Dvojčata. Wikimedia Commons. MultipleParent, CC-BY-SA-PD-3.0, 2.5, 2.0, 1.0
V matčině bříšku jsou dvě miminka.
Budoucí prvorozené se otočí k budoucímu druhorozenému a říká: „Věříš v život po porodu?“
Budoucí druhorozené odpoví: „Jistě! Přece musí být po porodu něco, na co se tady připravujeme.“
Budoucí prvorozené: „To je hloupost, po porodu není už žádný život. Jaký život by to mohl být?“
Budoucí druhorozené: „Já nevím. Ale bude tam víc světla než tady. Možná budeme chodit po nohách a jíst ústy. Možná budeme mít smysly, kterým teď nerozumíme.“
Budoucí prvorozené: „To je divné. Chůze přece není možná a jíst ústy, to je absurdní. Pupeční šňůra nás zásobuje vším co potřebujeme, ale je příliš krátká. Život po narození je nutno z logických důvodů vyloučit.“
Budoucí druhorozené: „Co když je to tam prostě jiné než tady? Možná že už tu pupeční šňůru nebudeme vůbec potřebovat.“
Budoucí prvorozené: „OK, pokud je po porodu život, řekni mi, proč se sem odtamtud ještě nikdo nevrátil zpátky? Porod je prostě konec života a po porodu už nic není, jen zapomnění, ticho a temnota. Nikam to nevede.“
Budoucí druhorozené: „Ale určitě se setkáme s maminkou a ta se o nás bude starat.“
Budoucí prvorozené: „Matka? Ty skutečně věříš v matku? Pokud existuje matka, tak kde je?“
Budoucí druhorozené: „Je všude kolem nás. Jsme z ní, v ní přece žijeme. Bez ní by tenhle svět nemohl existovat. Vůbec by nebyl.“
Budoucí prvorozené: „Já ji nevidím. Logický závěr tedy je, že tady není.“
Budoucí druhorozené: „Někdy, když je ticho a pečlivě se zaposloucháš, můžeš její přítomnost vnímat. Můžeš slyšet její milující hlas, jak na nás shora mluví.“
Dvojčata v děloze. Cameron a kol. 1903. The American text-book of obstetrics for practitioners and students. Wikimedia Commons, CC-BY-SA-PD-old