Samička šarlatového červa Coccus (Kermes) illicis L. na stromě
Ježíšova poslední slova na kříži: Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil? nebyla náhodným výkřikem k Bohu, jak by si někdo mohl představovat. Ježíš v tuto chvíli citoval 22. žalm, který těmito slovy, ELI ELI LA MA AZAVTANI začíná, a který jeho ukřižování prorocky popisuje. Ježíš tak vyjádřil, že právě naplňuje toto tisíc let staré Davidovo proroctví, stejně jako již dříve naplnil asi tři sta dalších biblických proroctví o sobě.
Podívejme se zde na šestý verš tohoto žalmu. Píše se v něm: „Jsem červ, nikoli muž..“ Hebrejské slovo pro červa je zde תּלעת תּולעת תּולעה תּולע TOLAT, TOLAAT, TOLAH, TOLA, H8438. Latinsky se nazývá Coccus Illicus.
Co k tomuto slovu píše slovník Brown-Driver-Briggs?
Když je samice druhu šarlatového červa připravena porodit mláďata, vyleze na strom a přichytí se k jeho kmeni tak pevně a natrvalo, že se odtud již nikdy nepohne. Vajíčka, která uloží pod svým tělem, jsou jím tak dlouho chráněna, dokud se z nich nevylíhnou larvy a nezačnou svůj vlastní životní cyklus. Když matka zemře, její tělo i okolní dřevo zbarví karmínová tekutina. Z mrtvých těl těchto samic šarlatových červů se v antice získávala komerční šarlatová barviva. Jaký obraz to podává o Kristu, umírajícím na dřevě stromu, prolévajícím svou drahocennou krev, aby „přivedl mnoho synů ke slávě“.
Úžasné je, že po třech dnech, poté, co se uvolní potomstvo, které se živilo tělem své matky, se její červená "skořápka" změní na bílou a jako sněhová vločka se snese k zemi. Izajáš 1,18 napsal: Jen pojďte a proberme to, praví Jahveh; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna. A Iz 55,10: Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou — dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí.