jejich prach hodil do údolí Kidrónu. 13Také návrší, která byla naproti Jeruzalému na jih od Hory zkázy a jež postavil izraelský král Šalomoun pro Aštoretu, ohavnou modlu Sidóňanů, pro Kemóše, ohavnou modlu Moábců, a pro Milkóma, ohavnou modlu synů Amónových, král znečistil. 14Roztřískal posvátné sloupy, pokácel posvátné kůly a jejich místo naplnil lidskými kostmi. 15Také oltář, který byl v Bét-elu, návrší, které udělal Jarobeám, syn Nebatův, jenž svedl Izrael k hříchu, také tento oltář i návrší strhl; spálil návrší a rozdrtil na prach, i posvátný kůl spálil. 16Když se Jóšijáš ohlédl, uviděl hroby, které byly na té hoře; dal vzít kosti z hrobů, spálil je na oltáři a znečistil ho podle Pánova slova, které volal muž Boží, který vyhlásil tyto události. 17Zeptal se: Co je to za náhrobek, který vidím? Mužové města mu odpověděli: To je hrob muže Božího, který přišel z Judska a vyhlásil tyto události, které jsi s bételským oltářem vykonal. 18Řekl: Nechte ho být. Nikdo ať nehýbe s jeho kostmi. Tak zachránili jeho kosti i kosti proroka, který přišel ze Samaří. 19Také všechny svatyně návrší, které byly v samařských městech a jež udělali izraelští králové, aby provokovali Pána k hněvu, Jóšijáš odstranil. Naložil s nimi stejně, jako to učinil v Bét-elu. 20Obětoval na oltářích všechny kněze návrší, kteří tam byli, spálil na nich lidské kosti a vrátil se do Jeruzaléma.
Zde šlo doslova o rozdrcení a rozprášení všech opor nepřítele. Všeho, čeho se nepřítel dotknul, všeho, co zasvětil modlám. Každého z těch míst. Je to intenzivní a jde o duchovní převzetí.
Jošijáš se také vypořádal se všemi modlářskými kněžími, kteří byli ustanoveni judskými králi, aby pálili kadidlo na vyvýšených místech judských měst včetně Jeruzaléma. Ta mise měla silný důraz, bylo to intenzivní poslání s cílem úplného zničení falešných oltářů, model i míst jim zavěceným. Bůh je žárlivým Bohem. Vidíte, že se nehodlá dělit o svůj prostor s falešnými bohy a nestrpí, aby jeho lid ovlivňovali, natož aby ho drželi ve své moci. Na Karmelu Elijáš lid vyzval, aby si vybrali, komu sloužit a koho uctívat. Vytvořil situaci, v níž se ukázalo, kdo je skutečným Bohem.
Možná si někdo myslí, že my tu dnes, v moderní době, takové oltáře nemáme. Andrew si je ale jistý, že tady jsou, byť nemusejí vypadat jako klasické kamenné oltáře. Oltářem může být každé místo, který ať vědomě či nevědomky oddělíme a kde vítáme nějaký duchovní, démonický vliv. Kde uctíváme nějakého boha s malým „b“. Proto se Bůh hněvá. Nestačilo, aby Izraelité o takových božstvech jen mluvili, protože kdyby neměla žádný vliv, kdo by se o ně staral? Písmo ale ukazuje, že kdykoli bylo modlářství v zemi povoleno, odvracelo lidi od Boha a vedlo je tam, kam ty oltáře požadovaly: k prostituci, ke krvavým obětem a k obětování dětí. Tohle ty oltáře dělají. Mohou duchovně ovládnout celé regiony. I proto Bůh říká, že je zapotřebí je totálně zničit.
Dnes ty oltáře mohou být tím, co sledujete, na co se díváte, čemu nasloucháte, co zvete do svých životů. Někteří rodiče tomu otevírají i cestu ke svým dětem tím, že to byť i nevědomky uctívají. A jsou-li sami pod vlivem takového ducha, pozvali ho nejen do svého života, ale i do svých rodin.
Existují i národní oltáře, které souvisejí se zákony toho kterého národa. Třeba se zákonem o interrupcích. Andrew je přesvědčen, že interrupce jsou národními oltáři. Je to něco odevzdané či zasvěcené. Pravděpodobně nikdo nepřijde s tím, že toto je zasvěceno Molochovi či Baalovi nebo satanovi, ale děje se to. A okultní svět to velice dobře ví. Takový národní oltář má vliv a pomáhá démonizovat celou kulturu té společnosti. Je to na mnoha místech a je to duchovní.
Nejdůležitější je, abychom viděli, že je ten oltář duchovní, a že jsou všude.
Podíváme-li se na svůj domov, na svůj život, potřebujeme si být vědomi toho, oč jde, protože přece nechceme vypůsobit Boží žárlivost, že? Potřebujeme proto zajistit, aby bylo všechno takové zničeno. Prozkoumat svůj život a podívat se, jestli nesloužíme i něčemu jinému než tomu, co oslavuje Boha. To, co děláme, nemá s falešnými oltáři či božstvy spojitost vždy, ale často ano. Například některé filmy, které sledujeme, mohou změnit naše prostředí a ovlivnit i naše děti. Andrew si všiml, když sledoval filmy s násilnými scénami či problematickým obsahem, když jeho děti byly malé, spaly a nic nemohly slyšet, že se při těch násilných scénách budily s křikem. Začal si to uvědomovat a ptal se: „Pane, co se to tu děje?“ A Pán řekl: „Ty jsi strážcem oltáře. Ty máš být strážcem oltáře ve svém domě. Máš na mém oltáři udržovat můj oheň. To ho ale mísíš s něčím cizím, souvisí to s duchem násilí a ovlivňuje to tvé děti.“ Když ve svém životě něco takového uvidíme, musíme s tím jednat.
Řekněme že sledujete určité filmy. O jistém žánru víte, že to není správné, ale je něco, co vás nutí dělat to opakovaně, znovu a znovu. To je něco, co přesahuje rámec oltáře. Tady jde o démonickou závislost. Andrew se o tom něco dozvěděl od jeho dobré kamarádky Dr. Patty Amstonové, která na toto téma napsala knihu: o tom, že v okultním světě jde i o uzavírání smluv. Chtějí-li okultisté získat víc moci skrze oltář, uzavírají smlouvy, což znamená, že tomu oltáři přinášejí víc sebe. To může být krev, ale někdy jde o větší angažovanost srdce a duše tomu, co daný oltář představuje, čemu či komu slouží. Ten oltář se pak může stát naším pánem, protože se s tím místem pojí část našeho srdce.
Takovým oltářem mohou být naše peníze, různé naše žádosti, touha kontrolovat.. je toho mnoho, co se může stát naší modlou či naším oltářem. Proto musíme dávat pozor, k čemu přikládáme své srdce. A vědět, že se s tím pravděpodobně pojí duchovní moc.
Podívejme se do 1. Samuelovy 30, 8: David se doptával Hospodina: Mám pronásledovat tu loupežnou hordu? Dostihnu ji? Odpověděl mu: Pronásleduj, jistě ji dostihneš a jistě je vysvobodíš.
Andrew se zeptal Boha: „Co dělá z lidí Boží nepřátele?“ a uslyšel tuto odpověď: „Falešní bohové a oltáře, které jim slouží.“
David byl povolán k tomu, aby nepřátele pronásledoval a přemáhal. Bůh mu řekl: Nejenom že je přemůžeš, ale také je zajmeš. Oltáře dávají duchovním a teritoriálním panstvům moc. Ovlivňují celé oblasti a drží lidi jako své zajatce. Jsou-li takové oltáře zničeny, jsou ti zajatci osvobozeni od jejich duchovního vlivu.
Patty Amsden vydala v roce 2007 knihu Portals. Releasing the Power and Presence of God into the Earth, ISBN: 1-931527-70-9. Tady je úryvek z její šesté kapitoly:
Oltáře jsou místem setkání dvou sfér. Jsou spojovacími body. Otevírají brány. Lidský „adam“ stojí na pozemské základně. Jeho úkolem je přinést sílu a přítomnost jiné dimenze do svého smrtelného světa. Duchovní bytost stojí u nebeského portálu. Cílem božstva je uvolnit svou moc a záměry do pozemských záležitostí. Pokud je lidský zástupce zbožný a božstvo je Pán, skrze oltář žehná zemi tím, že jím přivádí věci nacházející se v tom nejvyšším – Božím - nebi. Pokud je lidský zástupce bezbožný a božstvo je satanské, oltář proklíná zemi tím, že přivádí věci obsažené v démonicky strukturovaném ponebesí. Proto je země na oltářích žehnána nebo proklívána; andělé nebo démoni jsou na oltářích uvolňováni; Stvořitel nebo ničitel je na oltářích zmocňován.
Oltáře mají služebníky v obou sférách. Zprostředkovatel, který vztyčil pozemský oltář, funguje jako kněz nebo strážce brány, aby udržoval portál otevřený. Božstvo, kterému byl oltář zasvěcen, se stává dohlížejícím duchem nebo strážcem brány do duchovní říše. Kněz se snaží něco stáhnout. Když je oltář postaven Pánu, člověk touží po spravedlivých cestách Božích a po slávě Jeho království. Když je oltář postaven jinému bohu, bývá to proto, že člověk touží po nadpřirozené síle pro pomoc v boji, po spolupráci živlů při pěstování plodin, k poznávání neznámého nebo po bohatství a slávě. V každém případě se kněz oltáře snaží čerpat sílu od Boha či boha.
Duch, který dohlíží, má také svůj plán. Protože země byla původně svěřena do rukou člověka (Žalm 8; 115,16), nebeské síly se spojují s lidskými zástupci, aby získaly pro přístup k zemi zákonné oprávnění. Bůh rozšiřuje své království prostřednictvím svých vykoupených a satan rozšiřuje své království prostřednictvím svých zástupců. Dvě království jsou ve vzájemném konfliktu. Dvě božstva chtějí používat autoritu člověka. Dvě soupeřící skupiny kněží slouží opačně působícím oltářům, aby umožnila uskutečnění plánů zřetelně protichůdných duchů.
Protože kněz i dohlížející duch mají své plány, oltáře se stávají místy, kde se uzavírají spojenectví. Obě strany chtějí nějakou formu moci. Člověk chce nadpřirozený zásah. Božstvo chce používat lidskou autoritu. Uzavírají se smlouvy nebo dohody. Bůh uzavírá smlouvy. Jeho smlouvy jsou svaté a plné slibů, že nebeské dary budou k dispozici člověku, který naplní Jeho vůli na zemi. Ďábel, který napodobuje Boží způsoby, uzavírá smlouvy také. Jeho smlouvy jsou nesvaté a ačkoli jsou plné slibů moci pro ty, kteří by naplnili jeho vůli na zemi, jeho smlouvy přinášejí cenu věčného zatracení pro všechny, kteří ho následují.
Oltář lze tedy definovat takto: Oltář je místo duchovní moci, o něž pečují pozemští kněží, kteří čerpají sílu z ducha, jenž na oltář dohlíží. Či jinak, oltář je místo duchovní moci, na které dohlíží duch, který uvolňuje nadpozemské záměry prostřednictvím pozemských kněží oltáře.
Bůh dal autoritu nad Zemí lidem: Nebesa, nebesa patří Pánu, ale zemi dal synům lidským. (Žalm 115,16). Mocnosti nebes se spojují s lidskými agenty. Bůh prosazuje své království skrze své vyvolené a satan ho prosazuje skrze své zástupce. Dvě království spolu bojují. Dvě božstva usilují o lidskou autoritu. Dva soupeřící kněžské řády slouží diametrálně odlišným oltářům, aby umožnily naplnění záměrů zjevně nepřátelských duchů. Protože jak kněz, tak i dohlížející duch mají své zájmy, stávají se oltáře místy, kde se uzavírají spojenectví a smlouvy.
Oltář je místem duchovní moci navštěvované pozemskými kněžími, kteří odvozují svou sílu z ducha, který na ten oltář dohlíží. Nahlíženo z opačné strany je oltář místem duchovní moci zprostředkovávané duchem, který uvolňuje a šíří nadpozemskou agendu skrze pozemské kněze oltáře. U oltáře se spojuje autorita člověka s mocí ducha, aby kontrolovaly vše ve sféře jeho vlivu.
Autorita člověka. Protože máme autoritu na zemi, a duchovní moc z říše nadpřirozena se s ní u oltáře spojuje, aby kontrolovala vše, co se vyskytuje ve sféře vlivu toho kněze a toho dohlížejícího ducha. Oltář může ovlivnit rodinu, komunitu i národ. Postavení božstva a síla smlouvy určují dosah vlivu oltáře. Ten, kdo žije pod portálem, který vznikl nad určitým oltářem, podléhá působení Boha či ducha, jemuž byl tento oltář zasvěcen.
Když přijde věřící do oblasti, kde dlouho probíhal obchod s lidmi kvůli sexu či s drogami, je takový věřící vůči takovým vlivům imunní, nebo je rozliší a odmítne? Co máme dělat?
Za prvé, ten, který je v nás, je větší než ten, který je ve světě. Ať jdeme kamkoli, protože Kristus, který je v nás, a my v něm, tak máme všude výhodu domácího hřiště a s Pánem můžeme volně působit pod otevřeným nebem. Často ale můžeme vliv takového ducha rozlišit a někde ho i cítíme, třeba jako pokušení duše. Proto potřebujeme mít plnou Boží zbroj, abychom nenechali nic nemorálního do sebe vstoupit. Ježíš řekl: „Ďábel přichází, ale na mě nic nemá.“ Jinými slovy: „Vím, že jdu na území, kde jsou démoni, kteří se budou snažit mě sejmout, abych se jim podrobil, upadl do pokušení, do hříchu.. Jsem si toho vědom, ale nehodlám nepříteli dovolit, aby ve mně získal jakykoli prostor. Bude mě muset zabít.“ Všechno selhalo, tak ho satan zabil, ale Ježíš přesto zvítězil. Nemusíš se bát, ale musíš být vyzbrojen. A potřebuješ moudrost, jak být chytrý jako had a nevinný jako holubice.
Andrew zažíval boje, kdy nevěděl, proč v nich je, ani s čím má tu čest. Pán mu musel dát sen s informací, že potřebuje vysvobodit od teritoriálního ducha. Zeptal se: „Pane, co to znamená? A co s tím máme dělat?“ Vypadalo to, že by měl to území opustit, protože jeho duše má všelijaké trhliny a nepřítel by si na něm smlsnul. Že se potřebuje nechat uzdravit, získat zpět sílu, znovu se vybudovat v Pánu, a pak přijmout autoritu, aby se mohl vrátit. A tak to někdy funguje. Je to tedy hodně sebereflexe s Pánem, kdy mu dovolíš, aby se postaral o to, co se děje, pokud se nacházíš v takovém území, a pak k němu pokorně přistoupíš s pokáním a necháš se vést Duchem svatým.
Ano, existuje způsob, jak se s tím vypořádat, pokud se nacházíme v takovém území a cítíme, že na nás má něco či někdo vliv. Je to varování pro všechny. Nebudeme bojovat nerozumně, protože pokud máme ve svém životě otevřené dveře nebo pokud dovolujeme určitému hříchu, aby pracoval, nebo pokud se snad dokonce podílíme na poháru démonů, pijeme z poháru démonů a přesto se snažíme čelit jejich strukturám a systémům. Buďme opatrní, protože oni přesně vědí, kde jsou naše dveře. Vědí přesně, kde jsou mezery, a vědí, jak se k nám dostat, a hledají je. Proto musíme být velmi moudří v tom, jak k tomu přistupujeme.
Jeden příklad. Jákob nevěděl, že jeho děda vybudoval v Bételu oltář. Ale když se tam Jákob uložil ke spánku, dostal se pod moc Boha Jahveh, jemuž Abraham ten oltář zasvětil. Pamatujete si, co Jákob řekl, když na ten kámen položil hlavu? „Toto je dům Boží (=Bétel), toto je brána nebes.“ A viděl anděly vystupovat a sestupovat. A naopak, když bylo izraelským kněžím dovoleno vztyčit oltáře satanským mocnostem, obyvatelé se vzdálili od Božího zákona. Lidi to ovlivnilo. Jejich srdce se odvrátila od Božího zákona a dopouštěli se všemožných ohavností.
Bůh varoval Izrael ohledně zaslíbené země. Byla plná uctívačů model. Izrael dostal příkaz zničit oltáře vybudované satanským božstvům, aby se národ nedostal pod moc satanského vlivu. To je klíčové.
V Nové smlouvě zůstává cíl stejný. Ve Staré smlouvě vidíme všechny ty bitvy a boj a Božím příkazem je zničit ty falešné oltáře, úplně je vymazat. Dnes je ale oltář víc duchovní než fyzický. Protože ani naše zbraně nejsou v Kristu tělesné. V Bohu jsou mocné ke stržení pevností.
Nový zákon uvádí několik příkladů duchovníh oltářů, s nimiž se nejednalo fyzickou silou, ale byly konfrontovány duchovně. Co je to duchovní konfrontace? Může to být modlitba, uctívání, kázání evangelia, pokání, proroctví, vysvobozování a zázraky. To všechno jsou aspekty novozákonního boje s oltáři a démonskými mocnostmi.
Pro konfrontaci s falešnými oltáři je klíčové rozumět tomu, jakou máme autoritu. Démonské oltáře se neničí tím, že se bijeme v prsa a chápeme se fyzických mečů. Nic z toho. Démonské oltáře jsou likvidovány nejvyšším oltářem Kristovým, kde byla jeho krev přinesena za všechny jen jednou, aby potřela smrt, peklo i hrob.
Příkladem je apoštol Pavel. Ve Skutcích 19 kázal v Efezu. Konal znamení, nesmírné zázraky i divy, a demonstroval nadřazenost oltáře svého Boha, kde Kristus teď stojí jako vítězný Pán. V Efezu Pavel nekonfrontoval lidi, ale oltář, a byla to duchovní konfrontace. Přivedla ke Kristu duše. Nemocní byli uzdravováni, démoni byli vyháněni. Lidé činili pokání ze své magie a čarodějnictví. Výsledkem byl rozklad ekonomického a náboženského systému Efezu. Ze Sk 19,28 vidíme skrze ty, kteří byli připoutáni k efezskému oltáři, jak ten duch reagoval. Lidé začali běsnit a křičet „Veliká je efezská Artemis“. To bylo jejich božstvo. Skrze ten dav to řval duch, že Artemis je veliká, protože věděl, že toto místo ztrácí. Artemidin oltář byl rozbíjen skrze kázání evangelia a příchod Božího království. Hroutil se celý trh postavený na výrobě a prodeji sošek falešné bohyně Artemis, protože se lidé obraceli k Bohu a už tyto sošky nekupovali a neuctívali je.
Mnoho okultních struktur, které jsou v různých zemích dokonce i na vládní úrovni, získalo takovou moc, protože u oltářů uzavřely smlouvu s falešnými božstvy, s démonickými knížaty a mocnostmi, aby si udržely kontrolu a nahromadily bohatství od lidí.
Andrew je přesvědčen, že v roce 2026 začneme vidět důsledky ničení oltářů. Jsme toho svědky už nyní. Vidíme, že okultní struktury již ztrácejí svou ekonomickou sílu. Ztrácejí vliv. Ztrácejí moc. Jsou frakce těch, kteří jsou pod mocí temnoty a protestují a křičí, podobně jako někteří Efezané, protože svoji moc ztrácejí. Je jedno, jestli jsou za to placení nebo zda jsou pod duchovním vlivem.
Oltáře existují. Nemusí jít ani o fyzická místa, mohou to být smlouvy různých stupní závaznosti.
Co bychom měůi dělat? Měli bychom hledat spojeneckou sílu jednoty v Kristu. Oltář je často záležitostí společnosti, patřící městu, odvětví průmyslu, regionu či národu a v takovém případě potřebuje ten boj být spojenecký. Není dobré postupovat proti teritoriálnímu oltáři jako osamělý vojín. Nebojujte sami. Dejte dohromady tým prorockých přímluvců a následujte vedení Ducha svatého. Jednejte na základě autority Božího slova. Nechoďte dál než tam, kam vás Pán se svou autoritou poslal. Neberte si víc autority a neberte si toho víc, než vám Bůh dal. Dělejte jen to, v čem máte jistotu Božího pověření, že to máte udělat.
Počátkem roku 2023 měl Andrew sen, který může pomoci, jak při konfrontování nepřátelského oltáře v okolí postupovat s vedením Ducha svatého. Bylo to poté, co je Pán vedl, aby se s manželkou přestěhovali do Peoria v Illinois. Andrew se v tom snu viděl, jak jde v tom městě po mostě přes řeku Illiois. Když na tom mostě stál, otevřel se portál. Sny jsou fascinující, protože ukazují duchovní věci, o jejichž existenci nemáme v reálu ani potuchy. Andrew v tom snu prorocky prohlásil: „Tato brána teď patří mně, ve jménu Ježíše.“ Potom v tom snu začal vyhlašovat soud nad falešnými oltáři. Ty oltáře viděl podél řeky. Vyhlašoval nad nimi soud. Uvalil soud na oltáře, které tu brány plnily temnotou a utlačovaly region. Viděl, že některé ty oltáře byly zničeny. Věděl, že Bůh mu říká, že tady má autoritu. V reálu nic o oltářích podél řeky nevěděl, ani o té bráně, skrze niž posílaly temnotu. Dva roky čekal, než se ten sen mohl uskutečnit, protože se dotazoval Pána a čekal na odpověď. Jedné sestře se pak o něm zdálo, a věděla, že je to proto, že se dotazoval Pána. Zdálo se jí, že vzala Andrewa jako šíp a vložila do tětivy luku.
Zorganizovali tedy setkání a modlili se společně. Žádali Boha, aby jim ukázal, jak postupovat. To je důležité. Věděli, že potřebují Boží pomoc a vědět, co mají dělat. Potom se 5. října 2025 vydal tým prorockých přímluvců a apoštolských vedoucích na ten most, o kterém měl Andrew ten sen. Řekl ta slova, která říkal ve snu. Pak převzali autoritu nad tou bránou. Vyhlásili soud nad oltáři podél řeky. A Bůh řekl, že je to brána správného času, tak ji tak pojmenovali. Nasypali pak do řeky sůl a promlouvali očišťující život. Pán řekl: „Sundej si hodinky. Prorokuj: Toto je správný čas a brána krásná“. Potom řekl: „Hoď to do vody“. Tak to udělal, ve víře pod vedením Ducha svatého. Potom ten čas zajistili. Andrew řekl: „Toto je brána správného času, aby v tomto městě a v této oblasti nebeské království prosperovalo.“ Upevnili událost toho večera tím, co nazvali „regionální řev“. Bylo to shromáždění uctívání a chval, modliteb a vyhlašování při Oasis church v Peorii.
A co se potom skutečně stalo? Bezprostředně po tom shromáždění byl za ilegální a nečistou aktivitu uvězněn vedoucí sboru zvaného Riverside, sídlící u nábřeží té řeky. Bylo to znamení, že falešné oltáře podél té řeky jsou zničené a očištěné. Dalšího dne v tom regionu propuklo sucho a na radaru bylo vidět, že jediné silné deště byly podél řeky právě v této oblasti. Takové věci se děly i v Bibli.
