Chvála beránkovi. Folio 174v z Morgan Beatus. 925-968. Wikimedia Commons, Maius, CC-BY-SA-PD-old
Myslíme si, že se do našeho života narodil Mesiáš. Ano, narodil, ale hlubší pravda je tato: My jsme se narodili do jeho života. Chci vám předat Boží poklady, které většina lidí nevidí.
Začíná to, když Bůh mluví ke svému služebníku Abrahamovi, Genesis 22: Po těchto událostech Bůh vyzkoušel Abrahama a řekl mu: „Abrahame!“ On odpověděl: „Tady jsem“. Pak řekl: „Vezmi svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, jdi do země Moria a obětuj ho jako zápalnou oběť na jedné z hor, o nichž ti povím“. Bůh nikdy nechtěl, aby Abraham obětoval svého syna; jen Abrahama zkoušel.
Abraham celý život čekal na toto dítě, na toto zázračné dítě, na odpověď na Boží zaslíbení, skrze které, jak slíbil, vzejde velký národ. A nyní Bůh říká: „Obětuj svého syna“. Abraham tedy vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své mladíky a Izáka, svého syna, naštípal dříví na zápalnou oběť, vydal se na cestu a šel na místo, o kterém mu Bůh řekl.
Abraham tedy bere osla, nepochybně na něj posadí svého syna, a jde. Izák je jeho zaslíbený, milovaný syn. Pak, jak se píše, třetího dne Abraham zvedl oči a z dálky to místo uviděl. Abraham řekl svým mladíkům: „Zůstaňte zde s oslem. Já a chlapec tam půjdeme a budeme se klanět a uctívat a vrátíme se k vám“. To je Abrahamova víra.
Moria je hora. Syn jde na tu horu. Abraham vzal dřevo na zápalnou oběť a naložil ho na Izáka, svého syna, takže tady Izák nese dřevo na ramenou, stoupá na tu horu, a pak se zastaví. Položil svému otci otázku. Izák řekl svému otci: „Otče můj“, a ten řekl: „Tady jsem, můj synu“. Řekl: „Podívej, oheň, dřevo, ale kde je beránek k zápalné oběti?“ Abraham řekl: „Bůh toho beránka opatří sám“. A oba šli spolu dál, až došli na to místo. Abraham položil svého syna na dřevo, přivázal ho ke dřevu a pak pozvedl nůž.
Otcův syn leží na oltáři jako beránek. Je v něm celý izraelský národ. Bůh volá a říká: „Nevztahuj na chlapce ruku“! Anděl Jahveh volá na Abrahama a zde mluví sám Bůh: „Sám při sobě jsem přísahal, praví Jahveh, že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého jediného syna, já ti požehnám.“
Když Bůh přísahá sám na sebe, stává se sám zárukou
Zpečetí smlouvu s Abrahamem, na tom místě. Bůh přísahá sám při sobě. Co to znamená? Když na něco přísaháte, nabízíte to jako záruku, a on nabízí jako záruku sám sebe. U takové smlouvy platí, že co dělá jedna strana, musí být ochotna udělat i strana druhá. Když Abraham nabídl svého syna jako oběť, i Bůh musí být ochoten nabídnout svého syna jako oběť.
Abraham přivedl svého syna na oslu k místu oběti, otec Bůh přivádí svého syna na oslu do Jeruzaléma, aby byl obětován. Abraham klade Izákovi na ramena dřevo k oběti, aby je nesl; otec Bůh klade dřevo na ramena svého syna, aby je nesl - jeho kříž. Syn otce, Izák, jde jako oběť na místo oltáře a je přivázán ke dřevu; syn Boží jde jako oběť na místo oltáře a je přivázán ke dřevu.
Pak Abraham pozvedne svůj nůž, ale Bůh ho zastaví. Když ale Bůh otec pozvedne meč soudu nad svým synem, tak se nezastaví, protože to bylo třeba, abychom byli zachráněni. Podívejte se na ten obraz: Abraham a Izák. Jak je to neuvěřitelné; toto je evangelium.
Kde je ten beránek a kdo jím je?
A Izák se zeptal: „Kde je ten beránek?“ Odpověď přijde o dva tisíce let později, když se objeví beránek. Beránek umírá místo syna otce, beránek zaujímá místo syna a umírá tak, jak měl zemřít syn otce. Jinými slovy: Izák byl zachráněn, protože přicházel beránek. Beránek zaujal místo Izáka. A je úžasné, že právě skrze Izáka přišel na zem Boží syn a byl tím beránkem, který za ně zemřel, takže Boží syn a Abrahamův syn se v Mesiáši stávají jedním. Mesiáš, beránek, půjde ve šlépějích syna, projde tímtéž, se dřevem, s týmiž věcmi, a tím vším se syn otce stane beránkem.
A Abraham pojmenoval toto místo „Jahveh opatří“. Co opatří? Beránka, jak právě řekl. Jahveh poskytne beránka, a pak Mojžíš píše: Pojmenoval to místo„Jahveh poskytne beránka“, takže to mělo ještě přijít. Říká se: Na té hoře Jahveh bude dáno. Jinými slovy: To, že se beránek objeví na té hoře, to je odhalení tajemství toho místa, kde se to stane. Kde bude poskytnut beránek.
Kde se to stane? Hora Moria je Jeruzalém
Hora Jahveh je hora Moria, což je Jeruzalém, to je ta hora Moria. Tam, na hoře Moria, je místo zvané Kalvárie, Golgota. Na stejném místě, kde Abraham obětoval Izáka a řekl: „Bůh opatří beránka“, byl vztyčen kříž. Na hoře Moria. A to místo bylo pojmenováno: „Bůh opatří beránka, Mesiáše“. Tady se jedná o darování beránka.
Přejděme teď k další části tajemství. Přecházíme k další gigantické biblické události. Židovský národ byl po staletí v Egyptě. Je v otroctví a Bůh se ho chystá osvobodit. Exodus 12: Jahveh řekl Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi: „Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců, promluvte ke všem synům Izraele a řekněte: „Všichni synové Izraele, kteří jste v Izraeli, budete mít tento měsíc za počátek měsíců: Desátého dne tohoto měsíce vezmete beránka. Každý z nich vezme beránka podle domu svého otce, jednoho beránka za každý dům. Tvůj beránek bude bez poskvrny, samec, můžeš ho vzít z ovcí nebo koz, budeš ho chovat do 14. dne téhož měsíce, a pak ho celé shromáždění Izraele zabije, obětuje. Pak vezmeš trochu krve a dáš ji na oba sloupky dveří a na nadpraží domu.
Co se stane o pesachu? Přijde soud nad Egyptem, přijde na každý dům, přijde na koho? Na syna. Opět se říká: „Podle otcovského domu“. Je to syn otce, opět syn otce. Každý hebrejský prvorozený syn otce. Přichází soud, přichází pohroma té noci, stejně jako přicházela smrt k Izákovi, ale přišel beránek. Co se tedy stane? O pesachu přichází k synu otce smrt, ale beránek přichází znovu. O pesachu se beránek opět postaví na místo syna. Místo toho, aby zemřel syn, umírá beránek. Jeho krev se počítá jako krev syna.
Kdy se to stane? O pesachu, když je krev na dřevě
A tak, když je krev beránka brána jako krev syna, na těch dřevěných trámech ve dveřích, tak je soud mine. Přišel Boží syn, Boží beránek. Za prvé vám říká, kde se to stane, a za druhé vám říká, kdy se to stane. Protože se to stane o pesachu/Velikonocích. Takže nám dává souřadnice. Dává nám místo a čas. Boží syn, beránek, zemře na dřevěných trámech. Stejně jako se dávala krev na trámy dveří, zemře na kříži, na dřevěných trámech, o pesachu. Takže Bible vám právě tady, a to jsme se dostali jen do Exodu, říká přesně kdy a kde, a vy si to dáte dohromady. Máte datum a máte místo.
Třetí díl skládačky je uprostřed Exodu. Bůh říká Izraelitům, že prvorozený mužského pohlaví má být vykoupen. Jinými slovy, protože Bůh zachránil prvorozeného syna beránkem, říká teď, že každý prvorozený syn musí být vykoupen stejně. A jestli nemáte beránka, tak ho vykoupíte jinak. Víte, jak se vykupuje syn? Otec za syna zaplatí, zaplatí stříbrem, a to se děje dodnes, i když jste o tom možná nikdy neslyšeli. Děje se to dodnes. Nazývá se to pidjon ha ben, to znamená „vykoupení syna“.
Prvorozený syn musí být vykoupen
Prvorozený patří podle zákona Bohu, má být služebníkem chrámu. Má-li být vykoupen, musí být vykoupen z rukou kněží. Dnes už chrám není, ale rodiče najdou Áronova syna a za svého syna mu dají tyto šekely stříbra - symbolicky vykoupí svého syna zpět. Stříbro zde stojí místo beránka, protože se už nekonají žádné oběti.
Tohle se dělo po celá staletí. Za každého prvorozeného syna dávali do chrámu výkupné, dávali šekely stříbra, ale jen jednou se stalo něco obráceně. Jednou izraelští kněží, místo aby dostali stříbro, zaplatili za syna stříbrem sami.
Rozumíte? Zaplatili Jidášovi za stříbro, které bylo vzato z pokladnice, ze všeho stříbra, které bylo dáno na vykoupení synů Izraele. Nyní naopak stříbro vracejí a berou si syna, protože tento syn je beránek, kterého nemá kdo vykoupit. On sám je ten beránek, který vykupuje všechno, a tak si ho vzali zpátky. Teď je pod kněžskou jurisdikcí, teď zemře. Ale on je beránek, on představuje všechno. Ty šekely šly na něho a on zaplatí, on je ten beránek, který je vykoupí všechny. Takže to, že kněží jenom jednou v celé historii někoho vykoupili zpátky, a to syna, to vám říká, kdo je ten beránek.
Jde tedy o identifikaci beránka. Beránek je předán kněžím o pesachu, v den beránka, na hoře Moria, na místě beránka, syna otce a beránka. Zvíře může zemřít za zvíře, ale k záchraně lidského života je třeba lidského života. Nemůže to být jen zvíře, beránek, ale někdo, kdo je beránkem. Musí být člověkem, aby mohl zachránit nás lidi.
Ješua Bar abba nebo Ješua Bar abba?
Toho dne byly v centru pozornosti dva životy. Dvě lidské bytosti stály u místodržícího v Jeruzalémě před lidmi. Bylo zvykem propustit zástupu kteréhokoli vězně, jehož chtěli. Měli tam známého vězně, vraha jménem Barabáš, takže když se shromáždili, Pilát jim řekl: „Koho chcete, abych propustil, Barabáše, nebo toho Ješuu, který je nazýván Mesiáš?“ Velekněží přemluvili lid, aby žádal Barabáše a Ježíše zahubil. Kněží mají přinášet oběť, a tady ten jeden je Mesiáš, ten druhý je zločinec, Barabáš.
To tajemství začalo u Izáka na hoře: Syn otce se ptá, kde je beránek, a pak je syn otce pod hrozbou smrti, ale Abraham říká: „Bůh se postará o beránka“, a to místo se jmenuje „Bůh se postará“. Izák je zachráněn, protože beránek bude opatřen. A zde je to místo. Takže teď tam stojí ti dva, Ješua Mesiáš a zločinec Barabáš. Je nad nimi rozsudek smrti. Jeden už rozsudek smrti má; ten druhý je beránek.
Pak máte další část tajemství, máte pesach, syna otce, prvorozeného syna, a přichází rozsudek smrti. Přichází ale též beránek, a zachraňuje syna otce, takže teď máte ty dva lidi a rozsudek smrti. Který je den? Pesach. Kde jsou? Na hoře Moria. Ti dva stojí na místě, kde se to má stát, v den, kdy se to má stát, právě v tento den. Muž s rozsudkem smrti je zločinec, hříšník, vrah, ten, který si zaslouží trest smrti, a jmenuje se Barabáš, ale jeho skutečné jméno není Barabáš. To je řecká verze jeho jména. Jeho skutečné jméno je hebrejské, jeho skutečné jméno je Bar abba.
Víte, co to znamená? Jeho jméno znamená „syn otce“, bar abba. Takže dva tisíce let předtím jsme měli syna otce a měli jsme beránka. A pak, o pesachu, máme syna otce a máme beránka. To všechno tam je. Na tom místě máme člověka, který se jmenuje „syn otce“, a na druhé straně je beránek. Podívejte se, ten beránek je ten pravý.
Není Bůh úžasný? Beránek je ten, kdo umírá na tvém místě, je náhradou za tebe. Přichází místo tebe. Beránek je ten, kdo se s tebou sjednocuje, připojuje se k tobě.
Dva stejní kozlové
Na Jom Kipur, když se smývaly hříchy, byl obřad, při kterém velekněz předložil dvě zvířata, dva kozly. A ti kozlové museli vypadat stejně, abyste je od sebe nerozeznali. Nyní máte dvě lidské bytosti, Barabáše, což znamená „syn otce“, a Mesiáše, který je synem otce. Jsou identičtí, on se shoduje s Barabášem, Barabáš se shoduje s ním, protože beránek nastoupí na místo toho, kdo je souzen.
Shodují se. Ale v tomto tajemství je toho ještě víc. Víte, že v prvních rukopisech je uvedeno i druhé jméno Barabáše? Víte, jak se jmenoval celým jménem? Byl to Ježíš bar abba nebo ve skutečnosti Ješua bar abba. Co to znamenalo? Jeho jméno bylo Ješua, Ježíš, syn otce, to je Barabas. Takže v den pesachu máte na jedné straně zločince, jehož jméno je Ješua, Ježíš, syn otce, na druhé straně máte Ješuu, který je skutečně synem otce. Wow. Beránek zaujme jeho místo, a co víc, mají stejné jméno.
Syn otce je ten beránek
To prozrazuje ještě něco jiného. Tady vidíte, že od začátku máte syna otce a beránka. Svrchované tajemství je, že syn otce je beránek. On je svrchovaným synem otce, synem Božím, on je ten, kdo se pro nás stává beránkem. A tak vjíždí na horu Moria, do Jeruzaléma, na oslu.
Ale kdo byl Barabáš? Proč to Jahveh udělal? Proč Mesiáš položil svůj život za Barabáše? Mesiáš dal přece svůj život za všechny, tak proč je tu Barabáš? Protože Barabáš představuje nás. Protože on zemřel za každého z nás. Barabáš stojí za námi, on byl tím zástupcem, aby ukázal, že to nebyl jenom Mesiáš generál. Mesiáš zemřel za tebe. Konkrétně za tebe. Barabáš je ten, kdo je pod soudem. My všichni jsme pod soudem. Říkali: „No, Barabáš je zločinec“. Jak jsme na tom ale před Bohem my?
Ten, kdo stojí před soudem, potřebuje beránka
V Izajáši 53 je předpovězeno, že soud padl na něj místo nás všech, a jeho ranami jsme uzdraveni. Barabáš je ten, kdo potřebuje beránka. Ty a já jsme těmi, kdo potřebují beránka, každý z nás je jako stojící před soudem. Každý z nás stojí jako před soudem. Ale teď se v Izraeli narodilo dítě, a jeho rodiče pojmenovali to dítě, chlapce, Bar abba, syn otce, dali mu toto jméno. V den obřízky, kdy vstoupí do smlouvy, oznámili: Jeho jméno bude Bar abba, bude to Syn otce, jeho celé jméno bude Ješua Jesus, Syn otce. Co je k tomu přimělo?
Duch svatý, protože Ješua Bar abba dostal jméno toho, kdo za něj zemře. Již od narození měl jméno toho, koho na konci potká, toho, kdo za něj zemře, beránka, a bude zastupovat všechny ty syny otců, kteří jsou vinni, kteří mají rozsudek smrti.
V Betlémě se narodilo další dítě, a to byl bar abba, syn otce, a beránek. A Bůh řekl rodičům: „Budete mu říkat Ješua“. Ješua, syn otce. Mohlo se velmi dobře stát, že se ti dva narodili ve stejnou dobu nebo přibližně ve stejnou dobu, každý vyrostl přibližně ve stejnou dobu, jeden byl nazván Ježíš syn otce, a druhý Ježíš, syn otce.
Izajáš o Mesiáši říká: „Má vinu“, a říká, že pesachový/velikonoční beránek musí být neposkvrněný. Nebyl v něm žádný hřích, vyrostl, ale ten druhý vyroste a upadne do hříchu, stane se zločincem, a stále nosí jméno Ježíš, Ješua, syn otce, ale je zločinec. Je vrah, ale stále nosí to jméno. A teď si uvědomte, že Barabáš je každý z nás.
Čistý beránek se stal zločincem místo Barabáše
Myslíme si, že Mesiáš se narodil do našeho života, to je pravda, ale hlubší pravdou je, že my jsme se narodili do jeho života. Když existujete, narodili jste se, abyste se stali Božím dítětem, narodili jste se, já jsem se narodil, abych poznal Boha jako svého otce, jako vašeho otce. Jmenujeme se Bar abba, protože jsme se narodili skrze něj, dokonce ještě předtím, než jsme ho poznali. Je to, jako byste byli Barabas. Barabas prochází celým svým životem s tou padlou identitou hříšníka, zločince, jako nic dobrého, jako vetřelec.
Ale představte si toto: Jednoho dne si Barabas uvědomí, že jeho jméno znamená „syn otce“, že byl vždy určen k tomu, aby byl synem otce. Možná, když viděl skutečného syna otce, který dal svůj život místo něj, možná mu to pak došlo. Ty jsi vyrostl, já jsem vyrostl, vyrostli jsme porušení a ty si o sobě možná myslíš, že jsi selhal nebo ses provinil. To je tvoje stará přirozenost, ale stále se objevuje jako nehodná, jako oběť, nelegitimní, nemilovatelná, nebo jako problém, jako někdo, kdo je falešný, nebo v otroctví, nebo v temnotě. Jsi prostě tím, kým jsi, a snažíš se být něčím, ale to je to, co si myslíš, že jsi, a že jsi někdo, kdo bude takovým stále.
Tvoje pravá identita
A teď jsi v království, ale je to tam pořád. To je identita, to je Barabas, ale za Barabasem je Bar abba, dítě otce, a všechno, co sis myslel, že jsi, to není to, kým jsi, to není to, kým jsi kdy byl, to není to, kým jsi kdy měl být, to není to, kým tě Bůh stvořil, abys byl.
To není to, za co Bůh zemřel, abys byl, to není tvoje skutečné já, které stvořil, abys nebyl Barabášem, ale Bar abba - dítětem Otce. Uvědom si, že ta jiná identita není tvou skutečnou identitou. V Bohu tě stvořil, abys byl nebeským dítětem Otce, svatým, čistým, bezúhonným, dítětem světla, požehnáním, vítězstvím, radostí, požehnáním nebes, to je to, kým jsi, pokud se znovu narodíš, to je to, kým jsi, pokud se znovu nenarodíš, to je to, kým jsi měl být, to je tvoje pravá identita.
Jsem dítětem otce, mého Otce. Proto přišel, Bar abba, narodil se a dostal jméno Ješua, syn otce, protože byl předurčen pro ten okamžik, až bude stát na té kamenné dlažbě a uvidí toho, komu se narodil, pozná toho, jemuž se narodil. Jako jsme se mu narodili i my.
Setkali jste se s ním v den, kdy jste byli zachráněni, byli jste Barabas. A on, Barabas, tam byl, a viděl toho, po kterém byl pojmenován, toho, kdo za něj položí svůj život, Ješuu, syna Otce, který se stal tím, čím byl Bar abbas.
Izaiáš řekl, že byl započten mezi zločince, jeho jizvami jsme uzdraveni. Barabas byl zločinec. Mesiáš byl brán jako on, Mesiáš byl považován za každého z nás, ale jeho jizvami jsme uzdraveni.
Byli jsme uzdraveni, a nejen fyzicky; byli jsme uzdraveni i z toho starého já. Byl/a jsi od toho osvobozen/a, narodil/a jsi se v Božím obrazu, narodil/a jsi se, aby ses stal/a Božím dítětem, narodil/a ses, abys byl/a svatý/á, ne nesvatý/á, narodil/a ses, abys byl/a drahocený/á, ne bezcenný/á.
A on přišel do tvého obrazu a do mého obrazu, zločince, na kříži, jako takový tam byl. Stal se takovým, jako jsme my, stal se takovým jako Bar abbas, abychom se my mohli stát takovými, jako je on.
Narodili jsme se nebeskému Otci a můžeme žít život beránka
A teď, jako co jsme se narodili? Jako syn otce se beránek dává nám, takže nesete to jméno. Bez ohledu na to, kdo jste, nějakým způsobem nesete jméno Ješuy, Božího syna, protože jste se do toho narodili. Narodili jste se do toho vztahu, abyste poznali Boha, abyste mu mohli říci "tati", jako se říká otci, narodili jste se s jeho obrazem, nesete obraz Boží, ale nemohli jste být osvobozeni, dokud nepřišel a nezaujal vaše místo, abyste vy mohli zaujmout jeho místo. On skutečně prodělal vaši smrt, abyste vy mohli žít jeho život.
Ti dva budou jedno. Jak je to úžasné, že už nemusíte žít v tom starém, už se nemusíte oddávat tomuto otroctví, už nemusíte přebývat v té temnotě nebo v tom zlozvyku, jste svobodní, jako byl osvobozený Barabáš, jste svobodní a nejste sami, už nemáte žít svůj život, jako byste byli sami.
Už nejste sami. Sami to nemůžete překonat, ale společně nemůžete selhat, společně s ním. Celá věc je v tom, že beránek se sjednotil se synem, stal se jedním s námi, přišel, abyste byli svobodní. Je čas stát se tím, kým jste. Je to tak. Je čas říci sbohem starému Bar abbasovi: „To nejsem já, to jsem nikdy nebyl já, ne v Bohu, tak to nikdy nebylo“. A povstaň jako Bar abba, jako zázrak, jako dítě Boha nebes, abys mohl žít ve svém žití, pohybovat se ve svém pohybu, radovat se jeho radostí, milovat ve své lásce, být jedno s ním, povstat v jeho synu. O tom je beránek.
Kdybyste byli jediní na zemi, ten beránek by pro vás přišel, abyste byli Božím dítětem, abyste žili jako syn, v synu Otce. Je čas být propuštěn, bar abba musí být propuštěn. Je čas být propuštěn, je čas odchodu.
Tato noc není smutná noc. Toto je šťastná noc, toto je radostná noc, protože beránek přišel, proto přišel, pro tebe, Barabáši, už pod tím nejsi, už nejsi pod soudem, už nejsi pod vinou, je čas být svobodný, je čas to překonat, je čas zvítězit.
