Hora Hood se odráží v Mirror Lake. Wikimedia Commons, Oregon's Mt. Hood Territory. CC-BY-SA-PD-author
Matouš 17,1-8: Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana, vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A proměnil se před nimi a jeho tvář zářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle, zjevili se jim Mojžíš a Eliáš a mluvili s ním. Petr odpověděl Ježíšovi: "Je dobře, že jsme tady, Pane. Jestli chceš, udělám tady tři stánky, jeden pro tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Eliáše.“ Zatímco ještě mluvil, zastínil je jasný oblak a hle, z oblaku se ozval hlas a řekl: „Toto je můj milovaný Syn, v němž mám zalíbení. Poslouchejte ho.“ Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ A když zvedli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše.
Když se podíváme na tuto část Písma, můžeme z ní vyčíst několik pravd. Především chci, abyste si všimli, že Petr, Jakub a Jan vystoupili s Ježíšem na horu. Říká se zde, že pouze tito tři vystoupili s Ježíšem na vrchol hory. Kvůli zázrakům, které Ježíš konal, přitáhl velké zástupy, nasytil tisíce lidí, uzdravil tisíce lidí, vysvobodil tisíce lidí, ale z toho zástupu bylo vybráno 72 lidí, aby byli blíže, a z těch 72 bylo vybráno 12 lidí, aby byli blíže, a z těch 12 se na vrchol hory dostali tři.
Když vystoupíte na vyšší místa ve slávě, když chodíte po hlubších vodách, ne každý může jít s vámi. Někdy nás Bůh přivádí do období božího odpojení, protože jak stoupáte na horu a snažíte se odstranit rozptýlení světa, objevují se někdy hlasy, které nepřítel používá, a ty hlasy si to samy ani neuvědomují.
Bůh nás volá: „Pojďte výš, jděte do větší hloubky, abych vám mohl ukázat svou slávu“. A on se před nimi proměnil a jeho tvář zářila jako slunce a jeho oděv se stal zářivým jako světlo. Tady vidíme, že viděli Ježíšovu slávu tak, jak ji ostatní neviděli. V té chvíli intimity, na tom tajném místě, na místě samoty, zjevil Ježíš svou slávu skrze Ducha svatého. Můžete ho chválit za to, co dělá, můžete ho chválit za uzdravení, můžete ho chválit za vysvobození, za průlom, za zázrak, ale uctíváte ho za to, kým je.
Měli bychom víc usilovat o to, abychom byli lidmi, kteří se dotýkají Božího srdce, než o to, abychom dostávali z Boží ruky. Abychom byli lidmi horského vrcholu.
Zjevení může přijít pouze skrze Ducha svatého. Můžete bez zjevení tleskat, bez zjevení můžete tančit, bez zjevení můžete zpívat, bez zjevení můžete křičet, ale bez zjevení nemůžete uctívat.
Protože když ho chválíme, chválíme ho pro to, co vidíme v přirozenosti, ale když ho uctíváme, je to proto, že jsme zahlédli něco za závojem. A pouze Duch svatý může tento závoj z našeho srdce zdvihnout.
To je důvod, proč ve chvílích, kdy jste uchváceni ve slavném uctívání, býváte nepochopeni, protože lidé nechápou, proč reagujete tak, jak reagujete, když odpovídáte na Ježíšovu přítomnost. Je to proto, že jste zahlédli slávu a nic krásnějšího neexistuje. Je to proto, že jste poznali sladkost jeho přítomnosti, čistotu, nádheru, krásu všeho, co je, to je jeho Svatost. On sám stojí jako svatý, celá jeho bytost je jeho přirozenost, jeho srdce, jeho vůle, jeho moc, to je jeho Svatost.
Proto v Písmu, kde je zachyceno zjevení, padali lidé k zemi a volali: „Svatý!“ To je důvod, proč v Izaiášově vidění, když viděl nebeské bytosti, jak létaly kolem, volaly „Svatý, svatý!“, protože když voláme „Svatý!“, zachytili jsme ten záblesk Boha, a uctívání je vaše bytí, které odpovídá na Boží bytí. Každý aspekt vaší bytosti byl stvořen k tomu, aby Bohu odpovídal, a když mu stojíme tváří v tvář, stáváme se odrazem této úžasné bytosti. A když mu stojíme tváří v tvář, vzdáváme mu slávu, když vidíme jeho slávu. Uctívání je odpovědí na zjevení.
Ve verších 4 až 6 vidíme, že Petr reaguje a říká: „Postavme tu Mojžíšovi a Eliášovi stánky“. Líbí se mi, že na jeho návrh nikdo ani nereaguje. A zatímco ještě mluvil, byl přerušen. Zatímco ještě mluvil, zastínil je jasný oblak a hle, hlas z oblaku říká: „Toto je můj milovaný Syn, v němž mám zalíbení, poslouchejte ho.“
Je dobré sloužit, je dobré jednat podle své víry, je dobré projevovat své křesťanství, ale, Boží lide, jsou chvíle, kdy můžeme jen padnout na tvář a volat: „Svatý!“ V takových chvílích on ve vás nehledá Martu; hledá Marie, které budou sedět u jeho nohou.
A nakonec nás hlas hlas nabádá, abychom věnovali pozornost Ježíši. Když se díváte na Ježíšovu tvář očima svého srdce, všechno na tomto světě začíná blednout a ustupovat do pozadí, začínáte ztrácet zájem o hříšné radosti světa, ve kterém žijeme. Halelujah! Vaše touhy se začínají měnit, vaše bytost se začíná měnit a on se stává vaší svatou posedlostí, neboť Písmo říká: A zvedli oči a neviděli nikoho kromě samotného Ježíše. Kéž bychom také my neviděli nikoho kromě Ježíše.
Začněme ho uctívat!
https://www.youtube.com/watch?v=kOv7qaQmKyI
