Michael Willman, Melchísedek, 1681. Národní muzeum Wroclav. Wikimedia Commons, Fallaner, CC-BY-SA-PD-4.0
V Římanům 9,14 je napsáno: ‚Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.‘
Budeme se zde zabývat duchem, který nepřítel používá k tomu, aby nám ukradl Abrahamovo požehnání, nebo aby nás odříznul nejen od jeho plného působení v našem životě, ale od celého toho požehnání vůbec. Římanům 9,14 je jednoduchým prohlášením s velkým dopadem na Boží lid.
Otče, děkujeme ti, že nám pomáháš rozumět tomuto tajemství, jak Boží duch ovlivňuje naše poslání a určení a schopnost nést Abrahamovo požehnání, spolu s mnoha doprovodnými požehnáním až do cíle, ve jménu Ježíše Krista. Prosíme, abys nám svěřil zapsané Boží slovo a považoval nás za natolik dospělé, že bys nám mohl svěřit hluboké Boží věci, abychom nebyli shledáni v Božím království jako nemluvňata, která se živí jen mlékem Slova. Chceme být těmi, kteří jsou shledáni hlubokými, hladovými po mase Božího slova. V mocném jménu Ježíše Krista. Prohlašujeme, že zde je dovoleno mluvit jen Duchu svatému. V mocném jménu Ježíše.
Slovo nenávist obsahuje jed. Národy vytvářejí zákony týkající se nenávisti a ty je pak spojují. Život může být plný nenávisti. Některé činy jsou tak nepředstavitelné, že je lze označit jen jako nenávistné. Dokonce i nevěřící se rozpakují to slovo používat. Jedna věc je říct, že někoho nemáme rádi. Když ale řekneme, že někoho nenávidíme, máme v srdci něco úplně jiného.
Řekl to skutečně Bůh, který je láska?
Pro mne je ale ještě daleko závažnější, abych pochopil, jak to, že Bůh, jehož nejvlastnější charakteristikou je láska, a který o sobě mluví jako o Bohu lásky, něco takového řekl.
Bůh miluje i toho, kdo si to nezaslouží, a koho bychom my jen těžko dokázali milovat, jako byl apoštol Pavel, který zabil mnoho našich bratrů a sester, a poté, co se setkal s Boží láskou, napsal půlku Bible. Boží kapacita lásky je nadpřirozeně fenomenální. Přesahuje lidské chápání. Když tedy taková bytost jakou je Bůh použuje termín „nenávist“..
Druhá osoba Boží trojice, Ješua, je Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi a viděli jsme jeho slávu. Bůh je Bohem Slova. Pokud někdo respektuje moc slova, je to Bůh. Svět, ve kterém žijeme, svým slovem stvořil. Budiž světlo. A bylo světlo. Rozumí-li někdo tíži a závažnosti slov, je to Bůh. Přesto se tento Bůh, který zná závažnost slov, rozhodl použít slovo „nenávist“ pro lidskou bytost, Ezaua. To mě teologicky trápilo po celé roky.
V mé nezralosti mě trápilo, jak by mohly existovat bytosti předurčené k Božímu hněvu. Lidé, kteří, ať by udělali cokoli, byl by jejich údělem Boží hněv. A jako ten, kdo káže evangelium, bych měl vědět, kdo je určen k tomu, aby byl zachráněn, a kdo je určen k hněvu. To jsou teologické otázky, které jsem měl. Nemohl jsem popřít, že je v Bibli tento verš, který říká, že je Bůh schopen takové emoce jako je nenávist. Tady mluví Bůh sám za sebe, nikdo mu to nevkládá do úst.
Kdo je vlastně Ezau?
Kdo je tento Ezau, co udělal a co představuje? Jak to, že když se všemocný, milující Bůh, který miluje i toho nejhoršího kriminálníka a vraha, setká s tím, co je v Ezauovi, tak to v Bohu, který je láska, vyvolá nenávist? Ve stejné větě stojí Jákoba jsem miloval, takže Boží kapacita lásky je zde stále. Ale Ezaua jsem nenáviděl. To pro mne byl dlouho teologický problém.
Když se mě lidé ptají, jak dostávám zjevení, říkám, že to souvisí se způsobem, jakým mě Bůh stvořil. Jsem extrémně introspektivní. Nebojím se klást Bohu velice vážné otázky. Boha ale nezastrašují. Říkám mu: „Vysvětli mi to, prosím, protože když mám kázat, potřebuji vědět, co to znamená“. Když jsem to předložil teologům, tak ti, kteří učili o předurčenosti, říkali, že jsou někteří lidé předurčeni k hněvu, a že Bůh, který zná všechno, ví, kteří to jsou. Znamená to, že máš určený cíl dřív, než přijdeš na start. Pro evangelistu je to těžký oříšek.
Ježíš ale řekl, že máme stále žádat, stále se ptát a stále klepat. A že když se nepřestaneme ptát, najdeme odpověď. Kdo prosí, dostává. Kdo tluče, tomu bude otevřeno. To zjevení jsem dostal, když jsem sloužil jako pastor v Arizoně. Začal jsem křičet a jásat a vzdával jsem Bohu slávu a chválu. Protože když to Bůh nakonec vysvětlí, ukáže se, že cokoli udělá, nikdy to na jeho charakter nevrhne stín. Přišlo to tak krásně vysvětlené, že jsem musel říct Bohu, že je geniální, že už to chápu. Řeknu vám, jak jsem k tomu vysvětlení přišel.
Bůh to skutečně řekl a stojí si za tím
Bůh mi řekl: „Chceš-li to pochopit, potřebuješ znát příběh těchto bratrů. Odkryje to ducha, o němž se v církvi moc nemluví.“ Mluvíme o duchu Jezábel, o různých dalších, ale o duchu Ezaua nemluví nikdo.
Genesis 25,20-34: 20Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Paddan-aramu, sestru Aramejce Lábana. 21Izák naléhavě prosil Jahveh za svou ženu, protože byla neplodná. Jahveh se dal pohnout jeho prosbami a jeho žena Rebeka otěhotněla. 22Ale děti se v jejím nitru kopaly. Řekla si tedy: Je-li tomu tak, k čemu mi to je? A šla se dotázat Jahveh. 23 Jahveh jí řekl: Dva národy jsou ve tvém nitru, dvojí lid z tvého lůna se navzájem oddělí. Jeden lid bude silnější než lid druhý a starší bude sloužit mladšímu. 24Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. 25První vyšel celý ryšavý, chlupatý jako kožich. Dali mu jméno Ezau. 26Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dali mu jméno Jákob. Když se narodili, bylo Izákovi šedesát let. 27Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob mužem mírným, bydlícím ve stanech. 28Izák měl rád Ezaua, protože rád jídal zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba. 29Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. 30Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. 31Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. 32Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? 33Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. 34Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.
I když nám Bůh naše poslání určil, děláme často tu chybu, že se v problémech neobracíme k Bohu, ale k lidem. A lidé nám často radí tak, že nás to od toho Bohem daného poslání odvádějí. Chceme-li dostat odpověď, nejlepší je jít přímo k Bohu. Rebeka byla neplodná. Bůh je ten, kdo umožňuje těhotenství. Náhle nastal v jejím životě boj. Děti v ní byly velice aktivní. Proto se šla Boha zeptat. Když jí to Pán vysvětloval, dal tím i nám přiblížit se k tajemství Římanům 9,13.
Bůh jí řekl: V tvém životě jsou dva národy. Všimněte si, že Bůh mluví úplně jinak než my. Kdyby šla ke gynekologům, udělali by jí ultrazvuk a řekli, že má dvojčata. Bůh ale neříká „dvojčata“; říká „dva národy“. Proto nenávidí potraty. Protože jedním potratem je možné zničit celou zemi. Pro Boha byly ty dvě děti dvěma národy. Bůh zná konec již od začátku. Ukončené těhotenství by mohlo ukončit celý kontinent. Zapomeňte na děti. Bůh říká: „dva národy“.
Dovoluji si tvrdit, že boj v každém církevním sboru je způsoben těmito dvěma národy. Každý pastor je musí pastorovat. A Bůh vám pomož, pokud jeden ze starších vašeho sboru pochází z kmene Ezau. Budete ve velkých problémech. Dva národy z téhož těla. To, co je rozděluje, není genealogie/genetika, protože mají stejného otce i matku. Dva různé národy, dva kmeny. Jeden bude silnější než ten druhý a ten starší bude sloužit mladšímu.
Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. První vyšel celý ryšavý, chlupatý jako kožich. Dali mu jméno Ezau. 26Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dali mu jméno Jákob. Když se narodili, bylo Izákovi šedesát let.
Stále nevíme, proč Bůh Ezaua nenáviděl. Byl Bohem, který Rebece tyto dvě děti dal.
Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob mužem mírným, bydlícím ve stanech. 28Izák měl rád Ezaua, protože rád jídal zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba. 29Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. 30Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. 31Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. 32Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? 33Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. 34Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.
Izák trávil hodně času s matkou ve stanu. Naučil se dobře vařit. Co mu asi sdělila ona jako opatrovnice tohoto proroctví? Čteme, že Izák dával přednost Ezauovi. Ale Rebeka dávala přednost Jákobovi, protože střežila proroctví o svém druhém dítěti. Je jasné, že mu dávala přednost, když věděla, že ten druhý bude nad tím prvním vládnout. Milovala oba syny, ale věděla, že ten druhý je určen k tomu, být velký. Věřím, že o tom v té kuchyni stále mluvila, když toho chlapce vychovávala. A stalo se něco, co ty dva bratry rozdělilo.
Mluvím o tom proto, že Abrahamovo požehnání není jen o penězích; je o vlivu. Ale duch Ezaua by spolkl všechno. Dokáže zničit vše.
Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob mužem mírným, bydlícím ve stanech. 28Izák měl rád Ezaua, protože rád jídal zvěřinu
Máme rádi ty druhé pro užitek, který od nich máme, nebo pro Boží poslání, které nesou?
Dávejte si pozor na duchovní otce, kteří vás milují pro peníze, které jim dáváte, nikoli pro poslání, které nesete. Izák nemiloval Ezaua pro to, co měl od Boha. Miloval ho pro to, co pro otce dělal. Na takový druh otců si potřebujete dávat velký pozor. Kdo může obviňovat Izáka? Kdo může obviňovat Ezaua? Izák miloval maso, které pocházelo od Ezaua. Ale Rebeka milovala Jákoba. Proč ho milovala? Protože byl určen k tomu, aby nesl poslání dané Božím výnosem.
Verš 29 nás přibližuje k obsahu Římanům 9,13 – proč Bůh řekl, že Jákoba miloval, zatímco Ezaua nenáviděl. Došlo zde k události, která ty dva chlapce zcela oddělila: Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný.
Rebeka byla výborná kuchařka. Když se člověk olizuje až za ušima, vypadá to, jako kdyby na něho sestoupily jazyky :) Matčina kuchyně může přivést ženatého chlapce do problémů. Rebeka své pomazání k vaření předala Jákobovi. Jákob uvařil kaši a Ezau přišel hladový a unavený z pole.
Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho červeného, zde toho červeného, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. Edóm znamená červený a pojmenovali po něm tak i tu jeho zemi, o níž Bůh mluvil. Žádal Jákoba o jídlo z červené čočky.
Je prvorozenství na prodej?
Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. Prvorozenství je pro židovské dítě Abrahamovým požehnáním. Je to jediné požehnání, které přechází z generace na generaci. Izák jako otec je teď strážcem toho Abrahamova požehnání. Podle semitské tradice má prvorozený dvojí díl toho požehnání. Tomu prvorozenému to bylo garantováno jeho narozením. V judaismu je to zásadní. Prvorozený dostává dvojnásobný díl z dědictví svého otce. Jak přirozeného, tak i duchovního. Proto je Ješua prvorozený. A dostal dvojí díl: židovskou i pohanskou nevěstu. Protože prvorozený dostává vždy dvojí podíl.
Je zde někdo hodně hladový. Ale věřte mi, že by trvalo hodně dlouho, než by člověk pro hlad zemřel. Vědci ověřili, že to trvá 40 dní bez jídla, než přijde skutečný hlad. Proto se Ješua postil 40 dní a teprve pak vyhladověl. Bible má vždy před vědou náskok, protože Bůh člověka stvořil a dokonale ho zná. Věděl to nejen Bůh, ale i ďábel, že trvá 40 dní, než by člověk kvůli půstu zemřel.
Pokud se tedy Jákob držel u stanu, kde bydlela Rebeka, tak nemohl vařit tu kaši moc daleko od ní. Znamená to, že Ezau měl kde se najíst, aniž by musel své prvorozenství prodat. Když přišel Ezau z pole, přišel domů. Kdyby mě můj mladší bratr požádal, abych mu prodal prvorozenství, jako prvorozený bych ho praštil, protože jsem z Afriky. Něco takového by vůbec nepřicházelo v úvahu. Vyměnit Abrahamovo požehnání za mísu kaše. Tím to mělo skončit. Když je ale na někom duch Ezaua, je to jiné.
Jak může o prvorozenství někdo nestát?
Bůh vytvořil toto neuvěřitelné Abrahamovo požehnání, které bylo předáno Izákovi, a Izák ho měl před smrtí předat prvorozenému, aby v té semitské tradici pokračovalo. Kdyby se toho požehnání držel, nemusel by se doprošovat mísy kaše. Mohlo mu přinést celou restauraci. Bylo tak cenné, že mu zaručovalo dvojitý díl všeho, co jeho otec nashromáždil. Kromě peněz, které dal Izákovi Abraham, měl Izák i ty svoje. Byl synem starověkého milionáře. Abraham musel být bohatý, když si mohl dovolit svou vlastní armádu, protože vojáci jedí hodně. Nakrmit 318 vojáků vyžaduje hodně potravy. Abram si to mohl dovolit. Kdo to zdědil? Izák. Ale Genesis 26 říká, že Izák byl ještě bohatší než Abraham. A prvorozený měl dostat dvojí díl dědictví.
Ezau lhal
Co řekl Ezau? Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti. Byla to lež, že mu hrozila smrt. Duch Ezaua je duchem, který přehání chutě. Ano, byl hladový, ale neumíral. Tak k čemu mi je prvorozenství? Bůh tento obchod sledoval. Tady došlo k trvalému oddělení Jákoba a Ezaua. Kvůli prvorozenství. K čemu je mi prvorozenství?
Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. Potřebujeme vědět, že Nebe uznává transakce, které se uzavírají na Zemi. Ten obchod proběhl na Zemi, ale byl v Nebi zaznamenán: Právo prvorozenství prodané za misku kaše. Nebe to bralo jako hotovou věc, že právo prvorozenství bylo prodáno Jákobovi. Do té doby jsem nerozuměl, proč Jákob s Rebekou podvedli Izáka, který byl mužem smlouvy. Bylo mnoho případů, kdy Bůh Izáka zachránil, protože byl nositelem Abrahamova požehnání. Kdykoli někdo nesl Abrahamovo požehnání, Bůh ho kvůli tomu přikrýval, protože se k tomu požehnání přiznával. On to požehnání následuje. Sleduje jedince s tímto požehnáním. Díky smlouvě učiněné s Abrahamem.
Jak to, že spravedlivý Bůh nezabránil podvodu?
Dlouho jsem nerozuměl, proč Bůh dovolil, aby Jákob s Rebekou podvedli Izáka, který byl mužem smlouvy, který nesl Abrahamovo požehnání, a měl ho předat prvorozenému. Proč to Bůh Izákovi neřekl? Měl přece podezření. Řekl, že hlas zní jako hlas Jákoba, ale když se ho dotkl, cítil chlupatost Ezaua. Kde byl Bůh, když došlo k tomuto podvodu? To byla dlouho moje otázka. Když ale přišlo to zjevení, Bůh mi řekl: „To nebyl podvod, byl jsem za tím já.“ Proč? „Protože Izák byl jediný, který nevěděl, že se chystal dát požehnání tomu, který ho již prodal.“ Nebesa proto dovolila, aby se tento podvod povedl, protože tento podvod naplnil veškerou spravedlnost. Nebe mělo ten obchod zaznamenaný. Za misku kaše. Proto do toho Bůh nevstoupil. Protože z hlediska Nebes se stal provorozeným Jákob, s právem provorozenství získaným za trochu kaše. A Izák byl ten poslední, který zjistil, že téměř požehnal tomu nesprávnému.
Představte si, že kdyby Izák požehnal Ezauovi, byl by Bůh kvůli Izákovi zavázán žehnat Abrahamovým požehnáním Ezauovi. Ten chlapec si ale duchovních hodnot necenil. Své pomazání Ezau prodal. Za jedinou noc s krásnou ženou. Prodal celé to pomazání, celou tu slávu, aby mohl být zván na večírky celebrit, i když to bylo za cenu ztráty svého pomazání. Bůh do toho nevstoupil, protože prvorozenství už bylo prodáno.
34Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.
Za prvé, duch Ezaua je duchem, který krade pomazání a poslání Božího lidu přes jídlo. Jste tak závislí na jídle, chcete to jídlo tolik, že i když Bůh chce, abyste se postili jen tři dny, aby otevřel dveře do Číny, to jídlo říká, že postit se nemůžete. Věděl jsem, že teď bude ticho, protože k některým Bůh právě teď mluví. Duch Ezaua kontroluje toho, kdo se nedokáže ovládat u stolu. Ženu, která nedokáže jídlu odolat.
Jídlo je v Božím království duchovnější než modlitby
V Království je jídlo velká věc. Našel jsem Boha uprostřed bojů o jídlo. A Bůh mi řekl něco, co mi vyrazilo dech. Rád se postím a modlím a postím a modlím. A čtu Slovo. To je můj život. Za ta léta to již je mnoho, mnoho dní a hodin, tisíce hodin intenzivních modliteb a půstu před Pánem. Modlitba je důležitou součástí mého života a služby. Tak si dovedete představit, co to se mnou udělalo, když jsem se jednou modlil a Pán náhle řekl toto: „Víš, že v Božím království je jídlo duchovnější než modlitby?“ Jak to myslíš? „Jdi do knihy Počátků. Ukaž mi v prvních třech kapitolách jediný verš o modlitbě.“ Nemohl jsem ho najít, i když jsem věřil, že díky obecenství s Bohem byl Adam mužem modlitby.
Které přikázání je to první?
Bůh řekl: „Které je úplně první přikázání, které jsem člověku dal?“ Když jsem kdykoli dřív uvažoval o prvním Božím příkazu, měl jsem na mysli první příkaz z Desatera: Nebudeš mít žádné jiné bohy mimo mne. Myslel jsem, že toto je to první přikázání. Ale Bůh řekl: „Ne, to není první přikázání. Víš, že před pádem člověka byl dán jen jediný příkaz?“
Kolik příkazů měli lidé dodržovat? Jedno by stačilo
Genesis 2,15-17: Jahveh Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16A Jahveh Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, 17ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.
Dodržování tohoto jediného přikázání dávalo Adamovi schopnost vládnout nad celou planetou a být v úzkém obecenství s Bohem. Drželo ho v pozici moci. Mohli byste si myslet, že bylo jednoduché to jedno jediné přikázání dodržet. Bůh žádal jenom to jediné.
Jahveh Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Jahveh Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, 17ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš. Život v dostatku, v hojnosti. Eden byl místem hojnosti, místem moci. A bylo tu jen jedno jediné přikázání. Nebylo to o modlitbě. Bylo to první a jediné přikázání. Každý problém, který společnost má, se do ní dostal skrze jídlo. Bůh pracuje proti tomu, co se pokazilo. Chce to zvrátit. Úkolem posledního Adama bylo zvrátit to, co udělal první Adam. Hřích přineslo do světa jídlo. Proto nám Bůh musí dát jiný druh jídla, aby to druhé jídlo to první vyautovalo.
Modlit se, nebo jíst?
Proto předtím, než šel Ježíš na kříž, vzal učedníky do horní místnosti a řekl: Jezte, toto je mé tělo. Neřekl „modlete se“, protože jste tady kvůli jídlu a skrze jídlo se z toho dostanete ven. Kvůli jídlu přišel had. Špatné jídlo vás dostává do problémů. Abyste se z nich dostali, je zapotřebí jiného, vyššího druhu jídla. Proto řekl: „Jezte!“
Ježíšovo tělo má moc nás proměnit
Když se chystala Eliášova transformace, poslal k němu Bůh anděla. Ne aby ho povzbudil k modlitbám, ale k jídlu. To, co snědl, přineslo moc k transformaci lidského těla. (1Kr 19,5.7) Jedl, a jak jedl, bralo jeho tělo na sebe nesmrtelnost.
Půst s jídlem Slova je velkým požehnáním
Bůh říká, že uvolňuje pro svůj lid pomazání ke zlámání jha závislosti na jídle. Jídlo je stejně duchovní jako přirozené. Jezení v Duchu je skutečná technologie. Jezení Slova. Řekni: „Jím Slovo.“ Víte, proč je půst tak mocný? Protože od vás odebírá moc nízké formy jezení. Abyste mohli jíst skutečně. A pak přijde třídenní půst. Myslíš si, že se prostě postíš. Nikoli. Když se postíš, jíš Slovo, aniž by tě rušilo jakékoli přirozené jídlo. Tři dny jíš Boha. Když z půstu čtvrtého dne vystoupíš, volají ti z práce a ptají se, jestli jsi připraven/a na povýšení. Nevěděl/a jsi, že to, co jsi jedl/a během půstu, ti na trhu vytvořilo převahu.
Jezení Slova nás chrání
Co jíš? A co nejíš? Protože díky tomu, co v Království nejíš, mají čarodějnice snadnou práci, když tě ve spánku utišťují. Někdo tady potřebuje jíst Slovo, které, když ho zapracujete, donutí okultisty váš dům opustit. Jejich dřívější rejdiště teď střeží anděl s plamenným mečem. Nevědí, že jsi se po sedm dní postil a jedl jiný druh Slova. A když se to Slovo do tvého ducha dostalo, byl určen anděl na ochranu tvého domu, protože jsi po sedm dní jedl/a jinou potravu, Slovo, a to, co jsi jedl/a duchovně, se stalo omezujícím příkazem, které zakazuje čarodějnictví přístup.
Svaté jídlo má moc pohltit i zradu i smrt
Toho dne, kdy byl Ježíš zrazen.. nesezval Ješua modlitební setkání. Pozval je k jídlu. Boží lid nerozumí moci svatého jídla. Zrada je jedním z toho posledního, co Ješua strpěl. Protože je to emociálně nejvíc devastující trauma, jaké může lidská bytost unést. Někdo, o něhož jsi pečoval a staral se o něho, koho jsi miloval, komu jsi důvěřoval, tě udeřil zezadu.
David řekl: Ten, který jedl u mého stolu, pozdvihl proti mně patu. „Přál bych si, aby to byli moji nepřátelé, kdo mě zradil, ale je to ten, který jedl u mého stolu. Ten proti mně povstal.“ V den, kdy byl zrazen. Co bylo protilátkou proti té Jidášově zradě? Jídlo. Ježíš jim říká: „Jsem zrazován. Když ale jím toto jídlo, dívám se na Jidáše a přesto ho miluji. A nemám s tím emocionální problémy, protože jídlo má moc tu zradu pohltit. Tu zradu nepohltila modlitba. Pohltilo ji jezení. Proto Bible říká: Kdykoli jíte tento chléb. Neříká „kdykoli se modlíte.. kdykoli se modlíte tento chléb; kdykoli se modlíte tuto krev“. Říká: „Kdykoli jíte tento chléb“. Jídlem proklamujete, že v těle Kristově vám bylo dáno vítězství nad smrtí.
Svaté jídlo uzdravilo smrtelně nemocnou z HIV - Ježíš byl u něho přítomen
Zažil jsem toto zjevení v Zambii, v reálném čase. Přivedli mi ženu s plně rozvinutou nemocí HIV. Nezbývalo jí ani 90 dní života. Nehty měla černé. Na hlavě jen sem tam nějaký vlas. Byla vyhublá. Řekla mi: „Muži Boží, modlila jsem se a postila. Jsem znovuzrozená a vím, že až umřu, půjdu do nebe. Jsem ale matkou čtyřletého a šestiletého dítěte. Nemám nikoho v rodině, kdo by se o ně postaral. Můj manžel je již mrtvý. Přinesl do našeho manželství AIDS, protože to byl sukničkář. Já jsem mu ale byla celý život věrná. Jiného muže jsem nikdy nepoznala. Ale přinesl mi toto, to je moje odměna za věrnost. Teď mi řekli, že už nemám ani 90 dní života.“ Tekly jí slzy i sliny. Byla v hlubokém zármutku. Řekla mi: „Může pro mě můj Bůh něco udělat? Potřebuji pomoc. Nemodlím se za další manželství. Modlím se, abych mohla žít a postarat se o děti. Může toto Bůh vyslyšet?“
Byl jsem otřesen. Bůh mi řekl: „Nepokládej na ni ruce. To jsou modlitby. Zavolej pomocníky, aby připravili svaté jídlo, ale nepokládej na ni ruce. Jen jí posluž tělem a krví Páně.“ Tehdy přijala chléb a jedla.
Bůh říká: Je zde jiný druh pokrmu. Jiné jídlo. Měním vaše chutě. Začnete toužit a hladovět po tom, co je nahoře. Zabíjím vaše chutě na věci tohoto světa.
Jídlo je duchovnější než modlitba
Tak jsme sloužili obecenství jídla. Seděl jsem na své židli, protože jsem byl zvyklý se za lidi modlit. Ale teď jsem měl pokyn nemodlit se. Nevěděl jsem, že Bůh tvořil okamžik v čase, když mi dal toto zjevení. Řekl, že se to již stalo. Ukážu ti, že jídlo je duchovnější než modlitby. Je ale třeba jíst to správné jídlo. Ona tam seděla a bylo jí slouženo. Začala se třást. Nepředstírala to. Procházel jí oheň, který její tělo připravoval a čistil od poškození tím virem HIV. Pak jsem otevřel oči a viděl jsem Ješuu, který stál za ní, v bílém oděvu, ruce na její hlavě a smál se. Věděl jsem, že bude v pořádku. Pán přišel během toho obecenství jídla. Přišel během jídla. Ne při modlitbě, ale při jídle.
Pamatujete, že je slíbeno, že k člověku, který mě miluje, přijdu se svým Otcem, nikoli abychom se spolu s ním modlili, ale abychom s ním jedli. Když Pán přišel k Abrahamovi, ten nežádal o modlitbu, protože znal řád Melchísedeka, ale řekl Sáře, aby přichystala něco k jídlu. A při tom jídle byla neplodnost té devadesátileté ženy zničena – když jedl Bůh. Existuje duchovní jezení, duchovní pokrm, který do vašeho života přichází a zničí neplodnost ve vašem podnikání, neplodnost v manželství, neplodnost ve vašem životě, protože se chystáte přijmout, sníst to zjevení, které všechnu tu neplodnost pohltí.
Mohli byste si myslet, že když je, Abrahame, ve tvém domě věčná Boží trojice, Otec, Syn i Svatý duch, mohl by ses chtít s nimi modlit. Abraham byl knězem podle řádu Melchísedeka. Věděl, že když se s ním Melchísedek potkal, že to nebyla jeho modlitba, která ho změnila. Bylo to jídlo, které přinesl z nebe. Tehdy pochopil, že svět bude změněn jiným způsobem jezení. Evangelium mu bylo kázáno přímo.
Jídlo je buď ničivou zbraní nepřítele nebo Božím lékem
Satan tuto technologii zná. Vymyslel jiný druh jezení a infiltroval církev ďábelskými doktrínami. Protože to, co jíš, to do tebe vchází.
Není divu, že byl Abraham nazván Božím přítelem. Nemůžeš být mým přítelem, neznáš-li mé způsoby. Abraham byl Božím přítelem. Vy si možná myslíte, že když přijde do vašeho domu Bůh, tak to nejduchovnější je, že se ho ptáte: „Jaké je to v nebi? Co Gabriel? Co Rafael?“ Abraham ale nikoho z nich nezmiňoval. On Boha znal a věděl, jak ho pohostit. Bůh ho nezastavil a nepřerušoval, když běhal a připravoval jídlo. Celá Boží trojice čekala, než člověk to jídlo připravil.
A když jedli, řekli: „Kde je Sára?“ Právě dodělala večeři. „Řekni té nádherné staré ženě, že se její lůno právě otevřelo.“
Dnes odejdete jiní než jste přišli. Odejdete dnes s jiným druhem duchovních chutí. Řeknete: „Je mi jedno, že nejím, ale musím mít Ježíše. I kdyby to mělo trvat 21 dní, potřebuji zázrak. Tak na 21 dní odložím jídlo tohoto světa a budu jíst jiné jídlo. To je půst.“
Pane, vysvoboď mě ze závislosti na jídle. Zvlášť na tom, které dobře chutná, ale kde je s ním v hrnci smrt. Pomalu mě to zabíjí. Osvoboď nás, abychom mohli jíst to, co má hodnotu.
Satan lidi zná. Ví, že když do vašeho života, do vašeho těla vstoupí duch Ezaua, že vám může dát jed, je-li to sladké. Protože Ezau neví, jak se zeptat, co je v tom hrnci. Je to muž poháněný svou vášní. To jediné co ví, je, že teď potřebuje sníst hamburger. Je mi jedno co jím, prostě potřebuji jíst. To je Ezau.
Jídlo je lákajícím bohem i v církvích
Ježíš množil chléb. A ryby. Udělal to dvakrát. Podívejte se, co se stalo. I když tomu říkáme velký zázrak, a Ježíš ho udělal z nutnosti, ale neměl z toho moc velkou radost. Proč? Protože jakmile to jídlo zaopatřil, lidé ho přestali následovat kvůli Slovu. Sám to říká: „Přicházíte ke mně, protože jsem vás nakrmil. Jste tady, protože potřebujete slovo od Pána, nebo proto, že se chcete v církvi zadarmo najíst“. To je důvod, proč je duch Ezaua v americké církvi tak silný. Svoláte modlitební shromáždění a nikdo se neukáže, ale svoláte lidi k jídlu a přijdou do církve všichni a přivedou i své známé. Pastoři se naučili, že mají-li přilákat lidi, musí být tím lákajícím bohem jídlo. Ne pomazání, nikoli Slovo. Ale jídlo. Protože duch Ezaua lidi svázal.
Ale Bůh říká: „Tohle já nesnáším. Nenávidím to. Nenávidím tě, Ezaue, tebe, duchu, který působíš, že můj lid touží po tom přirozeném víc než po duchovním. Nenávidím tě. Nemluvil k člověku, ale k duchu, jehož ten člověk představuje. Stejně i Jezábel. Byl to duch, ale ta žena byla první, kdo se tomu duchu plně oddal. Bůh tedy řekl: „OK, tedy ty a ten duch budete totéž, abych mohl svůj lid učit, jak ten duch vypadá, když převezme vládu. Vypadá jako ty.“ Jezábel mohl být klidně i muž, ale byla to žena. Otevřela se tomu duchu jako první.
Ezau je především duch; člověk Ezau je ten, kdo se tomu duchu úplně poddal
Ezau je jméno ducha, který tě nutí vybrat si podle tvé chuti, ať již jde o sex nebo něco jiného, co převažuje nad tvým posláním. Ezau je za každým skandálem v americké církvi. Když do takové přijdete, v pěveckém sboru je polovina žen přítelkyněmi pastora. Ďábel je lhář. Přijdu do takové církve a cítím v jejím pěveckém sboru hřích. Co kázat, když cítíte takové věci. Když jste prorokem. Je to problém. Vybíráte si to, co nechcete. Dokud na to nepřijdete. Když o svém příteli zjistíte, že spí s tou dívkou, která zpívá ve sboru. Není divu, že z ní toho ducha cítíte.
Duch Ezaua přišel k Ježíši skrze Jidáše
Je to drzý duch. Objevil se i při službě Mesiáše. Jak je drzý, že se nebojí ani Ježíše. Ani těch, kteří jsou hned pod ním. Vstoupil do člověka, který se jmenoval Juda, Jidáš. Ježíš toho ducha rozlišil a snažil se mu pomoci toho ducha zbavit. Jidáš byl povolán. Lidé dělají chyby, ale Bůh ne. Ježíš suverénně vybral svých dvanáct apoštolů, po modlitbách a půstu, a Jidáš byl mezi nimi. Jak to vysvětlit? Když se Syn celou noc modlil, a prosil Boha Otce o ty nejlepší kandidáty na apoštolství, a Bůh mu dal dvanáct jmen v zemi, kde byly miliony lidí, tomu se říká výběr. Bůh každého z nich vybral, včetně Judy Iškariotského. Až se ho jednoho dne zmocnil duch Ezaua. Protože viděl proradnost, která ho přivedla k Mesiáši. Zjistil, že Jidáš miluje peníze víc než pomazání, víc než posvěcení, a slávu víc než milost. Ten duch cítí vaše tělo a ví, kde jsou dveře. Věděl, jak toho člověka vyrazit z jeho prorockého pomazání.
Selhalo Ježíšovo rozlišení, když si vybral za apoštola Jidáše?
Ježíš měl maximální prorocké rozlišení. Nemusel se nikoho na nic ptát. Přesto svěřil Jidášovi pokladnu svého týmu. Říkal jsem si: „Buď je to veliké selhání rozlišení, nebo se mě snažíš něco víc naučit“. Pán řekl: „Postavil jsem Jidáše k penězům, protože jsem znal jeho slabost. Věděl jsem, že to jsou pro ducha Ezau ty dveře, že je to jeho mísa kaše. A dal jsem mu to, aby mohl přijmout mé vysvobození během těch tří let služby v milosti. Kdybych to dal Petrovi nebo Janovi, ti tuto slabost neměli. Když to ale dám člověku s takovouto slabostí, tak se ta slabost ukáže. Pokud jde o mne, tak raději přijdu o peníze než o apoštola. Tak jsem použil peníze, abych exponoval jeho ducha, aby se ukázal, a doufal jsem, že ke mně jako usvědčený Božím duchem přijde a řekne: „Pane, potřebuji pomoc, mám problém. Pane, ty jsi mě pomazal, já prorokuji, ale jsem žádostivý“. Doufal jsem, že mi to řekne sám, protože já jsem to už věděl. Nemohu ale vysvobodit toho, kdo ke mně nepřijde. Jidáš by k Pánu nepřišel. Tak mu dal tři roky milosti. Až ho jednoho dne vzal duch Ezaua přesně tam, kam se dostal.“
Židům 12,15-17: Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. Ať nikdo není smilník nebo bezbožný člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.
Duch Ezaua krade Božím služebníkům pomazání a požehnání
Má-li přijít do vašeho života cokoli Božího, tento duch Ezaua musí nejprve odejít. Dřív, než na vás Pán položí své požehnání. Církve z celého světa ke mně přicházejí a ubytovávají mě během služby u nich v pětihvězdičkových hotelích, protože z Boží milosti objevili moji službu a chtějí ji. Když je člověk v takovém hotelu bez své manželky, víte, co se snadno může stát? Pokud by se ode mne vzdálilo pomazání, bylo by jasné, že k něčemu došlo.
Duch Ezaua musí být z vašeho života vykořeněn. Protože když na vás sestoupí s plnou silou Abrahamovo požehnání a vy před duchem Ezaua nezavřete dveře, máte ho doma jako pána. Udělá z vás exemplární příklad pro všechny. Dbejte na to, aby vás nikdo nepřipravil o Boží milost. Duch Ezaua vás obere o milost. Aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. Duch Ezaua poskvrňuje. Poskvrňuje milost. Poskvrňuje tu slávu, kterou vám Bůh dává. Ať nikdo není smilník. Proč smilník? Protože každý, kdo je na toho ducha citlivý, může být snadno přiveden k touze po smilstvu, protože duch Ezaua zneschopňuje lidi s posláním, aby kontrolovali dočasné útoky na to, co je cenné.
To, že se muž ožení, ho nezbaví jeho sexuální žádostivosti. Jeden muž z Afriky, který byl v Americe, ale ženu měl ještě v Africe, byl pokoušen ďáblem, aby zavolal určité dívce ze sboru, která ho miluje. Raději se zamkl a klíče vyhodil oknem. Zůstal zamčený tak dlouho, dokud jeho žádost neodešla. Museli ho pak z pokoje vyprostit. To je Jákob. Bůh sledoval muže, který byl hnán touhou po sexu. Ta neskončí tím, že se oženíte. Naopak zesílí. Přišlo to na něj, když jeho žena byla ještě v Nigérii. Uvědomil si, jak byl blízko ke zkáze svého manželství i své služby. Myslel na všechny ty roky, které ho dovedly tam, kde byl. Jediným řešením bylo zamknout se v pokoji, vyhodit klíče a tomu duchu Ezaua uniknout. Aby si udržel pomazání a Boží slávu.
Nebo bezbožný člověk, jako Ezau. Kdo je bezbožný člověk? Hebrejština tímto výrazem označuje takového člověka, který nerozlišuje mezi svatým a světským. Říká: Duch Ezaua z vás udělá světského člověka. Ten duch vás vede k tomu, abyste s tím, co Nebesa označují jako svaté, zacházeli jako s obyčejnou věcí. To, před čím se andělé třesou, s tím vás duch Ezaua přiměje jednat jako s běžnou věcí.
Duch Ezaua se vám snaží nalhat, že Boží věci nemají hodnotu
Jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. To přesně vám chce duch Ezaua provést. Stejně jako to udělal v církvích, které zahynuly kvůli skandálům. To je to jediné, na co si vzpomeneme, když se o nich mluví.
Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání. Duch Ezaua je slizká milost, protože se ti snaží namluvit, že s Bohem si můžeš hrát stejně, jako kdyby to byl tvůj chlapec. Bůh je ale stále Bohem a je svatý a říká: Budu posvěcován v těch, kteří ke mně budou přicházet. Duch Ezaua bere milost, rozmačká ji a udělá z ní lascivní prostopášnost. Můžete se spolehnout, že Bůh pro vás přijde. Raději si dávejte pozor. Bude vás držet, ale jednoho dne vás nechá, abyste zhřešili. A zemřete v baru či na jiném místě, kde jste nikdy být neměli.
Nezaměňujme Boží milost za hloupost. Bůh je svatý
„Bůh přišel pokaždé, když jsem hřešil“. Kromě toho dne, kdy nepřišel. To se stalo Ezauovi. Proč byl odmítnut? Neboť, i když je se slzami usilovně hledal, nenalezl místo pro pokání. Jednoho dne překročíte hranici a Bůh už vás nepřijde zachránit. Sedmkrát jsem tě už zachránil, ale teď je to na tobě, tak si to užij. Já už nepřijdu, protože jsem poctěn těmi, kteří se ke mně přibližují. Nezaměňuj moji milost za hloupost. Jsem Bůh a kromě mě už žádný další není. Ti, kdo ke mně přicházejí, mají přede mnou bázeň, ale ty se ke mně chováš jako ke svému bratranci, jako ke svému příteli. Já jsem Bůh.
Skutky 1,15-26: V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří — byl tam pohromadě zástup asi sto dvaceti osob — a řekl: 16„ Muži bratři, muselo se naplnit slovo Písma, které předpověděl Duch Svatý ústy Davidovými o Judovi, jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše; 17byl počítán mezi nás a obdržel podíl na této službě. 18Z odměny za nepravost získal pole, a když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. 19A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole. 20Neboť je napsáno v knize Žalmů: ‚Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil‘ a ‚Jeho pověření ať obdrží jiný‘. 21Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval mezi námi, 22od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, stát spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ 23I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje. 24Pak se pomodlili a řekli: „Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil, 25aby dostal místo v této službě a v apoštolství, od něhož se Juda odvrátil a odešel na své místo.“ 26Dali jim losy a los padl na Matěje; i byl volbou připojen k jedenácti apoštolům.
Byl počítán mezi nás a obdržel podíl na této službě. Víte, že v nebeském Jeruzalému jsou zapsána jména apoštolů? Bylo tam i jméno Judy Iškariotského, dokud nebylo vyměněno za jméno Pavel. Protože Pavel převzal jeho místo. Takže jeden ze dvanácti kamenů v Jeruzalémě nese jméno Pavla, který tam být neměl. Juda to místo držel, dokud ho neprodal za misku třiceti stříbrných. Tentýž duch v jiné dispenzaci. Ale je za tím duch Ezaua.
Byl počítán mezi nás. Petr to uznává. Byl jedním z nás, v každém ohledu. Přijal svůj díl na této službě. Přijal svůj podíl na službě Ješuy. Z odměny za nepravost získal pole. Také Ezau byl mužem pole. Získal pole z odměny za nepravost. Víte, co je polem Ezaua? Je to pole skandálů.
A když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly.
Když s vámi duch Ezaua skončí, je to na sebevraždu. Už vám nic nezbyde. Z vaší pověsti, z vašeho vlivu, nikdo už nechce číst vaše knihy, protože když je vidí, vybaví se jim pole skandálů. Zapáchají i dobré knihy. Jsou knihy, které nečte nikdo, i když obsahují Boží energii. Protože to jméno dodnes nese skandál, i když jsou ti lidé už mrtví. Jsou na poli Judy Iškariotského.
A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole.
Zdroje:
- https://www.youtube.com/watch?v=dlV5HTQ1cjE&t=8s
- https://www.youtube.com/watch?v=KXPAjl-6Pe4
- https://www.youtube.com/watch?v=yWx6bbaTlMc
- https://www.youtube.com/watch?v=KWMJtkFbG2Q
O autorovi:
V roce 1989 se Dr. FRANCIS MYLES setkal tváří v tvář se vzkříšeným Kristem, když ho Boží moc vytrhla z nemoci. Od tohoto setkání v sobě nese silné pomazání k uzdravování a proroctví a horoucí vášeň pro to, aby Kristovo tělo vstoupilo do Melchisedechova řádu jako „králové a kněží“ pro Boha.Dr. Francis Myles je znám jako „ten, který přináší zjevení“, protože je obdařen schopností rozkrývat Bibli slovo za slovem způsobem, který radikálně mění životy. Je žádaným řečníkem a autorem více než 12 knižních bestsellerů, například: Vydávání božských omezujících příkazů u nebeského soudu, Řád Melchizedechův, Mluvím k zemi: Uvolnění prosperity či Nebezpečné modlitby: od nebeského soudu. Manželé Dr. Francis Myles a Carmela Myles jsou zakladateli dobročinné nadace Just Cause Foundation USA a Zambia, která pečuje o sedm sirotčinců v Zambii a Zimbabwe a stará se o více než 700 sirotků a vdov.Dr. Myles získal doktorát z teologie a duchovní služby na Primus University ve Phoenixu v Arizoně a dva čestné doktoráty z teologie a biblické literatury na Hope Consortium Bible Colleges v Chicagu ve státě Illinois. Každoročně pořádá v Atlantě ve státě Georgia konferenci nazvanou „KINGS Conference“. Jeho televizní pořad „Řád Melchizedechův“ oslovuje miliony lidí v USA i po celém světě prostřednictvím kanálu Word Network.V roce 2009 Dr. Myles založil „The Order of Melchizedek Supernatural School of Ministry“, kterou od té doby absolvovalo více než 6000 studentů ze čtyř kontinentů. Několikrát vystoupil v křesťanských televizních stanicích TBN, GodTV a Daystar. Byl hostem pořadů Sida Rotha „Its Supernatural“ a „This Is Your Day with Benny Hinn“. Je šťastně ženatý s Carmelou Real Myles, láskou svého života. Společně žijí na předměstí Nashvillu v Tennessee, USA.
